22.12.2005 

Je listopad. V Římě sotva doznělo babí léto a z výkladní skříní hned vedle baziliky Santa Maria Maggiore září vánoční stromeček. Advent začne až víc ja čtrnáct dní, do svátků chybí celých šest neděl, ale trh už navozuje ? tak trochu násilně ? vánočí atmosféru. A jistě nejen v Říme. Důvod lamentovat nad ?odkřesťanštěním? Evropy a komercializací Vánoc? Lépe to vzít z druhé strany: Zaplať Pán Bůh, může říct našinec, že se dá dnes prostě nakoupit a ne stále jenom ?shánět?. Ještě ne tak zcela dávno tomu bylo zcela jinak. Nicméně jistotu, že budeme mít Vánoce, jak vystřižené z obrázku, tím nezískáme. Kolik hrozí denně nebezpečí pro náš život, bezpečí a zdraví. A nemusí jít jen o teroristické atentáty, či ztrátu práce. Stačí uklouznout na ulici a místo u vánočně prostřeného stolu budeme na memocniční stravě. Máme se proto strachovat? S odpovědí příchází na pomoc Boží slovo: Nemějte starost o život, co budete jíst, nebo co budete pít, a do čeho se budete oblékat, a netrapte se tím. Život je víc než pokrm a tělo víc než oděv. Kdo z vás si může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno (srv. Lk, 12, 22-34).

Království Boží! ?Byl jednou jeden král??, tak začínají mnohé pohádky. A i dospělí je mají rádi, protože král v nich je většinou dobrý, děj se sice všelijak zamotá, ale nakonec všechno dobře dopadne. Škoda, že je to jenom pohádka, a ne skutečnost, napadne člověka, když zazvoní zvonec a pohádky je konec. Ruku na srdce. Nejsou pro nás Vánoce takovou pohádkou? Pohádkou která rozzáří tváře dětí a na chvilku přemůže i dospělé? Pohádkou o rodinné pohodě, míru a harmonii celého světa, alespoň v ten kouzelný večer, který nazýváme ?štědrý?. To jsou přeci Vánoce: ?posvátná? či ?požehnaná? noc (od německého slova Weihnachten). Čekáme na tu noc s vírou, že splní i ta nejtajnější přání. A víra přeci není ?pohádka?, ale velká síla, která i ?hory přenáší?! O to víc, čekáme-li nikoliv jen na noc samu, ale na světlo toho, který z hloubi té noci přichází: dobrý král, který i zlé dokáže změnit v dobré. Jaký si můžeme přát větší dar?

Děti to vědí nejlépe. Vědí, totiž, že dárky jsou od Ježíška. Že mu stačí napsat a On už to zařídí. Sehnat hasičské auto s vysunovacím žebříkem, či pannenku Barbie, je pro něj jistě hračka. Dokáže jistě mnohem víc! Jistě tak věřil malý chlapec v Německu když Ježískovi napsal: ?Moc tě prosím, vrať mi mého dědečka? ve kterém ten rok ztratil toho nejlepšího kamaráda. Vůbec, s dědečky se to má nějak zvláštně. Dárky jsou od Ježíška, to se ví, ale je tu přece taky Děda mráz. Ten měl dřív v Čechách jak se patří těžký úkol: nahradit Ježíška, který se už nezdál být dost vědecko-technický a historický. Uspěchu ten děda mráz ale moc nesklidil; však také nakonec sbalil jolku a odsáňkoval na Východ. Země však musí být opravdu kulatá: záhy se k nám totiž vrátil?ze Západu. Jen se už nejmenuje ďéduška maróz ale Santa Claus. Ale i ten je v našich krajích tak trochu nesvůj. Nedávno jsem ho viděl v jednom vánočním kalendáři, jak v zasněžené krajině, se mu naskytla prapodivná podívaná: Ejhle ze tmy zářit stáj, s Pannou Marií, Ježíškem a sv. Josefem, jak z Ladových obrázků. Právě přicházejí pastýři a za nimi karavana Tří králů na velbloudech, s dary v rukou. Santa Claus, s pytlem dárků přes rameno, celý zkoprnělý pozoruje zcénu s nevyslovenou otázkou: Kdo jsem a kam patřím?

Nedávno jsem navštívil město Bari v Jižní Itálii. Putuje se tam za svatým Mikulášem. Ten byl ve 4. století biskupem v Myře, v Malé Asii, dnešním Turecku. Zůstal v povědomí lidí jako vyložený dobroděj; rozdal co měl a mnoha lidem pomohl ze šlamastiky, třeba i zázrakem z nebe, kam jak se zdá, měl přímý drát. Tak třeba když jednu noc tajně položil tři koule zlata za okno chudému vdovci, který neměl na věno pro tři své dcery, a hrozilo, že je místo svatby prostě prodá. Není divu, že úcta ke svatému Mikuláši se i po jeho smrti šířila do celého tehdejšího světa. Došlo to až tak daleko, že v jedenáctém století italští námořníci se prostě zmocnili jeho ostatků a převezli je do Bari. Honosná bazilika nad jeho novým hrobem se pak záhy stala poutním místem. Dnes tam plují loďmi hlavně spousty pravoslavných z Ruska, kde sv. Mikuláše od nepaměti ctí jako divotvůrce, pomocníka ve všech nemocech. A že se sv. Mikuláš ujal i jako patron námořníků v bouři, ctili ho pak všude u moře: V Holandsku, v Amstrdamu pořádávali na jeho svátek, 6 prosince, velký trh s exotickým zbožím ze zámoří. Biskup Mikuláš, obtěžkán dárky chodil pak v doprovodu anděla a sluhy tmavé pleti (z Holandských kolonií) od domu k domu. Ten zvyk i s andělem a ?čertem? přišel i do našich krajů. No a jelikož to byli Holanďané, co založili New York, dostal se svatý Nikolaus, holansky Santa Klaas, až za oceán, do Nového světa. Časem se z něj stal Santa Claus, a sotva si dnes kdo vzpomene, že jeho praděd, stejně jako praděd dědy mráze, byl zaručeně ctihodný pan biskup Mikuláš.

Ty tři však spojuje přijnejmenším jedno: rádi dávají dárky ?od Ježíška?. Jen sv. Mikuláš však ví, že hlavním darem je Ježíšek sám. A aby ho napodobil, stal se i on lidem kolem sebe darem. A ti nezapoměli, neboť, jak říká žalm 112: ?Spravedlivý zůstane v paměti věčně?. Po svém to dosvědčují dokonce i Děda Mráz se Santa Clausem: vždyť i oni vlastně chtějí dobro, byť jen tím, že kolem sebe šíří dobrou náladu. Možná to ale časem pochopí, že je zapotřebí jít spolu do Betléma, postavit se do fronty gratulantů, za pastýře a za tři krále. Potkají tam v tom davu jistě i sv. Mikuláše: Ten je jistě popostrčí blíž, dopředu ke svaté rodině, podle toho, jak to v životě mysleli upřímě. Popřejí pak jistě svatým třím králům pěkné svátky a bezpečný návrat domů do Iráku?No prostě, budou to svělé Vánoce?

Teď stop! Nevykládám tu už samé pohádky? Zpátky do skutečnosti! Stejně ani v Římě vánoční stromek nevydrží déle než do ?Tří Králů?, a bude po všem. Opravdu po všem? Nikoliv, vrátíme-li se z vánoční romantiky do všední reality s úmyslem žít jako sv. Mikuláš: se zrakem srdce otevřeným pro bližního: co on či ona zrovna potřebují a co já mohu dát. Ať nám svatý Mikuláš tenhle ?zázrak? u Ježíška vyprosí! Pak všechno dobře dopadne. A i ten chlapec z Německa se svého dědy jednou dočká. Neboť kdo žil pro druhé, navěky nezahyne. Život je proto velký advent ? očekávání království Toho, který nás má tak rád, že se kvůli nám stal člověkem. Radostné Vánoce a šťastný Nový Rok!

Richard Čemus

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.