Mariánský sloup znovu zdobí centrum Prahy

20.8.2020 

Jiří Prinz, P. Romuald Štěpán Rob

Praha. Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie požehnal český primas a pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka znovuobnovený mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Jaká atmosféra historický okamžik doprovázela?

Tisíce lidí obklopují nejdiskutovanější umělecké dílo České republiky – mariánský sloup, jehož repliku podle originálu barokního mistra Jana Jiřího Bendla zhotovil akademický sochař Petr Váňa. Letos v červnu, po 102 letech od chvíle, kdy rozvášněný dav v prvních dnech československé samostatnosti z nenávisti ke svrženým Habsburkům sloup strhl, vrátil sochař Váňa se svým týmem dílo zpět na Staroměstské náměstí. Požehnání z rukou pražského arcibiskupa je naplánováno symbolicky na největší mariánský svátek v roce.

Se symboly ovšem pracují i odpůrci sloupu. V roce 400. výročí bitvy na Bílé hoře se shromáždili před Staroměstskou radnicí, na místě, kde proběhla poprava sedmadvaceti mužů. Chtějí tak dát najevo, že mariánský sloup je symbolem poroby. Nad hlavou mávají transparenty. Některé z nich působí ovšem vyloženě absurdně. Jako třeba ten, který žádá „sekulární Staromák“: jako kdyby jeho dominantami nebyly Orloj s dvanácti apoštoly, chrám Panny Marie před Týnem a pomník Mistra Jana Husa. Odpůrců mariánského sloupu ale není mnoho, celkem 50. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nebyl ale postaven jako poděkování za vítězství na Bílé hoře, ale na základě zápasu studentů Karlovy univerzity a Pražanů proti útoku švédských vojsk.

Sobotní den však patří těm, kteří si návrat sloupu na Staroměstské náměstí přejí. Je jich podle hlášení Policie ČR pět, šest tisíc a přijeli z celé České republiky. (I petici za obnovu sloupu podepsalo mnohem více lidí, než měla protipetice odpůrců – pro se vyslovilo zhruba 17 tisíc lidí, proti jich bylo necelých 3 000). Vyplňují prostor mezi sloupem a týnským chrámem, kde ještě probíhá bohoslužba. Lidé na Staroměstském náměstí ji sledují na velkoplošných obrazovkách.

Dobré znamení

Petr Váňa přistupuje k podnoži sloupu a do kamenného sanktuáře ukládá milostný obraz Panny Marie Rynecké, který právě převzal z rukou stavitele a mecenáše Petra Řehoře. Po třiadvaceti letech tvrdé práce, kdy se nejednou zdálo, že veškerá jeho námaha přijde vniveč, je za svou dřinu po zásluze odměněn; se dvěma nejbližšími spolupracovníky teď může projevit zvláštní úctu Matce Boží a položit ji k nohám tři kamenné růže: z pískovce, mramoru a žuly, tří hlavních kamenů, jichž sochaři ke své tvorbě používají. Vnoučata kamenosochařů pak přinášejí Panně Marii rozžaté svíce, symboly světla, které vyzařuje. Předseda Společnosti pro obnovu mariánského sloupu čte jména českých a moravských měst která darovala na stavbu kámen a děkuje významným donátorům z nichž je mnoho amerických emigrantů. Rovněž tak zazní jméno Františka kardinála Tomáška, který stál v čele snah o navrácení mariánského sloupu.

„Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, shromáždili jsme se kolem tohoto mariánského sloupu s prosbou, abys našemu národu odpustil staleté křivdy, kterých se dopouštíme ve vzájemném soužití a urážíme tím tvůj majestát,“ říká během žehnací modlitby kardinál Dominik Duka. Po jejím dokončení pak zcela spontánně zareaguje na jednoho z odpůrců sloupu, který se megafonem pokusil obřad narušit. „Socha Panny Marie je tak trochu jako socha Svobody. Stojíme na náměstí, které bývalo na úsvitu českých dějin největší tržnicí otroků. Proto sem Panna Maria, jako symbol svobody, patří. Ona dala dítěti důstojnost. Nezapomeňme na to, že v okamžiku, kdy odsud byla odstraněna, zaujali její místo Stalinovi a Hitlerovi pacholci.“

Staroměstské náměstí tleská. Kardinál Duka přesně vystihl pocity katolíků, kteří sem přišli. Ve svržení mariánského sloupu v roce 1918 spatřují útok na celou katolickou tradici, jež neměla mít v novém státě místo, a předzvěst krvavého pronásledování křesťanů ve 20. století. Návrat sloupu na „Staromák“ tak chápou jako symbolické uznání skutečnosti, že katolická tradice je legitimní součástí českého národa. Starosta Prahy 1 Petr Hejma pak oznamuje, že sbor dobrovolných hasičů, kteří hlavně asistovali u jeho stržení jej od teď budou chránit.

„Je tak nádherná,“ pronáší při pohledu na sochu Panny Marie jedna z účastnic shromáždění. A dodává: „To je dobré znamení, že se sem Matka Boží vrátila. Nejen pro nás katolíky, ale pro celý český národ.“

A dodejme, že Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem bylo na hrudi Evropy Královny jako šperk od r. 1592. Nyní byla tato ozdoba Evropě znovu vrácena.      

Reprodukce kolorovaného mědirytu z českého vydání knihy německého teologa a historika Heinricha Büntinga „Itinerarium Sacrae Scripturae“ („Putování svatých“), vydané M. Danielem Adamem z Veleslavína (profesor pražské univerzity, později významný tiskař) v roce 1592 na Starém Městě Pražském.

Jedná se o výjimečné nábožensko-topografické dílo, které je doprovázeno grafickými listy. Mědirytina Panny zobrazuje Evropu jako ležící ženu v dobovém renesančním oděvu. V samém srdci jsou jako zlatý groš na řetízku zavěšeny Čechy, tedy Bohemia s městem Praga.

Exemplář knihy pochází z knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově a použitý mědiryt je reprodukovaný se svolením majitele. (http://www.parliament.cz/czpres2009/panna-evropa)

 

Jiří Prinz, P. Romuald Štěpán Rob

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.