14.8.2020 

Čína. O životě katolické církve v této obrovské zemi s více než jednou miliardou obyvatel se vzhledem k nesmírné jazykové bariéře, komplikované transkripci jmen a míst a neznalosti reálií nesnadno referuje. Podle údajů státního, takzvaného Vlasteneckého sdružení čínských katolíků je věřících asi 4 miliony (ve skutečnosti to bude zřejmě několikrát více) a žijí po celé zemi ve 135 diecézích (či apoštolských prefekturách). Pouze mírně nadpoloviční většina diecézí (72) má svého biskupa. Zbývajících 63 je neobsazeno, protože stát neuznává existenci jejich teritoria. Diecézní komunity, roztroušené po celé zemi, čítají tedy ve statistickém průměru kolem 30 tisíc věřících s 25 kněžími a přibližně stejným počtem řeholnic. V důsledku neustavených  diplomatických vztahů se Svatým stolcem je k dnešku pouze 62 biskupů registrováno státními úřady, zatímco 14 jich působí takzvaně ilegálně a pod více či méně přísným dohledem policie. Z dvanácti emeritních biskupů jsou pouze tři oficiálně registrováni státem. V zemi je celkem 3 500 kněží, z nichž jen jedna třetina je mladší 50ti let (jak řekl hongkongský kardinál Tong italskému listu Corriere della Sera).  

Početně největší katolickou menšinu má provincie Che-pej (Hebei), kde se nachází státem neuznaná diecéze Čeng-ting (Zhengding – asi 300 na jihozápad od Pekingu) s přibližně 600 tisíci obyvateli, z nichž katolíků je 150 tisíc a slouží jim stovka kněží a přibližně stejný počet řeholnic. V jejím čele stojí dnes 85ti letý biskup Julius Ťia Č'-kuo (Jia Zhiguo), který byl jmenován roku 1980 papežem Janem Pavlem II., ale není uznáván státními úřady. Ještě před svým jmenováním v roce 1980 měl za sebou 15 let pobytu ve vězení. Žije pod stálým policejním dozorem, ale nevede si evidenci o tom, kolikrát byl od té doby zadržen. (Nejednou o tom ZDE referoval také Vatikánský rozhlas). 

Ještě před uzavřením provizorní dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou ohledně jmenování biskupů jej u něho doma navštívil ředitel tiskové agentury Fides, provozované Kongregací pro evangelizaci národů. Italský novinář, Gianni Valente, s tímto až dodnes podzemním biskupem pořídil pro internetový portál Vatican Insider obsáhlý a ojedinělý rozhovor,  který ani po čtyřech letech nijak nezastaral a jehož podstatnou část přinášíme:

Biskup Julius Ťia Č'-kuo (foto) – píše Gianni Valente - je rekordman, pokud jde o počet zatčení a zadržování státní policií, ale v jeho vystupování není ani náznak hořekování, výčitek nebo sebeoslavného fňukání, mluví tiše a klidně: „Nedělám nic proti nikomu. Nemám nic proti vládě, ani o ní nemluvím špatně. Jsem však biskupem katolické církve,“ říká. „Celý můj život a každý den je pouze k tomu, abych druhým hlásal Ježíše.“ - I funkcionářům, kteří si pro vás občas přijedou? „Jistě. Pamatuji si na jednoho. Byl to velice dobrý muž, který mi po mnoha rozhovorech, už ke konci svého života řekl, že by chtěl přijmout křest. K tomu pak sice nedošlo, ale zemřel v pokoji.“ 

- O svém posledním zadržení biskup Julius  Ťia Č'-kuo říká: „Dovezli mne do jednoho hotelu. Nic zvláštního se mnou nedělali. Mohl jsem se modlit, sloužit mši, číst. A mluvil jsem s nimi. Oni jen opakovali, že nesmím dělat to, co dělám.“ – A co jste dělal? „Vysvětil jsem kněze. Zopakoval jsem jim, že je to můj život, moje práce. Kněze světí biskup, a já jsem biskup, nemohu nic nedělat. Pokud je nevysvětím já, nevysvětí je nikdo. Stále dokola mi říkali, že nejsem biskup, že nemám schválení vlády. A já jim odpovídal, že biskupem jsem. Lid Boží mne uznává jako svého legitimního biskupa. I papež. Tak jsme mluvili dlouho, ale bez hádání a rozčilování, klidně. Nakonec mne odvezli zpět domů a rozešli jsme se v pokoji.“ – I jindy to tak probíhá? „Důvody jsou vždycky tytéž. Nedělám nic proti nikomu. Nechci provokovat vládu, nemám nic proti vládě a nemluvím proti nim. Jsem však biskupem katolické církve. A oni pro mne přijdou vždycky, když dělám to, co biskupové mají dělat.“ – Jaký dojem máte z funkcionářů, kteří se Vámi zaobírají? „Oni nevědí, co se mnou mají dělat. Mluví ke mně o nezávislosti a autonomii ve vztahu k Římu. Říkám jim tedy, že něco takového není možné, protože jsem katolický biskup a být v plném společenství s římským biskupem je součást katolické víry. Oni však nerozumějí podstatě církve, a když jednoduše tyhle věci podám, jsou zaskočení a bezradní. Nevědí, jak na mne.“ – Asi moc nechápou, o čem je řeč? „Přesně tak. Opakují určité formule a slogany, které mají za úkol mi říci, o nezávislosti na Římu, na Vatikánu. Je však zřejmé, že to činí jenom z povinnosti. Sami nemají vůbec žádnou představu o povaze a tajemství církve. Považují církev za nějakou politickou strukturu a upadají tak do mylných interpretací. Já jim opakuji, že dělám jen věci, které jsou v naší církvi obvyklé a jsou součástí naší víry, našeho života. Často jim opakuji: i kdybyste mne poslali do vězení, ty věci se nezmění, já s tím nemohu nic dělat.“

– Mnozí stále říkají, že jsou dvě církve: jedna věrná papeži a druhá podrobená vládě. Jak se věci mají?, ptá se dále italský novinář. „Problémem je, že někteří levicoví extremisté se pokusili přivést církev v Číně na cestu nezávislosti, autonomie a separace od papeže, a dokud se věci nevyjasní, budou přetrvávat důvody k rozdělení. Papež stále vyzývá k jednotě a smíření. Je tedy zapotřebí nalézt způsob, jak tento uzel rozvázat, protože věřící odmítají ty, kteří jsou v těchto věcech obojetní.“ – Existují kromě politických vlivů také jiné dělící faktory? „Existují interní faktory. Například, jsou mnozí biskupové, kteří byli dříve vysvěceni bez souhlasu papeže a potom požádali o legitimizaci. Jsou upřímní a nyní v plném společenství s papežem. Přece se však vyskytují kněží, kteří to nepřijímají, živí nedůvěru vůči nim a vůči jejich kněžím. Zavrhují druhé a zpochybňují pravost jejich víry, vytvářejí rozdělení a prezentují se pyšně jako by byli jedinými pravými věřícími.“

– Jak byl přijat list papeže Benedikta XVI. biskupům, kněžím, řeholníkům a věřícím laikům katolické církve v Čínské lidové republice z roku 2007 (česky ZDE)?, ptá se dále italský novinář čínského podzemního biskupa Ťia Č'-kuo. „Papež Benedikt nás vybídnul k jednotě. Potom však někdo začal šířit rozporuplné výklady tohoto listu, zvláště v některých podzemních komunitách. My jsme list přijali a nevšímali si zavádějících interpretací, které matou srdce věřících. Doslovně jsme dbali na to, co papež napsal: smíření se všemi, kteří jsou ve společenství s římským biskupem.“

- Můžete sledovat magisterium papeže Františka? Co z něho považujete za důležité pro církev v Číně? „Denně sledujeme všechno, co dělá a říká. Všichni jsou zasaženi jeho slovy a gesty, jimiž vyjadřuje lásku a náklonnost vůči chudým, trpícím a životem zraněným lidem. V Číně to má velký dopad na všechny.“ – Papež František vícekrát řekl, že má zájem na vedení dialogu s vládou a na setkání se Si Ťin-pching. Bylo by to dobré? „Jistě. Jako začátek vynikající. Potom je třeba se kromě slov držet faktů. Avšak promluvit si je lepší než se nevidět, protože jenom setkáním a rozhovorem je možné řešit problémy.“ – Jak lze podle Vás řešit vztahy k Vlasteneckému sdružení? „Záleží na tom, zda se zřeknou pojímání a praktikování nezávislosti na církvi a neslučitelnosti s povahou církve. V takovém případě by pak Vlastenecké sdružení mohlo i nadále fungovat a usnadňovat vztahy mezi církví a vládou.“

– Jaké jsou problémy ve Vaší diecézi? Existují rozepře mezi oficiálními a podzemními? „Já jsem stále v katedrále (foto), v obci Wu-čchiou (Wuqiu), nedaleko města Ťin-čou (Jinzhou). Minulost je dnes už minulostí, a není třeba o tom mluvit. Dříve byl na témže místě biskup, který nebyl vysvěcen se schválením Svatého stolce. Tehdy byly problémy. Potom však tento biskup požádal Apoštolský stolec o legitimizaci a před svojí smrtí mne uznal za řádného biskupa, zodpovědného za diecézi. Od té doby je proto odstraněna každá nejistota a nedůvěra, a pokud jde o svátostnou rovinu, není již pochyb o jednotě. Všechno se více méně stabilizovalo. Alespoň uvnitř není rozdělení. Problémy jsou ještě v tom, že mne za biskupa neuznává vláda. Pak je zde i několik kněží, ovlivněných  některými extrémními skupinami ze sousední diecéze. Ty podněcují rozepře a napadají druhé. Tvrdí, že jsou jedinými autentickými věřícími. Jsou to však izolované případy. Obecně převládá harmonie.“

– Co dnes ohrožuje plamen víry, uchovávaný v pronásledováních?, ptá se dále italský novinář podzemního biskupa. „Mnozí podléhají vlažnosti v důsledku rostoucího materialismu a konsumismu. Nechodí se do kostela modlit, také proto, že jsou stále zaneprázdněni a nikdy nemají čas. Musíme se více snažit. Je před námi spousta práce. Čína je velkým polem, kde máme rozsévat Ježíšovo evangelium.“ – Ve své diecézi jste založil a dosud existuje velký seminář, který dal čínské církvi mnoho kněží. Jaká je situace duchovenských povolání ve Vaší diecézi? – „Je jich méně. Mnozí již nechtějí svůj život věnovat Bohu ve službě bratřím. Preferují pohodlný život. Proto je nezbytné dosvědčovat, že je krásné dát se Bohu a obdržet mnohem větší bohatství než jsou iluze, jimiž nás zahrnuje materialismus a konsumismus.“

– Před třiceti lety jste založil sirotčinec, kde také žijete. Můžete o tom něco říci? „Je to dobré a krásné dílo. Vnímají to všichni, a je pravdou, že ho podporují také buddhisté. Více než dvacet let tam bydlím také. Nyní je zde asi sedmdesát dětí, včetně těžce postižených, které potřebují neustálou péči. Jsem s nimi každý den, a je zde 26 řeholnic, které jim slouží. Podporují nás lidé, kteří nepřinášejí peníze, nýbrž hmotné statky. Něco dostáváme také od vlády. Pro mne je toto dílo tím nejdůležitějším a tím, na čem nejvíce lpím. Je to dílo, kterého se nelze zříci. Prostřednictvím něho všichni vidí, že Ježíš k nám chová lásku zdarma. A mohou tak rozpoznat, že církev je přítomna ve světě a také v Číně proto, aby všem prokazovala dobro.“

– Otče biskupe, co když budete mít problémy s tím, že jste poskytl tento rozhovor? „A proč? Bude-li mít někdo něco proti, jednoduše mu vysvětlím, že proti nikomu nevystupuji. Nepoužil jsem slov, abych někoho odsoudil nebo pranýřoval. Vyprávěl jsem jenom svůj příběh. Příběh jednoho chudého katolického biskupa, který žije v Číně,“ říká podzemní biskup Ťia Č'-kuo.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.