5.5.2020 

Vatikán. „Ježíše nelze následovat bez vnitřní svobody,“ kázal papež František, který dnes načrtnul některé překážky, s nimiž se věřící na svojí cestě setkává. V kapli Domu sv. Marty sloužil ve streamingovém přenosu mši svatou za všechny zesnulé s nálezem koronaviru, kterých bylo k dnešku na celém světě 252 tisíc z celkového počtu 20 milionů 218 tisíc všech úmrtí na světě za tutéž dobu.

„Modleme se dnes za ty, kdo zemřeli při pandemii. Zemřeli osamoceni, bez pohlazení svých drahých, ba dokonce bez pohřbu. Pán ať je přijme do své slávy.“

V homilii papež komentoval evangelium (Jan 10,22-30), kde Ježíš vytýká židům, že nevěří v Mesiáše, ačkoli viděli Jeho skutky.

„Ježíš byl v chrámu, blížily se Velikonoce. A tehdy se kolem něho shlukli židé a řekli mu: »Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!« (v.24). Došla jim trpělivost, a Ježíš jim umírněně odpověděl: »Řekl jsem vám to, a nevěříte« (v.25). Oni však dále naléhali: „Jsi to ty?“ - »Už jsem vám to řekl, ale nevěříte!« - »Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím« (v.26). To v nás možná vyvolá pochybnost: Věřím já? Patřím k Ježíšovým ovcím? Co kdyby nám Ježíš řekl: „Vy nemůžete věřit, protože nepatříte...?“ Jde o víru, která předchází setkání s Ježíšem? Co znamená patřit k víře v Ježíše? Co mne zadržuje přede dveřmi, kterými je Ježíš?

Existují postoje, jež předcházejí vyznání [víry] v Ježíše. I pro nás, kteří jsme součástí Ježíšova stádce. Jsou to „předběžné antipatie“, jež nám nedovolují poznat Ježíše více. První ze všech je majetek. I mnozí z nás, kteří jsme vstoupili Pánovými dveřmi, se zastavujeme a nejdeme dál, protože jsme uvězněni v majetku. Pán je vůči majetku velmi tvrdý, velmi tvrdý. Říká dokonce, že snadněji projde velbloud uchem jehly nežli bohatý vejde do nebeského království (srov. Mt 19,24). To je tvrdé. Majetek překáží v cestě. Máme tedy propadnout pauperismu? Nikoli, ale nesmíme být otroky majetku, nežít kvůli bohatství, protože majetek je pánem tohoto světa a nemůžeme sloužit dvěma pánům (srov. Lk 16,13). A bohatství nás brzdí.

Další překážkou v poznávání Ježíše a přináležitosti k Ježíši je rigidita. Strnulost srdce. Také strnulost ve výkladu Zákona. Ježíš vytýkal farizeům a učitelům Zákona tuto strnulost (srov. Mt 23,1-36), která není věrností. Věrnost je vždycky Boží dar, rigidita je sebejistota. Vzpomínám si, jak jsem kdysi přišel do farnosti a jedna paní – dobrá žena – ke mně přistoupila a řekla: „Otče, poraďte mi.“ – Dobře. „Minulý týden v sobotu jsme šli s rodinou na svatbu, která byla se mší. Byla sobota odpoledne a tak jsme si mysleli, že touto mši splníme nedělení povinnost. Ale potom, když jsme se vrátili domů, jsem zjistila, že čtení z této svatební mše nebyla z neděle. A tak jsem se ocitla ve smrtelném hříchu, protože v neděli jsem na mši nebyla. Byla jsem na mši, která nebyla pravá, protože čtení, která se četla nebyla pravá.“ – To je rigidita. Ona paní patřila k jednomu církevnímu hnutí... Toto je rigidita, která vzdaluje od Ježíšovy moudrosti a krásy, a odnímá ti svobodu. Mnozí pastýři podněcují v duších věřících růst této rigidity, která nám nedovoluje vstoupit Ježíšovými dveřmi (srov. Jan 10,7). Je důležitější dodržování psaného Zákona nebo vlastní interpretace Zákona než svoboda ubírat se dál následováním Ježíše?

Další překážkou, která nám brání poznávat Ježíše, je omrzelost. Ochablost... pomysleme na onoho člověka u rybníka [Bethzatha], který tam strávil 38 let (srov. Jan 5,1-9). Mrzutost nám odnímá ochotu jít dál. „Ano, půjdu, ale ne teď...“ všechno ústí do vlažnosti a netečnosti. Omrzelost překáží na cestě vpřed.

Další, dosti nepěknou překážkou je klerikální postoj. Klerikalismus se staví na místo Ježíše a říká: „Toto musí být takto a takto...“ – Ale Mistr učí... - „Nech na pokoji Mistra. Je to takto a takto. Když tak nebudeš jednat, nemůžeš vejít.“ Klerikalismus odnímá věřícím svobodu víry. Klerikalistický postoj v církvi je ošklivá nemoc.

Další, co nám brání jít vpřed, poznávat a vyznávat Ježíše, je světské smýšlení. Když zohledňování a praktikování víry vyúsťuje do zesvětštění, všechno je mondénní. Pomysleme na slavení některých svátostí v některých farnostech, na zesvětštení, jež tam panuje. Je nepochopena milost Ježíšovy přítomnosti.

Tyto věci nám brání patřit k Ježíšovu stádci. Jsme „ovcemi“ následujícími tyto věci: bohatství, mrzutost, rigiditu, zesvětštění, klerikalismus, konvence, ideologie a formalismy. Chybí svoboda. Nelze následovat Ježíše bez svobody. [Někdo namítne:] „Ale svoboda někdy zajde dál a uklouzne.“ – Ano, to je pravda. Ve svobodě můžeme uklouznout. Horší je však dříve uklouznout než vykročit, což se děje těmito věci, které nám brání vydat se na cestu.

Pán ať nás osvítí, abychom nahlédli do svého nitra, zda je tam svoboda vejít dveřmi, kterými je Ježíš, patřit k Ježíšovu stádci a stát se ovcemi Jeho stádce.“

Kázal dnes papež v kapli Domu sv. Marty při bohoslužbě zakončené adorací svátosti oltářní, vystavené k duchovnímu svatému přijímání věřících, kteří sledují její přímý přenos.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.