22.8.2007 

Benedikt XVI. na generální audienci, aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry,
V cyklu biografií velkých otců a učitelů církve, který se snažím podávat v těchto katechezích, jsem před dvěma týdny mluvil o sv. Řehoři Naziánském, biskupovi ze 4.století, a dnes bych chtěl portrét toho velkého mistra dokončit. Pokusíme se dnes shrnout něco z jeho učení. Když se sv. Řehoř Naziánský zamýšlel na posláním, které mu Bůh svěřil, došel k závěru: ?Byl jsem stvořen, abych dosáhl svými skutky Boha.? (Oratio 14,6 de pauperum amore: PG 35,865). Dal skutečně do služby Bohu a církvi svůj talent spisovatele a řečníka. Napsal mnoho promluv, různých homilií a chvalozpěvů, mnoho dopisů a básní (takřka 18 tisíc veršů!): vskutku podivuhodná činorodost. Pochopil, že toto je poslání, které mu Bůh svěřil, a říká: ?Sloužím Slovu a přijímám službu Slovu. Kéž nikdy nesvolím k tomu, abych toto dobro opominul. Tohoto povolání si cením a jsem za ně vděčný. Čerpám z něho více radosti než ze všech ostatních věcí dohromady.? (Oratio 6,5: SC 405,134; srov. též Oratio 4,10).

Řehoř Naziánský byl mírumilovný a ve svém životě se vždycky snažil konat skutky pokoje v církvi své doby, zraňované nesvorností a herezemi. Evangelní smělostí se snažil překonávat svou bázlivost, aby hlásal pravdu víry. Hluboce pociťoval touhu přiblížit se Bohu a spojit se s Ním. Vyjadřuje to v jedné své básni, když píše: ?Uprostřed velkých vln na moři života, vláčen prudkými větry sem a tam, zůstalo mi drahým jen jediné, jediné moje bohatství, útěcha a zapomenutí mých námah ? světlo Nejsvětější Trojice.? (Carmina [historica] 2,1,12: PG 37,1250ss).

Sv.Řehoř dal zazářit světlu Trojice, když bránil víru, hlásanou Nicejským koncilem: Jeden jediný Bůh ve třech rovných a odlišných osobách: Otec, Syn a Duch svatý, ?trojí světlo, spojující se v jediné záři.? (Inno vespertino: Carmina [historica] 2,1,32: PG 37,512). Neustále ve šlépějích sv.Pavla (srov. 1 Kor 8,6) tak Řehoř praví: ?pro nás je jeden Bůh: Otec, od něhož pochází všechno; jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož povstalo všechno; a jeden Duch svatý, v němž je všechno? (Oratio 39,12: SC 358,172).

Řehoř položil velký důraz na plné Kristovo lidství. K vykoupení člověka v úplnosti jeho těla, duše i ducha, Kristus přijal všechny složky lidské přirozenosti, protože jinak by člověk nemohl být spasen. Proti herezi Apollinaria, který tvrdil, že Kristus nepřijal lidskou duši, Řehoř řeší problém ve světle tajemství spásy: ?Co nebylo přijato, nebylo ani uzdraveno? (Ep. 101,32: SC 208,50) a kdyby Kristus nebyl ?vybaven racionálním intelektem, jak by mohl být člověkem?? (Ep. 101,34: SC 208,50). Byl to právě náš intelekt, náš rozum, který měl a má zapotřebí vztah a setkání s Bohem v Kristu. Tím že se stal člověkem, daroval nám Kristus možnost být jednou jako On. A Řehoř Naziánský povzbuzuje: ?Snažme se být jako Kristus, protože i Kristus se stal jedním z nás; staňme se skrze Něho bohy, vždyť i on se skrze nás stal člověkem. Vzal na sebe to nejhorší, aby nám daroval to nejlepší.? (Oratio 1,5: SC 247,78).

Maria, která dala lidskou přirozenost Kristu, je pravá Matka Boží (Theotókos: srov. Ep. 101,16: SC 208,42), a vzhledem ke svému vznešenému povolání byla ? jak říká ? ?předem očištěna? (Oratio 38,13: SC 358,132), čímž s velkým předstihem jakoby vytušil dogma o Neposkvrněném početí. Maria je křesťanům, zejména pannám a panicům, představována jako vzor, a jako pomocnice, kterou je v nouzi třeba vzývat (srov. Oratio 24,11:SC 282,60-64).

Řehoř nám připomíná, že jako lidské osoby máme být solidární jedni s druhými. Píše: ?My všichni jsme jedno v Pánu (srov. Řím 12,5), bohatí i chudí, otroci i svobodní, zdraví i nemocní, a jediná je Hlava, od níž všechno závisí ? Ježíš Kristus. A jako údy jediného těla se každý stará o každého a všichni o všechny.? A potom ve vztahu k nemocným a trpícím lidem, uzavírá: ?Toto je jediná spása našeho těla i naší duše: láska k nim? (Oratio 14,8 de pauperum amore: PG 35,868ab). Řehoř zdůrazňuje, že člověk musí napodobovat dobrotu a lásku Boha, a proto doporučuje: ?Jsi-li zdravý a bohatý, ulehčuj v potřebách tomu, kdo je nemocný a chudý; pokud jsi nepadl, podepři toho, kdo padl a žije v soužení; pokud jsi veselý, utěšuj smutné; pokud máš štěstí, pomoz těm, kteří mají zapotřebí být obdarováni? Buď bohatý nejen majetkem, ale také zbožností; nejen zlatem, ale také ctností, nebo lépe ? pouze ctností. Překonej pověst svého bližního a ukaž se lepším než všichni, poruč se Bohu jako nešťastník a napodobuj Boží milosrdenství? (Oratio 14,26 de pauperum amore: PG 35,892bc).

Řehoř nás učí především důležitosti a nezbytnosti modlitby. Tvrdí, že ?je nutné vzpomínat na Boha častěji než se dýchá? (Oratio 27,4: PG 250,78), protože modlitba je setkání Boží žízně s naší žízní. Bůh žízní po tom, abychom my žíznili po Něm (srov. Oratio 40,27: SC 358,260). V modlitbě máme k Bohu obracet své srdce a nabízet se mu jako dar k očistě a k proměně. V modlitbě se díváme na všechno ve světle Kristově, necháme spadnout naše masky, noříme se do pravdy a naslouchání Bohu, a živíme plamen lásky.

V jedné básni, která je zároveň meditací o smyslu života a implicitním vzýváním Boha, Řehoř píše: ?Máš poslání, má duše, velké poslání, chceš-li. Zkoumej důkladně sebe samu, své bytí, svůj úděl; odkud přicházíš a kde spočineš; snaž se poznat, zda životem je to, co žiješ anebo něco víc. Máš poslání, má duše, očisti proto svůj život: uvažuj proto o Bohu a jeho tajemstvích, zkoumej co bylo před tímto světem a čím je pro tebe, odkud přichází jeho úděl a jaký bude. To je tvůj úkol, má duše, očisti proto svůj život? (Carmina [historica] 2,1,78: PG 37,1425-1426). Svatý biskup žádá Krista neustále o pomoc, aby povstal a pokračoval v cestě: ?Byl jsem zklamán, můj Kriste, svojí domýšlivostí: z výšin jsem spadl až dolů. Pozvedni mne však nyní znovu, abych viděl, že jsem klamal sám sebe; pokud budu zase příliš důvěřovat v sebe sama, ihned padnu a můj pád bude osudný? (Carmina [historica] 2,1,67: PG 37,1408).

Řehoř tedy cítil potřebu přibližovat se Bohu, aby překonal únavu ze sebe samého. Zakusil rozlet duše, čilost vnímavého ducha i nestálost prchavého štěstí. V dramatu svého života, obtíženého vědomím vlastní slabosti a ubohosti, měla pro něho zkušenost Boží lásky vždycky převahu. Máš poslání, duše ? říká sv.Řehoř také nám ? poslání nalézt pravé světlo, nalézt pravou výši svého života. A tvým životem je setkat se s Bohem, který žízní po naší žízni.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.