20.12.2019 

Vatikán. Třetí adventní kázání pro papeže a římskou kurii věnoval otec Raniero Cantalamessa Mariině titulu „Matka Boží“ – Theotókos. Právě toto je nejstarší a nejdůležitější titul, potvrzený slavnostním výrokem Efezského koncilu v roce 431 jako pravda víry, zdůraznil papežský kazatel.

Po předchozích promluvách věnovaných Zvěstování a Navštívení, dospěl otec Cantalamessa ve svém rozjímání k  události Narození Páně. Zatímco titul Dei Genitrix, užívaný v latinské církvi a v českých modlitbách překládaný zpravidla jako Boží Rodička, ačkoli zřetelně odkazuje k početí a tedy také k roli otce, řecký titul Theotókos, Bohorodička, odkazuje k chvíli narození, která se už výlučně týká matky, zdůraznil papežský kazatel. Načrtl pak vývoj chápání Mariina mateřství v prvnotní církvi. Křesťanské společenství muselo nejprve samo pro sebe vyjasnit, kdo je Ježíš, a Mariina role měla v tomto procesu důležité místo:

„V procesu, který vedl ke slavnostnímu prohlášení Marie za Matku Boží, můžeme rozlišit tři fáze. Na začátku a po celé období boje proti gnostické a dokétistické herezi, bylo Mariino mateřství chápáno téměř výlučně jako fyzické. Tito heretici totiž popírali, že by Ježíš měl skutečné lidské tělo a nebo – pokud ho měl – toto tělo nebylo podle nich zrozeno z ženy, anebo – pokud bylo zrozeno z ženy – nebylo ve skutečnosti učiněno z jejího masa a krve. Proto těmto herezím bylo tedy nutné důrazně potvrdit, že Ježíš byl Mariiným synem, „plodem jejího lůna“ (Lk 1,42) a že Maria byla skutečnou a přirozenou Ježíšovou Matkou.“

Již v této nejstarší fázi, v níž Mariino mateřství mělo především potvrdit skutečné Ježíšovo lidství, se objevuje u Origena titul Theotókos. Církev začíná objevovat hlubší dimenzi Mariina mateřství. V 5. století se jádrem teologické debaty stává jednota božské a lidské přirozenosti v Ježíši Kristu, jako v jediné osobě, ve Slovu, jež se stalo tělem. Latinští otcové a zejména sv. Augustin pak rozvinuli pohled na Marii v duchovním smyslu, když v ní zahlédli Matku víry.

„Maria je Matkou Boží nejen proto, že jej fyzicky nesla ve svém lůně, ale také protože jej nejprve s vírou počala ve svém srdci. My samozřejmě nemůžeme následovat Marii v prvním smyslu, nemůžeme počít nového Krista, ale můžeme ji následovat v druhém smyslu, totiž ve víře. Ježíš sám jako první aplikoval na Církev titul „Matky Kristovy“, když prohlásil: Moje matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní jeho vůli.“

Maria - připomíná otec Cantalamessa - se stává Ježíšovou matkou nasloucháním Slovu a jeho uskutečňováním ve vlastním životě. Opakem tohoto postoje je duchovní potrat, pokračoval papežský kazatel.

„Ježíše počne, leč neporodí, ten, kdo přijímá Slovo, aniž by je uváděl do života, kdo provádí jeden duchovní potrat za druhým, když si neustále ukládá předsevzetí o obrácení, jež jsou ale nicméně systematicky zapomínána a opouštěna na půli cesty, kdo se chová k Božímu slovu jako uspěchaný pozorovatel, který pohlédne na svou tvář do zrcadla, a pak rychle odchází a zapomíná, jak vypadala. Zkrátka, kdo má víru, ale nikoli skutky.“

K tomu pak přistupuje další velké riziko s opačným předznamenáním.

„Naopak Krista rodí, aniž by Jej počal, takový člověk, který dělá mnoho skutků, dokonce dobrých, avšak tyto skutky nevycházejí ze srdce, z lásky k Bohu a z dobrého úmyslu, nýbrž jsou spíše plodem zvyku, pokrytectví, hledání vlastní slávy a svých zájmů, nebo vycházejí pouze z uspokojení z činnosti. Zkrátka, kdo má skutky, ale nikoli víru.“

Jakému mateřství nás tedy učí Maria? Svatý František z Assisi to v jednom svém listu adresovaném všem věřícím dobře shrnuje:

„Jsme Kristovými matkami, když jej nosíme v srdci a ve svém těle skrze božskou lásku a čisté svědomí, rodíme jej skrze svaté skutky, které mají druhým zářit jako příklad. [...] Ó jak je svaté a drahocenné, příjemné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné, jak převyšuje jakoukoli věc mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista.“ (Sv. František z Assisi, List všem věrným křesťanům, 1, Františkánské prameny, č. 178).“

Třetí adventní kázání zakončil otec Cantalamessa modlitbou z byzantské liturgie hodin na vánoční vigílii:

„Co bychom ti přinesli darem, ó Kriste náš Bože, za to, že ses zjevil na zemi a vzal na sebe naše lidství? Každé stvoření vytvořené tvou rukou přináší něco k díkůvzdání: Andělé svůj zpěv, nebesa hvězdu, králové své dary, pastýři svůj úžas, země jeskyni, poušť jesle. My ti však přinášíme panenskou Matku!“

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.