20.8.2005 

Promluva Benedikta XVI. k zástupcům muslimů v Německu

Arcibiskupství Kolín, sobota 20. srpna, 18:00hod.

Drazí přátelé muslimové,

to, že vás mohu přijmout a srdečně vás pozdravit, je pro mě zdrojem veliké radosti. Jsem tady, abych se setkal s mladými, kteří přijeli ze všech koutů Evropy a světa. Mladí jsou budoucností lidstva a nadějí národů. Můj milovaný předchůdce papež Jan Pavel II. řekl jednou mladým muslimům, shromážděným na stadiónu v Casablance (Maroko): ?Mladí mohou budovat lepší budoucnost, jestliže na první místo postaví víru v Boha a pak budou usilovat o budování nového světa podle Božího plánu, s moudrostí a důvěrou? (Insegnamenti, VIII/2, 1985. str.500). A v tomto duchu se obracím k vám, drazí přátelé muslimové, abych sdílel s vámi moje naděje a částečně i moje starosti v těchto zvláště těžkých chvílích našich dějin.

Jsem si jistý, že i vám dělá starosti závažný fenomén terorismu. V různých částech země pokračují teroristické útoky, které rozsévají smrt a destrukci, a mnoho našich bratří a sester zanechávají v slzách a zoufalství. Ideoví původci a ti, kteří plánují tyto atentáty ukazují, že chtějí otrávit naše vztahy, za použití všech prostředků, také náboženství, aby se postavili na odpor jakémukoliv úsilí zákonné a vážné mírové spolupráce. Terorismus, ať už je jakéhokoliv druhu, je zvrácená a krutá volba, která pošlapává posvátné právo na život a podkopává samotné základy jakéhokoliv občanského soužití. Jestliže společně dokážeme vykořenit ze srdcí city nenávisti, jakoukoliv formu nesnášenlivosti a postavit se proti jakémukoliv projevu násilí, zastavíme vlnu krutého fanatismu, který uvádí do nebezpečí životy mnoha osob, brání v rozvoji míru na světě. Úkol je to nesnadný, ale ne nemožný. Křesťan může počítat ? i přes vlastní křehkost ? s duchovní pomocí modlitby.

Drazí přátelé, jsem hluboce přesvědčený, že musíme potvrdit, aniž bychom připustili negativní tlaky prostředí, hodnoty vzájemného respektu, solidarity a pokoje. Život jakékoliv lidské bytosti je posvátný, jak pro křesťany, tak pro muslimy. Máme veliký prostor k jednání, kde se můžeme cítit spojení ve službě základním morálním hodnotám. Důstojnost osoby a obrana práv, které z této důstojnosti vyplývají musejí být cílem jakéhokoliv sociálního projektu a jakéhokoliv úsilí k jeho dosažení. A to je poselství, které je hlásáno nezaměnitelným způsobem hlasem svědomí sice tlumeným, ale jasným. Je to poselství, které je třeba poslouchat a nechat zaznít: jestliže by umlkl tento hlas v srdcích, svět by byl vystaven temnotě nových násilností. Jedině když se uzná centrální postavení lidské osoby, lze nalézt společný základ porozumění, a překonat eventuální kulturní rozdíly a zmírnit rozdělující sílu ideologií.

V setkání, které jsem měl v dubnu s delegáty církví a církevních komunit a s představiteli různých náboženských Tradic, jsem řekl: ?Ujišťuji vás, že církev chce pokračovat v budování mostů přátelství s vyznavači všech náboženství, s cílem hledat autentické dobro každé osoby a celé společnosti? (srov. L´Osservatore Romano, 25. dubna 2005, str.4). Zkušenost minulosti nás učí že vzájemná úcta a pochopení nebyly vždy v protikladu ve vztazích mezi křesťany a muslimy. Kolik stran dějin zaznamenávají vzájemné boje a války, kdy jedna i druhá strana vzývala jméno Boží, kdy porážka nepřítele byla věc připisovaná Bohu. Připomínka těchto smutných událostí by nás měla naplnit studem, když víme, kolik ukrutností bylo spácháno ve jménu náboženství. Lekce minulosti nám musejí pomoci, abychom se vyhnuli stejným chybám. Každý z nás chceme hledat cesty smíření a naučit se respektovat identitu druhého. Obrana náboženské svobody, v tomto smyslu, je neustálou výzvou a úcta k menšinám je neoddiskutovatelným znamením opravdové civilizace.

V tomto duchu je vhodné připomenout to, co koncilní otcové řekli o vztazích s muslimy: ?Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim. Proto si váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem. Jelikož během staletí povstalo mezi křesťany a muslimy nemálo rozbrojů a nepřátelství, vybízí posvátný sněm všechny, aby zapomněli na to, co bylo, aby se upřímně snažili o vzájemné porozumění a aby společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi? (Deklarace Nostra Aetate, č.3).

Vy drazí přátelé, zastupujete některé muslimské komunity v této zemi, ve které jsem se narodil, studoval a žil značnou část mého života. Právě proto bylo mým přáním se s vámi setkat. Vy vedete islámské věřící a vychováváte je v muslimské víře. Učení je prostředek, skrze který se sdělují myšlenky a přesvědčení. Slovo je cestou ve výchově mysli. Máte proto velikou odpovědnost ve výchově nových generací. Společně, křesťané a muslimové, musíme čelit mnoha výzvám, které nám předkládá dnešní svět. Není prostor pro nezájem a lhostejnost a ještě méně pro zaujatost a sektářství. Nemůžeme podlehnout strachu ani pesimismu. Musíme především rozvíjet optimismus a naději. Mezináboženský a mezikulturní dialog mezi křesťany a muslimy se nemůže redukovat na sezónní záležitost. Je to ve skutečnosti životní nutnost, na níž závisí ve veliké míře naše budoucnost. Mladí, pocházející z různých částí světa jsou tady v Kolíně jako živí svědkové solidarity, bratrství a lásky. Přeji vám z celého srdce, drazí muslimští přátelé, aby vás milosrdný a soucítící Bůh chránil, žehnal vám a stále vás provázel svým světlem. Bůh pokoje kéž pozvedne naše srdce, živí naši naději a vede naše kroky po cestách světa.

Překlad Jiří Sýkora

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.