Práce připodobňuje člověka Bohu Stvořiteli

1.5.2020 

Vatikán. „Každá nespravedlnost, spáchaná na pracujícím člověku, pošlapává lidskou důstojnost, i důstojnost toho, kdo se této nespravedlnosti dopouští,“ kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Dnešní, prvomájovou bohoslužbu uvedl papež následovně:

Dnes je připomínka svatého Josefa, Dělníka, a Svátek práce. Modleme se za všechny pracující; za všechny, aby nikomu nechyběla práce, všichni byli spravedlivě placeni a mohli se těšit z důstojné práce a hezkého odpočinku.“

V homilii papež komentoval první čtení z dnešní nezávazné liturgické připomínky, tedy úryvek z knihy Geneze (1,26-2,3) o stvoření člověka k Božímu obrazu.

„»Bůh stvořil člověka« (Gn 1,27). Stvořitel stvořil svět, stvořil člověka a dal mu poslání spravovat, pracovat a rozvíjet stvoření. Slovo „práce“ používá Bible k popisu Boží činnosti: »Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací« (Gn 2,2). A pověřil touto činností člověka: »Obdělávej a chraň. Jako by řekl: pracuj, abys tento svět tvořil a rozvíjel spolu se mnou« (srov. Gn 2,15.19-20). Práce tak není než pokračováním Božího díla. Lidská práce je povoláním člověka, obdrženým od Boha za účelem tvořit veškerenstvo.

A práce je tím, co připodobňuje člověka Bohu, protože prací je člověk tvůrcem, schopným tvořit. Tvořit spoustu věcí, tvořit rodinu a rozvíjet se. Člověk je tvůrcem a tvoří prací. Je to poslání. A Bible praví: »Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré« (Gn 1,31). Práce v sobě chová určité dobro a vytváří soulad – krásu, dobrotu. A zahrnuje celého člověka, jeho myšlení i jednání. Člověk je zapojen do práce, a práce je jeho prvotní povolání. To dává člověku důstojnost, která jej připodobňuje Bohu. Důstojnost práce.

Jednou se v jedné Charitě stalo, že přišel nějaký muž, který byl bez práce a sháněl se po něčem, protože měl rodinu, a pracovník Charity mu řekl: „Můžeš alespoň přinést domů jídlo.“ – „To mi však nestačí,“ odpověděl muž. „Chci si na chléb vydělat, abych jej mohl přinést domů.“ Postrádal důstojnost, kterou dá práce, aby mohl domů přinést chléb. Důstojnost práce je bohužel velice pošlapávána. Z dějin víme o ohavnostech zacházení s otroky, které přiváželi z Afriky do Ameriky. Myslím na dějiny, které se týkají mojí vlasti. My říkáme: „takové barbarství“... Ale také dnes existuje spousta otroků, mnoho mužů i žen, kteří v práci nejsou svobodní; jsou nuceni pracovat, aby přežili, nic víc. Jsou to otroci nucené práce. Nucené práce, která je nespravedlivá a špatně placená, takže se pošlapává důstojnost lidského života. Ve světě je jich velice mnoho. V novinách jsme před pár měsíci četli, jak v jedné asijské zemi nějaký zaměstnavatel zbil a zabil svého zaměstnance, jehož denní mzda byla méně než dolar, protože něco neudělal dobře. Otroctví je dnes naší „ne-důstojností“, protože odnímá důstojnost muži, ženě a nám všem. - „Ne, já pracuji, mám svoji důstojnost.“ Ano, ale tvoji bratři nikoli. „Ano, otče, to je pravda, ale to je tak daleko, já to stěží chápu, ale tady u nás...“ – Je to také tady u nás. Pomysli na pracující, kterým dáváš práci za minimální mzdu ne na osm, ale na dvanáct i čtrnáct hodin denně. To se děje dnes tady. Na celém světě, ale i tady. Pomysli na služebnou, která nemá spravedlivou mzdu, sociální pojištění, nemá nárok na důchod. To se neděje pouze v Asii, ale zde.

Každá nespravedlnost, spáchaná na pracujícím člověku, pošlapává lidskou důstojnost, i důstojnost toho, kdo se této nespravedlnosti dopouští. Úroveň se snižuje a ústí do napětí diktátor-otrok. Avšak Bůh nám dal krásné povolání tvořit, vytvářet a pracovat. A to je možné za spravedlivých podmínek a při respektování důstojnosti člověka.

Dnes se spojujeme s mnoha muži a ženami, věřícími a nevěřícími, kteří si připomínají Svátek pracujících, Svátek práce, s těmi, kdo zapásí za spravedlnost v práci, s těmi dobrými podnikateli, kteří usilují o spravedlivý rozvoj, třebaže sami ztrácejí. Před dvěma měsíci jsem slyšel po telefonu jednoho zdejšího, italského podnikatele, který mne prosil o modlitbu, a snažil se, aby nikdo z jeho zaměstnanců nebyl propuštěn, protože – jak řekl – „Propuštěním někoho z nich bych propustil sebe.“ Mnozí dobří podnikatelé takto smýšlejí, starají se o zaměstnance jako o svoje  potomky. Modleme se také za ně. A prosme svatého Josefa, jehož krásnou sochu, která drží v rukou pracovní nářadí, máme zde v kapli, ať nám pomáhá zápasit za důstojnost práce, aby byla práce pro všechny a byla důstojná, nikoli otrocká. Za to se dnes modleme.“

Kázal papež František při prvomájové liturgii v kapli Domu sv. Marty, kde byla k této příležitosti umístěna socha sv. Josefa, patřící Křesťanskému sdružení italských pracujících (ACLI), založenému v roce 1945. Tato socha byla v roce 1956 umístěna na Svatopetrském náměstí, kde papež Pius XII. sloužil poprvé liturgickou připomínku sv. Josefa, Dělníka, kterou ustanovil v roce 1955 právě na prvního května. Dnešní ranní bohoslužbu zakončil papež jako obvykle adorací vystavené Nejsvětější svátosti k duchovnímu eucharistickému přijímání a svátostným požehnáním věřících sledujících její přímý přenos.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.