Rádio Vaticana

Papež: Kdo je s Ježíšem, ví, že má to, co dává

1.10.2019

Vatikán. Ve Svatopetrské bazilice dnes papež František slavil nešpory z liturgické památky sv. Terezie od Dítěte Ježíše na zahájení mimořádného misijního měsíce. Kromě prefekta Kongregace pro evangelizaci, kardinála Fernanda Filoniho, se této bohoslužby účastnili vyšší představení mužských a ženských misijních řeholních kongregací, a v jejím závěru předal papež misijní kříže deseti misionářům z řad duchovenstva i laiků, kteří se v těchto dnech vydávají do různých částí světa šířit evangelium. Samotné bohoslužbě předcházela reflexe skládající se z několika svědectví, která pronesli kněží zasvěcené osoby a laici.

Petrův nástupce komentoval podobenství o zakopané hřivně (Mt 25,14-30) a mimo jiné řekl:

„Proč je Bůh tak přísný na tohoto služebníka, který měl strach? Co udělal zlého? Jeho špatnost spočívá v tom, že nečinil dobro, zhřešil zanedbáním. A tento hřích může být celoživotní, život jsme totiž nedostali proto, abychom jej zahrabali pod zem, ale dali jej všanc; nikoli proto, abychom jej zadržovali, nýbrž věnovali. Kdo je s Ježíšem, ví, že má to, co dává; vlastní to, čeho se vzdává. Dávání je tajemstvím vlastněného života. Nedbalostí popíráme svoje povolání: zanedbání je opakem poslání.

Hřešíme nedbalostí čili proti poslání, když se namísto toho, abychom šířili radost, uzavíráme do tristního nářku a myslíme si, že nás nikdo nemá rád a nerozumí nám. Hřešíme proti poslání, když podléháme rezignaci: „už to nezvládnu, nejsem schopen.“ Jak to? Bůh tě obdařil talenty, a ty se považuješ za natolik chudého, že nemůžes nikoho obohatit? Hřešíme proti poslání, když si neustále stěžujeme a říkáme, že všechno jde špatně, ve světě i v církvi. Hřešíme proti poslání, když otročíme strachu, který znehybňuje, a necháme ochromit oním „vždycky tomu tak bylo“. A hřešíme proti poslání, když žijeme život jako obtíž a ne jako dar; když stavíme do středu svoje námahy a nikoli bratry a sestry, očekávající lásku.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Milan Glaser