Rádio Vaticana

Ukázat životem, ba slovem, že Bůh miluje všechny

20.10.2019

Homilie papeže při mši z Misijní neděle 20. října, baz. sv. Petra

Z vyslechnutých čtení bych rád vyzdvihl tři slova: substantivum, sloveso a adjektivum. Substantivem je hora. Vyslovuje ho Izaiáš, když prorokuje, jak nad pahorky bude vyvýšena Hospodinova hora, kam budou proudit všechny národy (srov. Iz 2,2). A znovu se vyskytuje v evangeliu, když Ježíš po svém vzkříšení určuje učedníkům jako místo setkání horu v Galileji, právě v Galileji, obývané mnoha národy, »Galileji pohanské« (srov. Mt 4,15). Vcelku se zdá, že hora je místo, na kterém si Bůh s oblibou dává schůzku s lidstvem. Je místem setkání s námi, jak ukazuje Bible od Sinaje po Karmel až k Ježíši, který hlásal blahoslavenství na hoře, proměnil se na hoře Tábor, vydal život na Kalvárii a vstoupil na nebe z Olivové hory. Hora je místo velkých setkání Boha s člověkem a také místem, kde Ježíš trávil hodiny a hodiny na modlitbě (srov. Mk 6,46), aby spojil zemi s Nebem, nás – Svoje bratry – s Otcem.

Co říká hora nám? Že jsme povoláni sblížit se s Bohem a s druhými. S Bohem, s Nejvyšším v mlčení a modlitbě, distancováním se od tlachání a drbů, které infikují. Ale spojit se také s druhými, kteří jsou shora vidět z jiné perspektivy, z perspektivy Boha, který volá všechny národy. Shůry jsou druzí vidět v celku a vyjevuje se harmonie krásy, patrná pouze v celku. Hora nám připomíná, že bratry a sestry nelze selektovat, nýbrž objímat, pohledem a především životem. Hora spojuje Boha s bratry jediným objetím, totiž modlitbou. Hora nás vede vzhůru, daleko od množství pomíjivých věcí; vybízí nás objevovat podstatné, tedy to, co zůstane: Bůh a bratři. Poslání začíná na hoře: tam se objevuje to, na čem záleží. Ptejme se vprostředku tohoto misijního měsíce: na čem mi v životě záleží? K jakým vrcholům směřuji?

Slovesem, jež se pojí k podstatnému jménu hora, je vystoupit. Izaiáš nás vybízí: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu“ (Iz 2,3). Nenarodili jsme se, abychom stáli na zemi a spokojili se s mělkostí. Narodili jsme se, abychom dosáhli výšin a setkali se s Bohem a bratry. Proto je zapotřebí vystoupit vzhůru, je třeba opustit horizontální život, bojovat proti egoistické přitažlivosti, vykonat exodus ze svého já. Stoupání na horu stojí námahu, ale je to jediný způsob, jak vidět lépe, podobně jako se z vrcholku po výstupu objeví překrásné panorama a je zřejmé, že toho nebylo možno dosáhnout jinak než onou stezkou stoupající vzhůru.

A jako v horách nelze dobře stoupat, pokud jsme obtíženi věcmi, tak je v životě zapotřebí zbavit se toho, co je k ničemu. To je také tajemství misijního poslání. Odjezd si žádá odloučení, hlásání potřebuje zřeknutí. Věrohodná zvěst není tvořena hezkými slovy, nýbrž dobrým životem, službou, jež se umí zříci mnoha věcí, které umenšují srdce, působí lhostejnost a uzavírají do sebe; životem, který se vzdává zbytečností, jež zahlcují srdce, a nachází čas pro Boha a pro druhé. Můžeme se ptát: jak pokračuje můj výstup? Dovedu odložit těžkou a zbytečnou zátěž zesvětštění, abych stoupal na Hospodinovu horu? Je moje cesta výstup anebo šplh?

Připomíná-li nám hora to, na čem záleží – Boha a bratry – a sloveso vystupovat to, jak toho dosáhnout, třetí slovo zní dnes nejmocněji. Je to adjektivum všichni. Vyskytuje se v každém z dnešních čteních: »všechny národy« praví Izaiáš (Iz 2,2), »všichni lidé« opakovali jsme v Žalmu, Bůh chce, » aby se všichni lidé zachránili«, napsal Pavel (1 Tim 2,4) a »jděte, získejte za učedníky všechny národy« žádá Ježíš v evangeliu (Mt 28,19). Pán umíněně opakuje všichni. Ví, že my umíněně opakujeme „moje“ a „naše“: moje věci, náš lid, naše komunita... On neúnavně opakuje „všichni“. Všichni, protože z Jeho srdce, z Jeho spásy nikdo není vyloučen; všichni, protože naše srdce přesahuje lidské celnice, stranictví založená na egoismech, jež se nelíbí Bohu. Všichni, protože každý je cenným pokladem, a smyslem života je darovat tento poklad druhým. To jsou misie: vystoupit na horu k modlitbě za všechny a sestoupit z hory na rozdání se všem.

Vystoupit a sestoupit: křesťan je totiž v neustálém pohybu, vycházení. Jděte je totiž imperativ, který v evangeliu vyslovuje Ježíš. Každý den potkáváme mnoho lidí, ale můžeme si položit otázku: jdeme v ústrety lidem, které potkáváme? Osvojujeme si Ježíšovu výzvu nebo se zabýváme svými věcmi? Všichni něco od druhých očekávají, křesťan jde druhým vstříc. Ježíšův svědek nikdy není věřitelem uznání přijímaného od druhých, nýbrž dlužníkem lásky vůči tomu, kdo nezná Pána. Ježíšův svědek jde vstříc druhým, nikoli jen svým, svojí skupince. Ježíš praví i tobě: „Jdi a neztrať příležitost svědčit!“. Bratře, sestro, Pán od tebe očekává svědectví, které nikdo nemůže vydat namísto tebe. „Přál bych si, abys poznal to slovo, to Ježíšovo poselství, které Bůh touží říct světu tvým životem [...], aby tak nebylo promarněno tvé vzácné poslání“ (Gaudete et exsultate, 24).

Jakou instrukci nám dává Pán na cestu ke všem? Jedinou a velmi jednoduchou: získejte za učedníky. Avšak pozor, za Jeho učedníky, nikoli naše. Církev zvěstuje dobře jedině, žije-li jako učednice. A učedník se denně drží Mistra a se všemi sdílí radost z učednictví. Nedobývá, nezavazuje, nepřetahuje proselytismem, nýbrž dosvědčuje, staví se na stejnou úroveň, učedníků s učedníky a s láskou nabízí onu lásku, kterou jsme obdrželi. Toto je misie: darovat čistý vzduch z výšin tomu, kdo je ponořen ve světském zamoření; přinášet zemi onen pokoj, který nás naplňuje radostí pokaždé, když se na hoře setkáme s Ježíšem v modlitbě; ukázat životem, ba dokonce slovem, že Bůh miluje všechny a nikdy se nad nikým nerozmrzí.

Drazí bratři a sestry, každý z nás, každý z nás „je na této zemi posláním“ (Evangelii gaudium, 273). Jsme zde, abychom svědčili, žehnali, těšili, pozvedali, sdíleli Ježíšův jas. Odvahu, On od tebe očekává mnoho! Pán zakouší jakousi úzkost vzhledem k těm, kdo dosud nevědí, že jsou dětmi milovanými Otcem, bratry, za něž dal život a kterým dal Ducha svatého. Chceš mírnit Ježíšovu úzkost? Jdi ke všem s láskou, protože tvůj život je drahocenným posláním: není tíhou k nesení, nýbrž darem k nabízení. Odvážně a beze strachu jděme ke všem!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV