Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty

8.7.2020 

Vatikán. Petrův nástupce sloužil jako obvykle v kapli Domu sv. Marty mši svatou, ale dnes také v přímém televizním přenosu. Připomněl tímto způsobem svoji první pastorační cestu za hranice svojí diecéze, když se 8. července roku 2013, jen necelých pět měsíců od svého zvolení (13.3.), vydal na ostrov Lampedusa, nejjižnější výspu Itálie a Evropské unie. Dnešní bohoslužby se proto účastnili členové  úřadu Svatého stolce pro integrální lidský rozvoj ze Sekce pro migranty a uprchlíky, kterou vede pod přímým papežovým vedením kardinál Michael Czerny SI. V homilii, kterou přinášíme v plném znění, papež František komentoval dnešní liturgická čtení:

 

„Drazí  bratři a sestry,

dnešní responsoriální žalm nás vybízí k ustavičnému hledání Hospodinovy tváře: »Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte stále jeho tvář!« (Žl 105,4). Toto hledání je základní životní postoj věřícího, který chápe, že posledním cílem jeho vlastního života je setkání s Bohem.

Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty na tomto světě. Boží tvář je náš cíl a je také naše Jitřenka, která nám umožňuje nezbloudit.

Izraelský lid, jak popisuje prorok Ozeáš v prvním čtení (Oz 10,1-3.7-8.12), byl v té době zbloudilým lidem, který ztratil ze zřetele zaslíbenou zemi a toulal se pouští nepravosti. Prosperita a překypující bohatství vzdálilo srdce Izraelitů od Hospodina a naplnilo je obojakostí a nespravedlností.

Jde o hřích, proti němuž nejsme imunní ani my, dnešní křesťané. „Kultura blahobytu, která nás vede k tomu, abychom mysleli na sebe, nás činí necitlivými ke křiku druhých, dává nám žít v mýdlových bublinách, které jsou krásné, ale jsou ničím, jsou jalovou iluzí, provizoriem, které přivádí ke lhostejnosti vůči druhým, ba dokonce ke globalizaci lhostejnosti“ (Homilie na Lampeduse, 8. července 2013).

Ozeášovo volání nás dnes znovu vyzývá k obrácení, abychom pohlédli na Hospodina svýma očima a objevili Jeho tvář: »Ve spravedlnosti si rozsévejte, sklízejte s milosrdenstvím, zorejte si úhor. Je čas hledat Hospodina, až přijde a svlaží vás spravedlností« (Oz 10,12).

Hledání Boží tváře motivuje touha po osobním setkání s Pánem, s Jeho nezměrnou láskou a Jeho spásonosnou mocí. Dvanáct apoštolů, o kterých mluví dnešní evangelium (srov. Mt 10,1-7), obdrželo milost setkat se fyzicky s Ježíšem Kristem, vtěleným Božím Synem. On je povolal jednoho po druhém, jmenovitě a díval se jim do očí; a oni patřili na Jeho tvář, naslouchali Jeho hlasu a viděli Jeho divy. Osobní setkání s Pánem, čas milosti a spásy má za následek poslání: »Jděte a hlásejte: „Přiblížilo se nebeské království“« (Mt 10,7). Nelze oddělovat setkání a poslání.

Osobní setkání s Ježíšem Kristem je možností také pro nás, učedníky třetího tisíciletí. Když hledáme Pánovu tvář, můžeme Jej rozpoznat ve tvářích chudých, nemocných, opuštěných a cizinců, které nám Bůh posílá do cesty. A toto setkání se stane také pro nás časem milosti a spásy a oděje nás tímtéž posláním, které bylo svěřeno apoštolům.

Na dnešek připadá sedmé výročí mojí první návštěvy na Lampeduse. Chtěl bych ve světle Božího Slova zdůraznit, co jsem řekl účastníkům mítinku „Osvobozeni od strachu“ v únoru loňského roku: »Setkání s druhým je také setkáním s Kristem. Řekl nám to On sám. To On klepe na naši bránu hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný a vězněný, s prosbou, aby se mohl vylodit a setkat se s námi a abychom mu pomohli. A pokud bychom snad měli ještě nějakou pochybnost, tato slova mluví jasně: »Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali« (Mt 25,40).“ (Homilie v Sacrofanu, 15. února 2019).

»Cokoli jste udělali...« v dobrém i zlém! Tato výstraha je dnes palčivě aktuální. Měli bychom ji všichni chápat jako základ svého každodenního zpytování svědomí. Myslím na Libyi, na detenční tábory, vydírání a násilí, jehož oběťmi jsou migranti, na cesty za nadějí, na zachraňování a na odmítání. »Cokoli jste udělali... pro mne jste udělali.«

Pamatuji si ten den před sedmi lety na onen ostrov na jihu Evropy, kde mi někteří vyprávěli svoje příběhy a co všechno museli vytrpět než se tam dostali. Byli tam tlumočníci. Jeden z migrantů mi vyprávěl ve svém jazyce hrůzné věci. Zdálo se, že tlumočník překládal dobře. Dotyčný však mluvil dlouze a tlumočení bylo stručné. Řekl jsem si, že se onen jazyk asi vyjadřuje obšírněji. Když jsem se vrátil domů, odpoledne mi vyprávěla jedna Etiopanka – pokoj její duši, protože je již na věčnosti – která sledovala ono setkání v televizi, a řekla mi, že to co říkal tlumočník, není ani čtvrtina toho trápení a mučení, o kterých byla řeč. Podali mi tedy destilovanou verzi. To se děje dnes v Libyi. Dávají nám destilovanou verzi. Válka je ohavná, to víme, ale nemáte představu o pekle, které panuje v tamějších detenčních táborech. A lidé tam přišli jen s nadějí, že se jim podaří přeplout moře.

Panna Maria, Solacium migrantium, kéž nám pomáhá objevovat tvář svého Syna ve všech bratřích a sestrách nucených utíkat ze svojí vlasti kvůli nespravedlnostem, kterými je náš svět ještě sužován.“

 

Končil papež svoji homilii při dopolední mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.