Rádio Vaticana

František putuje srdcem do Luján

4.5.2020

Vatikán/Buenos Aires. Argentinští věřící v mariánském měsíci vzdávají úctu národní patronce, uctívané pod titulem Matky Boží z Luján. Do její svatyně nepříliš vzdálené od hlavního města se každoročně osmého května pěšky ubírají zástupy poutíků. Duchovně se k nim připojil rovněž papež František v listě, který napsal rukou biskupovi tamní diecéze.

“Drahý bratře, blíží se osmý květen…a mé srdce cestuje do Luján”, začíná dopis adresovaný mons. Jorgemu Scheinigovi, který jej zveřejnil. “Budu v duchu s vámi, jako duchovní a virtuální poutník”, ujišťuje papež a dodává: “Ještě jednou na ni pohlédnu a znovu na sobě nechám spočinout její pohled, který obnovuje a dodává sílu”. František zdůrazňuje, že v onu chvíli nebude sám, nýbrž společně “se svatým Boží lidem, který Marii tolik miluje, lidem věrným a hříšným jako já”.

Jak papež dále píše, všichni poutníci Matce Boží vypovědí “své starosti i radosti, budou ji prosit, aby se jich ujala a pomohla jim ustavičně prosit o odpuštění, za vědomí, že její Syn v odpouštění nikdy nepoleví”. Slíbím jí, pokračuje František, že se budu lépe chovat a vypůjčím si přitom slova jednoho kněžského velikána z mé předchozí diecéze: “Dnes večer, ó Panno, to slibuji upřímně. Ty však, na každý pád, nech klíče zvenku ve dveřích”, cituje římský biskup svého krajana, o. Amelia Luise Caloriho.

Mariánských oslav v Luján, kterým předchází modlitební novéna, se každoročně účastní statisíce poutníků. Ročně jich bazilikou projde devět milionů, a to nejenom Argentinců, aby uctili mariánskou sošku s modro-bílým pláštěm, nazývanou důvěrně též Morenita či Patroncita. Papež František obvykle během poutí zpovídal v bazilice a hmatatelný prožitek mariánské úcty se mu natolik vryl do srdce, že se o něj později podělil v knižním rozhovoru s otcem Alexandrem Awim Mellem ("E' mia Madre - incontri con Maria"). Vypráví v něm, že poutníci vstupovali do baziliky levým vchodem, poklonili se Matce Boží a zprava opět vycházeli ven. Vyznání, která vyslechl ve zpovědnicích umístěných po levé straně chrámu, byla veskrze běžná, kdežto napravo docházelo k životním konverzím. Lidé se totiž střetli s Mariiným pohledem a toto setkání proměnilo jejich srdce a mnohdy vyvolalo pohnutí až k slzám. Z toho důvodu, komentuje autor knihy, papež často vyzývá Matku Boží, aby nás obdarovala svým pohledem.

O úctě k Panně Marii z Luján se Svatý otec zmínil při mnoha příležitostech. Ihned po nástupu na Petrův stolec při jedné ranní bohoslužbě hovořil o moci modlitby a vylíčil zázrak – nevysvětlitelné uzdravení sedmiletého děvčátka – který se udál právě na přímluvu lujánské Madony. Úcta k ní se datuje rokem 1630, kdy mariánská soška dorazila do Argentiny na palubě lodi, plující z brazilského Sao Paulo. Doprovázel ji Manuel, otrok pocházející z Angoly. Podle tradice se vůz, který truhlu se soškou převážel, zastavil u řeky Luján a nemohl pokračovat v další cestě. Tato zastávka byla považována za znamení četnými věřícími, kteří brzy začali sošku uctívat. Až mnohem později, v květnu roku 1887, papež Lev XIII. povolil její korunovaci a stanovil liturgickou památku Panny Marie z Luján na sobotu, předcházející páté neděli velikonoční.

Jana Gruberová