O normalizaci hysterie    

2.8.2020 

Hysterie zorganizovaná kolem koronaviru, počínaje propagandou čínského režimu, který - poučen z chyb toho sovětského, mlčícího během černobylské havárie - učinil z nouze ctnost, kterou poněkud nepochopitelně - svorně i nesvorně - napodobily všechny ostatní státy, přechází nyní do stádia normalizace. Napříč národy, kulturami, kapitály a ideologiemi nepřestávají média produkovat  zprávy o dalších a dalších počtech nakažených a mlčí o tom, že většina z nich buď vůbec neonemocněla, a pokud onemocněla, už se zase vyléčila. Nadále připisují vrozenou lidskou smrtelnost účelově zveličované smrtnosti koronaviru. Zdravotní stav každého člověka byl zestátněn v podobě přemrštěných opatření, jež dusí mezilidské vztahy i samo lidské svědomí, takže dokonce přestává být zřejmé, zda je nebezpečný virus anebo lidský rod samotný. Zkrátka další symptom globální idolatrie domněle samospasitelného lidského snažení.

Přestala se sice objevovat senzační videa, jakým bylo to čínské, ukazující chodce, kteří se zničehonic kácejí na ulici, zatímco divák si měl domyslet, že je to horečkou z koronaviru, anebo to italské, ukazující vojenské náklaďáky, které „evidentně“ nestačily svážet rakve do krematorií. Koronavirová hysterie se zkrátka normalizuje, nelze se k ní vracet, neřku-li ji vyvracet obdobně jako po roce 1968 u nás nebylo možné zpochybňovat médii omílanou „bratrskou pomoc“ vojsk varšavské smlouvy.

Média svým nepřetržitým a všudypřítomným působením vyvolávají dojem jakési vševědoucí entity, kterou lze konzumovat, ale také se do ní kreativně zapojovat. Je to pramen smýšlení, cítění i rozhodování, působící jako autorita, a to přesto, ba právě proto, že se nedovolává pravdy, o Kristu ani nemluvě. Nekompromisně však unifikuje lidské úsudky a emoce.

Přirozenou reakcí na přemíru indoktrinace je pak apatie nebo alergie, tedy vzájemně se provokující protivy.  Právě podněcování jedněch proti druhým je taktikou vládce tohoto světa, třeba i těch, kdo věří v ďábla, proti těm, kdo v něj nevěří, a naopak. Otec lži využívá všeho.

Organizace, o níž byla zmínka, je ve skutečnosti dezorganizací, a to nejen právního řádu, nýbrž samotné lidské racionality, rozpadem soudnosti a podrýváním pravého náboženství. Jsou dezinterpretována objektivní fakta, ale zároveň i lidské vnímání, včetně těch nejušlechtilejších citů, a samozřejmě i těch přízemních.

Nejrozšířenější chybou úsudku mediálně předkládanou konzumentovi je tzv. petitio principi neboli předstíraný důkaz, který je ve skutečnosti pouze zaobaleným předpokladem. To je základní zbraň každého balamucení či moderně řečeno ideologie. V tomto konkrétním případě je oním „důkazem“ přepjatých vládních opatření „strašlivé“ ohrožení lidstva. Předkládá se buď ustaraně, asertivně empatickou radou, zastírající výhrůžku: „nepřijmeme-li opatření, bude zle“ anebo triumfalistickou sebechválou: „díky opatřením jsme se zachránili“.

Koronavirus byl interpretován globální hysterií, podle níž jsou si lidé navzájem hrozbou, což manifestuje rouška, která zdravé lidi přede virem neochrání, ale obírá je o přirozenou identitu a zároveň nutí, aby manifestovali svoji poddanost nové invenci unifikační strategie.

Obelhávání míří vždycky na lidské city. Verbálně či obrazně je vskutku možné člověku vnuknout určité emotivní a priori, které pak řídí jeho racionální pochody. Sv. Ignác z Loyoly to nazývá neuspořádané či nezřízené náklonnosti či city (affectiones), které se odstraňují v duchovních cvičeních, tedy ve zpytování svědomí, rozjímání, ústní i vnitřní modlitbě (Duchovní cvičení, 1. 21).

Hysterie rozpoutaná kolem koronaviru je tak další jiskrou otce lži rozněcujícího nenávist vůči Bohu a vůči lidem, kterým však na rozdíl od Boha může ublížit. Modlit se za jinak smyšlející je proto skutkem sebeobrany lidské duše, aby je nezačala nenávidět, zvláště tehdy, jde-li o nepřátele lidského rodu, kteří nejvíce modlitbu svých bližních potřebují.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.