25.6.2020 

Vatikán. Svatý stolec dnes představil nové Katechetické direktorium. Aktualizovat evangelium skrze kulturu setkání, ukládá se za úkol v podtitulu odkazujícímu slovníkem papeže Františka k úzkému poutu mezi evangelizací a katechezí, propojeností prvního hlásání s dozrálou vírou předávanou osobním příkladem.

Dokument navazuje na Všeobecné katechetické direktorium z roku 1971 (Direttorio catechistico generale) a Všeobecné direktorum ke katechezi z roku 1997 (Direttorio generale per la catechesi). Vypracovala jej Papežská rada pro novou evangelizaci a papež František k němu připojil podpis již 23. března, na liturgickou památku sv. Turibia z Mogroveja, misionáře z 16. století, evangelizátora v oblasti dnešního Peru a patrona latinskoamerických biskupů.

Třísetstránkový dokument je rozčleněn do tří oddílů a 12 kapitol. Připomíná, že každý pokřtěný je učedníkem a misionářem, a proto na něm také spočívá úkol hledat nové jazyky k předávání víry. Za vodítko si přitom má osvojit tři základní principy: svědectví, neboť “Církev neroste proselytismem, ale přitažlivostí”, milosrdenství, jež je autentickou katechezí činící hlásání víry věrohodným, a konečně svobodný a nezištný dialog, který k ničemu nenutí, nýbrž je založen na lásce a přispívá k pokoji mezi lidmi.

První část, nadepsaná “Katecheze v evangelizačním poslání církve”, pojednává především o formaci katechety, který musí na prvním místě katechetou “být”, a teprve potom katechetu “dělat”. Žádá se od něho život v misionářském duchu, vzdálený sterilnímu pastoračnímu aktivismu a individualismu. Učitelé, vychovatelé a katecheté mají být svědky, kteří pokorně, s respektem ke svobodě druhého člověka, doprovázejí a kreativně využívají nových nástrojů a jazyků.

Druhá část, nazvaná  “Procesy katecheze”, poukazuje na prvním místě k významu rodiny, jako přirozenému, spontánnímu prostředí života z víry. Právě v rodině je křesťanská výchova “více dosvědčovaná než vyučovaná”. Ohledně neregulerních situací a nových rodinných scénářů přítomných v dnešní společnosti direktorium vybízí k doprovázení, naslouchání a porozumění, které by všem mohlo vracet důvěru a naději. 

Dokument nezapomíná ani na katechezi postižených lidí, označovaných za “svědky základních pravd lidského života”, kteří mají být přijímáni jako dar a zapojováni do života společenství, zatímco jejich rodiny si zaslouží “úctu a obdiv”.

Dalšími kategoriemi, kterých si všímá nové katechetické direktorium jsou migranti, jejichž situace daleko od domova je vystavuje také krizi víry. Rovněž v jejich případě se katecheze má zaměřit na přijetí a solidaritu, podporu v boji proti předsudkům a nebezpečím, do nichž mohou upadnout, jako je obchod s lidmi. Za “misijní oblast” označuje dokument také vězení, kde je úkolem církve hlásat spásu v Kristu a ukazovat svou mateřskou tvář. A konečně se nesmí zapomínat na přednostní pozornost k chudým, kde je zapotřebí kromě výchovy k evangelní chudobě šířit kulturu bratrství, ale také rozhořčení nad situacemi bídy a nespravedlnosti.

Třetí část, věnovaná “Katechezi v partikulárních církvích”, vyzdvihuje zejména roli farností, označených za “příklad komunitního apoštolátu”. Povzbuzován jsou zejména ke kreativní katechezi a “vycházení” do situací konkrétních lidí. Katolické školy direktorium vybízí, aby přešly od institucionálního konceptu k představě školy jako společenství víry, v nichž se výchovný projekt zakládá na evangelních hodnotách. Ohledně výuky náboženství se zdůrazňuje, že je specifickou disciplínou, avšak komplementární ke katechezi. Náboženská oblast je dimenzí lidské existence, a tedy nesmí být opomíjena, konstatuje direktorium a označuje za právo rodičů a studentů získat integrální formaci také pokud jde o výuku náboženství.

Obsáhlý text katechetického direktoria si všímá také řady dalších specifických otázek, jako je ekumenismus a mezináboženský dialog, v nichž klade důraz na výchovu k míru a spravedlnosti, vzájemnému poznávání a unikání povrchním generalizacím. Upozorňuje na dvojí stránku digitální epochy, která na jedné straně přeje nezávislým informacím a rozšiřuje možnosti poznání, ale zároveň může vést do samoty, manipulací, kyberšikany a dalších nešvarů. Úkolem katecheze v této oblasti je výchova k rezistenci vůči “kultuře chvilkovosti”, postrádající hierarchii hodnot a neschopné rozlišovat pravdu a kvalitu. Zejména mladé lidi je třeba doprovázet v hledání vnitřní svobody, která jim pomůže vystoupit ze stádovosti na sociálních sítích. Právě “digitální kontinent” označuje direktorium za výzvu dnešní evangelizace a vybízí k nabízení prostoru pro zkušenost autentické víry a interpretačních klíčů k velkým otázkám lidské existence.

Zvláštní pasáže se věnují rovněž vztahu víry, vědy a techniky. K bioetické problematice se zdůrazňuje, že “ne všechno, co je technicky možné, je morálně přijatelné”. Direktorium upozorňuje také na potřebu specifické formace katechetů, založené na principu posvátnosti a nedotknutelnosti lidského života. V tomto kontextu dokument odsuzuje trest smrti jako “nelidské opatření, ponižující důstojnost člověka”. Mezi tématy nechybí ani volání po “hluboké ekologické konverzi” a volání po katechezi pozorné k péči o stvoření a výchově k nekonzumnímu způsobu života.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.