Bazilika P. Marie Větší

28.2.2007 

Středa prvního postního týdne - s citací z akt Efezského koncilu

Celkem dvě postní statia, stejně jako statio na velikonoční neděli, se odehrávají v bazilice Sta Maria Maggiore. První z nich připadá na středu prvního postního týdne, které se říkalo Tempora. Byl to den věnovaný zvláště kandidátům kněžství a diakonátu: v bazilice P. Marie Větší na Eskvilinu probíhalo tzv. skrutinium, v pátek u Dvanácti sv. Apoštolů byli kandidáti veřejně schvalováni a po celonoční vigílii ze soboty na neděli byli vysvěceni v bazilice sv. Petra.

Tradice říká, že na počátku mariánské baziliky na Eskvilinu bylo zázračné sněžení uprostřed horkého římského léta, 5. srpna roku 352, a dvojí zjevení P.Marie. Na její výzvu začal papež Liberius budovat chrám. V díle pak pokračoval Sixtus III. v roce 432, jen rok po ukončení Efezského koncilu, který potvrdil, že Maria může být nazývána Theotokos, Bohorodička. Bazilika k poctě P. Marie na Eskvilinu byla první velkou fundací, kterou církev stavěla z vlastních prostředků. Nebyla vysunuta k městským hradbám jako císařské nadace, ale naopak stála v centru veřejného dění. Měla baptisterium a kromě toho, že ležela nedaleko hlavního papežského sídla (Lateránu) plnila také většinu funkcí, které má dnešní farnost. Zároveň je také jedinou z hlavních římských bazilik, jež si do značné míry zachovala původní podobu.

Od sedméno století putovali poutníci do baziliky uctít relikvie Ježíšových jeslí. Díky nim postavil na konci 13. století Arnolfo di Cambio také první kamenný betlém na světě a zpečetil tak slávu baziliky jako římského Betléma. V kryptě je pohřben sv. Jeroným, učitel církve a překladatel Bible do latiny, který prožil část života v jeskyni nedaleko místa Ježíšova narození. Pod oltářem jsou uloženy také relikvie sv. Matěje, třináctého z apoštolů, na něhož padl los po Jidášově zradě.

A na závěr jsme pro vás vybrali úryvek z akt Efezského koncilu. Poslechněte si tedy, jakými slovy otcové třetího ekumenického koncilu vybízeli před více než půldruhým tisíciletím k uznámí P. Marie za Matku Boží:

?Nesmíme proto rozdělovat jednoho Pána Ježíše Krista na dva Syny. Ani ve zdravé víře nedává smysl zastávat spojení osob, jak to někteří činí, protože Písmo neříká, že Slovo se spojilo s osobou člověka, ale že se stalo tělem. Tento výraz však ?Slovo se stalo tělem? nemůže znamenat nic jiného, než že měl účast na mase a krvi jako my; učinil naše tělo svým valstním a narodil se jako člověk z ženy, aniž by zavrhnul svou existenci Boha nebo své zrození z Boha Otce, nýbrž když vzal na sebe tělo, zůstal čím byl. To prohlašuje pravá víra, která se hlásá všude. To bylo smýšlení svatých Otců, a proto se odvážili nazvat Svatou Pannu Matkou Boží. Ne že by přirozenost slova nebo jeho božství pocházelo ze Svaté Panny, nýbrž protože se z ní narodilo svaté tělo s rozumovou duší, s nímž se Slovo spojilo, to znamená, že se zrodil podle těla.?

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.