Rádio Vaticana

Cesta víry, nejen sentimenty

25.5.2006

Projev Benedikta XVI. na Varšavském letišti, 25.5. 06 - 11 hod.

Pane prezidente,
Vážení pánové a dámy,
Páni kardinálové a bratři v biskupské službě,
Drazí bratři a sestry v Kristu!

Jsem rád, že mohu být dnes mezi vámi na půdě Polské republiky. Velmi jsem si přál přijet do země a mezi lidi, ze kterých vyšel můj milovaný předchůdce, Boží služebník Jan Pavel II. Přijel jsem v jeho stopách, abych prošel cestou jeho života od dětství až do odjezdu na nezapomenutelné konkláve roku 1978. Na této cestě bych se chtěl setkat a lépe seznámit s generacemi věřících, které ho daly službě Bohu a Církvi, i s těmi, které se narodily a rostly pro Pána pod duchovním vedením tohoto kněze, biskupa a papeže. Naše společné putování bude doprovázet motto: ?Buďte pevní ve víře.? Zmiňuji jej hned na začátku, aby bylo zřejmé, že to není jen sentimentální cesta, jakkoliv i to má svůj význam, ale pouť víry, vepsaná do poslání, jež mi Pán svěřil v osobě Apoštola Petra, povolaného, aby utvrzoval bratry ve víře (srov. Lk 22, 32). Také já chci čerpat z hojného pramene vaší víry, která tryská nepřetržitě více než tisíc let.

Zdravím pana prezidenta a srdečně děkuji za slova, s nimiž se ke mně obrátil jménem republiky a národa. Zdravím pány kardinály, arcibiskupy a biskupy. Můj pozdrav patří také panu premiérovi a celé vládě, představitelům parlamentu (sejmu) a senátu, členům diplomatického sboru v čele s jeho děkanem, apoštolským nunciem v Polsku. Těší mě přítomnost představitelů místní správy, v čele se starostou Varšavy. Chci pozdravit také zástupce pravoslavné církve, evangelické církve augsburského vyznání a dalších církví a církevních společenství. Pozdravení patří také židovské obci a vyznavačům islámu. A konečně srdečně zdravím celou církev v Polsku: kněze, zasvěcené osoby, seminaristy, všechny věřící a zvláště nemocné, mládež a děti. Doprovázejte mě prosím v myšlenkách a v modlitbě, aby tato cesta byla přínosná pro nás pro všechny, aby prohloubila a posílila naši víru.

Řekl jsem, že kroky mé pouti při této cestě do Polska půjdou ve stopách života a pastýřské služby Karola Wojtyły, povedou do míst, která navštívil jako papež-poutník ve své vlasti. Rozhodl jsem se proto zastavit se na dvou místech velmi drahých Janu Pavlu II.: v hlavním městě Polska ? ve Varšavě, a v jeho arcibiskupském sídle ? v Krakově. Ve Varšavě se setkám s kněžími, s různými nekatolickými církvemi, církevními společenstvími a představiteli státu. Věřím, že tato setkání přinesou bohaté plody pro naši společnou víru a pro sociální i politickou skutečnost, ve které žijí muži a ženy dnes. V plánu mám také krátký pobyt v Čenstochové a setkání s představiteli řeholníků a řeholnic, se seminaristy a členy církevních hnutí. Láskyplný pohled P. Marie bude provázet naše společné prohlubování věrného spojení s Kristem, Jejím Synem. A nakonec se zastavím v Krakově, abych se odtud vydal do Wadowic a na Kalwarii, a potom do Łagiewniků a do katedrály na Wawelu. Dobře vím, že to byla místa, která Jan Pavel II. miloval, protože byla spojena s jeho růstem ve víře a pastorační službou. Nebude chybět ani setkání s nemocnými a trpícími v místě, jež je k tomu snad nejpříhodnější ? v chrámu Božího Milosrdenství v Łagiewnikách. Rovněž nemohu opomenout místo, kde se shromáždí mladí na večerním modlitebním bdění. Rád se s nimi setkám, abych se potěšil svědectvím jejich mladé a živé víry. V neděli se sejdeme na Błoniach při slavnostní děkovné mši svaté ze pontifikát mého milovaného předchůdce a za víru, ve které nás vždy posiloval slovem i příkladem. Nakonec se vydám do Osvětimi. Tam se chci setkat především s těmi, kdo přežili, s oběťmi nacistického teroru pocházejícími z různých národů, s těmi, jež trpěli nelidským útiskem. Všichni společně se budeme modlit, aby rány minulého století byly vyléčeny lékem, který nám ukazuje dobrý Bůh ve svém povolání k vzájemnému odpuštění a který nám dává v tajemství svého milosrdenství.

?Buďte pevní ve víře? ? tak zní motto této apoštolské cesty. Velmi bych si přál, aby tyto dny přinesly posílení ve víře nám všem ? věřícím v polské církvi i mně samotnému. Pro ty, kdo nemají milost víry, ale mají srdce plná dobré vůle, ať je tato návštěva projevem bratrství, vstřícnosti a naděje. Tyto věčné hodnoty lidskosti představují trvalý základ pro vytváření lepšího světa, ve kterém každý může nacházet materiální prosperitu a duchovní štěstí. To přeji celému polskému národu. Děkuji ještě jednou panu prezidentovi a polskému episkopátu za pozvání, v srdci objímám všechny Poláky a prosím je, aby mě na této cestě víry doprovázeli modlitbou.

Přeložila Johana Bronková

Česká sekce RV