Čeho se bát a čeho ne

9.8.2020 

Mají běsy jako Hirošima a Nagasaki, války i krutovlády sociálního inženýrství nějaké smysluplné vysvětlení srozumitelné v rámci křesťanské víry? Nestojí v pozadí úpadku do bezbožeckých –ismů a nakonec úplného nihilismu právě neschopnost, ba neochota hledat jejich smysl v kontextu víry, která přemohla svět (1 Jan 5,4)? Takový úpadek podporují také zdánlivě zbožné výklady, dovolávající se spravedlivého Boha, který prý trestá bloudící lidstvo. Je třeba v duchu zmíněně víry hledat dál a důkladněji, to znamená v rámci důvěry v milující Boží prozřetelnost, která člověka neustále vede.

Ony běsy možno chápat v duchu epizody, kterou zaznamenal pouze Lukáš (13,1-5), evangelista, jenž snad nejvíce akcentoval milosrdenství Páně. Podle jeho vyprávění přišli k Ježíši se »zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat«, a dostalo se jim odpovědi: »Myslíte si, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám: když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete«. Ježíš pak podle Lukáše sám přidal ještě další, podobnou – dnes by někdo možná řekl bulvární - zprávu, kterou dokonce neznáme odjinud než od Něho, totiž tu o osmnácti lidech, které usmrtilo zřícení věže v Siloe. A činí tak jen proto, aby zopakoval stejné poučení: »Myslíte, že těch osmnáct lidí bylo většími viníky než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám: když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete«.

V dnešní pastoraci bývá tento akcent přecházen mlčením, patrně aby se předešlo chybnému závěru, že jde o Boží potrestání bloudících, což ovšem vyvrací sám Ježíš ve zmíněné epizodě. Jistě se však v evangeliu nevyskytl omylem či nedopatřením, je součástí radostné zprávy. Možná skrývá klíč k porozumění běsům, které během dějin stále více na člověka doléhají, ať již projevy politické zvůle nebo závad v nedokonalých výtvorech lidské techniky, mimochodem četnějších než jsou protivenství přírodních živlů. Zmíněný akcent netřeba chápat jako podrážděnou výhrůžku, neřkuli psychický teror, působený Bohem, nýbrž docela jednoduše jako předzvěst vývoje, nastoupeného emigrací ze zahrady Eden po prvotním hříchu. Běsy, jejichž strůjcem není Bůh, nýbrž lidé, jsou v dějinách stále četnější a ničivější. Jejich medializace jim navíc propůjčuje stále intenzivnější globální ráz, takže není divu, že děsí, třebaže leckdy není vůbec zřejmé, zda jsou reálně podložené anebo mají narativní povahu. Právě proto však naléhavě potřebují zasadit do kontextu porozumění, jehož se se domáhá víra, aby se nevytratil smysl samotných dějin, stvoření i spásy. Jinak se stane monopolem mediální a výkonné moci tohoto světa.

Veškerý strach, politicky šířený moderními sdělovacími prostředky na základě starých i nových zločineckých praktik, si ve skutečnosti netřeba připouštět, jak radí Ježíš (Mt 10,28). Existuje však jiná bázeň, jejíž uchování v téže větě naopak věřícím doporučuje. Apeluje na ni také výše uvedeným  poučením z „bulvárních“ zpráv, a tou je bázeň před záhubou duše. Je to zvláštní bázeň, která je vrozená a které v zahradě Eden odporoval had pokušením: »Ne, nezemřete. Naopak.« Tato bázeň může být obnovena pouze milostí.

Peklo není rozsudek, který je člověku uložen proti jeho vůli, nýbrž stav, který si člověk může zvolit pouze on sám a pouze pro sebe, a „pomáhají“ mu v tom pouze lži a iluze, které jej utužují v mylném přesvědčení a zarputilé tendenci pokračovat nastoupeným směrem, jehož cílový stav, spočívající v zoufalém vzteku, před ním skrývají. Bůh totiž člověku, ba ani ďáblu na cestě do pekla nikterak nepomáhá, nýbrž zcela naopak. Klade mu překážky a zábrany, aby se zastavil, obrátil a nedospěl tam.

Otec lži však po vyjití člověka z ráje změnil taktiku a říká nejenom „nebojte se, nezemřete“, ale také smrtí vyhrožuje. Strach šířený těmi, kdo dokáží zabít jenom tělo, je vždycky účelový a má odradit člověka od víry v Boha Stvořitele. Může mít dokonce sdružovací konotaci, předstírat blíženské sklony a společné zaujetí pro dobro, avšak pouze abstraktní. Bůh nesjednocuje podmaňováním a každý sjednocovací proces, který se neklaní Bohu, je dílem Zlého, otce lži.

Smysluplným vysvětlením běsů v rámci křesťanské víry může být, že ve srovnání s věčnou záhubou lidských duší jsou stále jen drobnou epizodkou a zároveň předzvěstí cíle čistě lidského pokroku.

 

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.