Petrova služba je jedním z konstitutivních prvků církve

7.6.2006 

Generální audience Benedikta XVI.

Drazí bratři a sestry,
když evangelista Jan vypráví o prvním setkání Ježíše s Šimonem, bratrem Ondřeje, zaznamenáváme jedinečnou skutečnost: Ježíš ?na něj pohleděl a řekl: Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)? (Jan 1,42). Ježíš obvykle neměnil jména svých učedníků, s vyjímkou přízviska ?synové hromu?, kterým se za určitých okolností obrací na Zebedeovy syny (srov. Mk 3,17), ale dále ho už neužívá, nikdy nepřiřkl žádnému ze svých učedníků nové jméno. Učinil tak jen s Šimonem a toto jméno, přeložené do řečtiny jako Petros, se v evangeliích několikrát vrací a nakonec zatlačí původní jméno do pozadí.

Tato skutečnost získává na významu, vezme-li v potaz, že ve Starém Zákoně změna jména zpravidla předchází pověření zvláštním posláním (srov. Gn 17,5; 32,28 ad., apod.). Vskutku, na Kristovu vůli dát Petrovi zvláštní důležitost v rámci sboru apoštolů můžeme usuzovat z řady náznaků: v Kafarnaum jde Mistr bydlet do Petrova domu (Mk 1,29); když se na něj tlačí dav na břehu Genezaretského jezera, Ježíš vybírá mezi dvěma připoutanými loďkami právě Šimonovu (Lk 5,3); když Ježíš za zvláštních okolností vybírá do svého doprovodu jen tři učedníky, Petr je v této skupině vždy připomínán jako první: je tomu tak při vzkříšení Jajrovy dcery (srov. Mk 5,37; Lk 8,51), při Proměnění (srov. Mk 9,2; Mt 17,1; Lk 9,28), při agónii v Getsemanské zahradě (srov. Mk 14,33; Mt 16,37). Stejně tak se na Petra obracejí výběrčí daní v Chrámu a Mistr platí pouze za sebe a za něho (srov. Mt 17,24-27); Petrovi myje nohy při Poslední večeři jako prvnímu (srov. J 13,6) a pouze za něj se modlí, aby jeho víra neselhala a aby v ní pak mohl upevňovat ostatní učedníky (srov. Lk 22,30-31).

Toto zvláštní postavení si koneckonců uvědomuje i sám Petr: právě on často mluví jménem ostatních, žádá o vysvětlení složitých podobenství (Mt 15,15), přesného smyslu některého z přikázání (Mt 18,21) nebo formálního příslibu odměny (Mt 19,27). Často je to on, kdo vystupuje jménem všech, aby vyřešil některé rozpačité situace. Tak například když se Ježíš, zarmoucený nad nepochopením zástupu po promluvě o ?chlebu života?, ptá: ?I vy chcete odejít??, Petrova odpověď je rezolutní: ?Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života? (srov. Jan 6, 67-69). Stejně rozhodné je vyznání víry, které činí ? opět jménem všech Dvanácti - nedaleko Cesareje Filipovy. Na Ježíšův dotaz: ?A za koho mě pokládáte vy??, Petr odpovídá: ?Ty jsi Kristus, Syn živého Boha?(Mt 16,15-16). Ježíš místo odpovědi tehdy pronáší slavností prohlášení, které jednou provždy definuje Petrovu roli v Církvi: ?A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev... Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.? (Mt 16,18-19). Trojice metafor, na něž se Ježíš odvolává, je velmi zřetelná: Petr bude skalnatým základem, na kterém spočine stavba církve; bude mít klíče Království nebeského, aby otvíral a zavíral, jak bude považovat za spravedlivé; a nakonec, bude moci svazovat a rozvazovat, totiž tak, že bude ustanovovat nebo zakazovat to, co uzná za nutné pro život Církve, která je a zůstává (církví) Kristovou. Plastické a zřetelné obrazy tak popisují to, co pozdější reflexe označí termínem ?primát jurisdikce.?

Toto výsadní postavení, které Ježíš chtěl udělit Petrovi, najdeme také po zmrtvýchvstání: Ježíš pověřuje ženy, aby podaly zprávu výslovně Petrovi, odděleně od dalších Apoštolů (srov. Mk 16,7); za ním a za Janem běží Magdaléna, aby informovala, že kámen od hrobu byl odvalen (srov. J 20,2) a Jan mu dá přednost, když spolu dorazí před prázdný hrob (srov. J 20, 4-6); Petr bude také jako první z Apoštolů svědkem zjevení Zmrtvýchvstalého (srov. Lk 24, 34; 1 Kor 15,5). Tuto jeho nesporně dominantní roli (srov. J 20,3-10) vyznačuje kontinuita mezi výsadním postavením, které měl ve skupině apoštolů a které bude mít ve společenství vznikajícím při velikonočních událostech, jak to dosvědčují Skutky apoštolů (srov. Sk 1,15-26; 2,14-40; 3,12-26; 4,8-12; 5,111.29; 8,14-17; 10; atd.). Jeho chování bylo považováno za rozhodující do té míry, že se stávalo terčem komentářů i kritik (srov. Sk 11,1-18; Gal 2,11-14). Na tzv. Jeruzalémském sněmu má Petr vedoucí úlohu (srov. Sk 15 a Gal 2,1-10) a právě proto, že vystupuje jako svědek autentické víry, i Pavel mu přizná jistý ?primát? (srov. 1 Kor 15,5; Gal 1,18; 2,7ad; atd.). Skutečnost, že řada klíčových textů vztahujících se na Petra odkazuje ke kontextu Poslední večeře, při níž Kristus uděluje Petrovi službu utvrzovat bratry (srov. Lk 22,31 ad.) ukazuje, že Církev, která vzniká z velikonoční památky slavené v eucharistii, má ve službě svěřené Petrovi jeden ze svých konstitutivních prvků.

Přeložila Johana Bronková.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.