Ježíš není vzorem ustrašenců, ani pouhou obětí

5.7.2020 

Promluva papeže před mariánskou modlitbou Anděl Páně 5. července, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této neděle (srov. Mt 11,25-30) se člení na tři části: nejprve Ježíš pronáší chvalozpěv díkůvzdání Otci, protože zjevil chudým a prostým lidem tajemství nebeského království; potom odhaluje vnitřní a jedinečný vztah, který Jej pojí s Otcem; a nakonec vybízí, abychom k Němu přišli a nalezli u Něho odpočinek.

Ježíš nejprve velebí Otce, protože skryl tajemství svého království, svoji Pravdu před »moudrými a chytrými« (v.25). Nazývá je tak s ironickým nádechem, protože předpokládají, že jsou moudří a rozvážní, a mají proto nezřídka uzavřené srdce. Pravá moudrost vychází také ze srdce, není to pouhé porozumění idejím. Pravá moudrost patří srdci, a máš-li zamčené srdce, nejsi moudrý. O tajemstvích svého Otce říká Ježíš, že jsou odhalena »maličkým«, tedy těm, kteří se z důvěrou otevírají Jeho Slovu spásy, otevírají srdce Slovu spásy, cítí, že Jej potřebují a všechno od Něho očekávají. Srdce otevřené a důvěřující Pánu.

Potom Ježíš vysvětluje, že obdržel všechno od Otce. Říká »mého Otce«, aby stvrdil  jedinečnost Svého vztahu s Ním. Pouze mezi Synem a Otcem je totiž naprostá vzájemnost: jeden zná druhého, jeden žije v druhém. Toto jedinečné společenství je však jako květ, který se rozvíjí, aby zdarma zjevoval svoji krásu a dobrotu. Odtud pak Ježíšovo pozvání: »Pojďte ke mně...« (v.28). Chce darovat, co dostává od Otce. Chce nám darovat Pravdu, a Ježíšova Pravda je vždycky zdarma, je darem, je Duchem svatým.

Jako Otec preferuje „maličké“, tak se také Ježíš obrací k těm, kdo se »lopotí a jsou obtíženi«. Ba dokonce se k nim sám řadí, protože je »tichý a pokorný srdcem« (v.29). Tak to o Sobě říká. Jako v prvním a třetím blahoslavenství o chudých v duchu a tichých (srov. Mt 5,3.5). Ježíš, »tichý a pokorný srdcem«, není vzorem pro ustrašence, ani pouhou obětí, nýbrž Člověkem, který prožívá »srdcem« tento stav v naprosté průzračnosti k Otcově lásce, Duchu svatému. On je vzorem »chudých v duchu« a všech ostatních blahoslavených evangelia, uskutečňujících Boží vůli a dosvědčujících Jeho království.

A potom říká Ježíš, že přijdeme-li k Němu, nalezneme »občerstvení«, které Kristus nabízí těm, kdo se lopotí a jsou obtíženi. Není to pouhá psychologická útěcha či almužna, nýbrž radost chudých z toho, že se jim dostalo evangelia a vytvářejí nové lidstvo. To je úleva, radost darovaná Ježíšem. Je jedinečná. Je to radost, kterou má On sám. Je to poselství pro všechny lidi dobré vůle, dodnes Ježíšem hlásané ve světě, který vychvaluje toho, kdo se obohacuje a stává mocným. Kolikrát jen si říkáme: chtěl bych být jako tamten či tamta, bohatý a mocný. Svět vychvaluje boháče a mocné, nehledě na prostředky, které použili, a někdy přitom pošlapali člověka a lidskou důstojnost. A to vidíme denně, pošlapávání chudých. A je to poselství pro církev, jež je povolána prokazovat skutky milosrdenství a hlásat evangelium chudým. Tichou a pokornou chce mít Pán svoji církev, tedy nás.

Maria, nejpokornější a nejvznešenější ze všech stvoření, vyprošuj nám u Boha moudrost srdce, abychom ve svém životě uměli rozpoznávat a sdílet ona tajemství, která jsou skryta pyšným a zjevena pokorným.

 

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.