20.9.2003 

Chrám, který uchovává relikvie Kristova umučení

Podle vžité tradice založil chrám svatého Kříže Jeruzalémského sám Konstantin z vděčnosti za nebeské znamení, které mu předpovědělo vítězství v bitvě s Maxenciem u Milvijského mostu. Jiná tradice říká, že patronkou stavby byla jeho matka sv. Helena. Podle Liber Pontificalis byla bazilika zasvěcena sv. Kříži svatým papežem Silvestrem.

Eusebius ve své Církevní historii a v pojednání O životě Konstantinově (De vita Constantini), vypráví, že císař Hadrián z nenávisti vůči křesťanům dal v Jeruzalémě vybudovat Venušin chrám poblíž Kalvárie a Svatého hrobu. Konstantin ho však prý nechal zbourat, obnovil svaté místo a nechal nad ním vybudovat velkolepý křesťanský chrám vysvěcený roku 335 s titulem Anastasis a Martyrion.

V té době se vydala na svou cestu do Svaté země také císařova matka Helena. Obdařila chrám Božího hrobu bohatými nadacemi a vrátila se do Říma, kde krátce na to zemřela v náručí svých dětí a vnoučat. Eusebius neříká více. Navazují na něj jeho pokračovatelé, mezi nimi Rufinus, a svědectví sv. Cyrila, Paolina z Noly a Ambrože. Ti vyprávějí, že v době Heleniny cesty byl v Jeruzalémě objeven sv. Kříž. Přesněji řečeno, objeveny byly tři kříže a tabulka s nápisem popsaným v evangeliích. Ta však byla oddělena a nebylo zřejmé, ke kterému z nich patří. Makarius, biskup Svatého města, přenesl všechny tři nalezené kříže, v doprovodu císařovny Heleny, v procesí, které vzývalo Boha o zázrak. A zázrak se udál: když se jedno z břeven dotklo těla umírající ženy, byla na místě uzdravena.

Císařovna Helena nechala rozdělit sv. Kříž na tři části: jednu nechala v chrámu v Jeruzalémě, další poslala svému synu do Konstantinopole a třetí z nich odvezla ve stříbrné schránce do Říma a věnovala ji chrámu, který později nesl jméno Basilica Heleniana. Vzhledem k tomu, že svatá císařovna zemřela v srpnu roku 326 za přítomnosti Konstantina, který tehdy naposled po tři měsíce sídlil v Římě, by se nalezení svatého Kříže mělo datovat ne později než do roku 325. Helena s sebou zároveň přivezla hlínu z Kalvárie, a to v tak velkém množství, že zvýšila podlahu kaple, která byla nazývána cubiculum S. Helenae, zatímco kostel sám byl zván Sancta Hierusalem.

Nejrozšířenější titul však zněl: Basilica Sessoriana. Sessorium nebo Palatium Sessorianum bylo, jak se zdá, soukromou budovou, známou pod tímto názvem ode dávna ? snad od počátku III. století ? která se stala později císařským majetkem. Všechno naznačuje tomu, že právě tam sídlila Konstantinova matka, císařovna Helena.

Liber pontificalis pak dokládá, že v V. století existovala při bazilice kaple zasvěcená svaté Heleně. Císař Valerián III. (425-455), aby naplnil slib své matky Gally Placidie, nechal na klenbě této kaple provést slavnou mozaiku.

Roku 433 svolal papež Sixtus III. do baziliky koncil, kterého se za přítomnosti císaře Valentiniana III. účastnil vedle biskupů také klérus a Římský senát.

Někteří novější badatelé posunují vznik baziliky o nějaké desetiletí. Všichni se však shodují na tom, že její stavba vznikla jako svatyně v souvislosti s těmi, které byly vybudovány nad památnými místy Kristova života v Palestině. Na místě ?lararia? ? tedy jakési domácí svatyně pro ochranné bůžky, běžné v domech starých Římanů ? tak vzniklo místo, které se stalo předchůdcem pozdějších palácových kaplí. Chrám svatého Kříže stál na rozlehlém prostranství sessoriánského paláce, nazývaném ?velké atrium?. Podle rekonstrukce Richarda Krautheimera členily podélný prostor dvě řady příčných arkád se zdvojenými sloupy. Chrám měl velkou apsidu a za ní byla připojena další nevelká kaple. Arkády všech tří zbývajících stran byly otevřené, takže přístup do chrámu byl volný. Po obou delších stranách baziliky byly připojeny chodby (archeologové prokázali existenci jedné z nich), které ji spojovaly s císařským palácem. V druhé polovině 4. století byla bazilika pravoúhlou stavbou s arkádovými vstupy po třech stranách, která neměla uvnitř jakékoliv dělení v podélném směru. Její příčné dělení dvěma sériemi trojitých arkád dokládá bohatství raně křesťanské architektury své doby. Chrám byl restaurován na počátku a na konci VIII. století. Svůj původní vzhled si zachoval až do poloviny XII. století, kdy papež Lucius II. do rozvrhu radikálně zasáhl. Chrám svatého Kříže tehdy dostal obvyklejší podobu baziliky: byl rozdělen na tři lodě, jako opory dělících arkád byly použity porfyrové sloupy starého chrámu, který tak nabyl vzhledu baziliky v přísném slova smyslu.

Na jih od lázní, vybudovaných při hradbách, které rovněž nesly Helenino jméno, stála mohutná antická stavba, tzv. amfiteátr Castrensis. Vznikl patrně ve III. století, pravděpodobně v době Heliogabala, a je jednou z hlavních budov citovaných ve starých katalozích vedle Kolosea.

Okrouhlá budova o průměru asi 252 m a postavená z cihel byla poškožena za Pavla III., který nechal restaurovat blízký konvent. Na kresbách z roku 1575 je vidět monumentální amfiteátr s třemi korintskými řády. K němu přiléhá kostelík Panny Marie Dobré pomoci. Ten byl postaven Sixtem IV. roku 1476 jako díkuvzdání. Pod zobrazení Panny Marie, umístěným kdysi v edikule mezi Lateránskou bazilikou a bazilikou sv. Kříže, totiž našel papež útočiště za velké bouřky.

(Baziliku svatého Kříže Jeruzalémského si můžete prohlédnout virtuálně zde.)

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.