Potter není lotr

26.8.2007 

Před čtyřmi lety vzbudily jistý rozruch médii publikované výňatky ze soukromé korespondence současného papeže Benedikta XVI., tehdy Josefa kardinála Ratzingera. V osobním dopise děkoval německé socioložce Gabriele Kubyové za její poučnou knihu nazvanou Harry Potter - dobro, či zlo? Autorku oceňuje, že ?vysvětlila problematiku Harryho Pottera, protože v knihách Rowlingové existují jemné svody, které sice působí velice nenápadně, avšak mají hluboký dopad na křesťanství v dětské duši ještě předtím, než se může správně rozvinout?. Podobné stanovisko tehdy zastávalo i několik dalších kardinálů a významných církevních představitelů.

O něco později, při tiskové konferenci k vydání dokumentu ?Ježíš Kristus, pramen živé vody. Křesťanská reflexe New Age?, uvedl pater Peter Fleetwood ze sekretariátu Rady evropských biskupských konferencí na dotazy novinářů, že ?pro katolíky není Harry Potter žádným problémem?. Autorku knih o čarodějnickém učni označil za sice nekonformní, ale přesto křesťanku (je členkou presbyteriánské církve). Šlo tak o první oficiální veřejné stanovisko vatikánského úřadu, nikoli o soukromý názor jednotlivých duchovních představitelů.

Jen pár týdnů uplynulo od vydání závěrečného dílu příhod čarodějnického učně. Lze s vědomím a perspektivou uzavřeného díla vynést konečný verdikt o možné škodlivosti Harryho Pottera? Zdá se, že ano.

Spor o dobro či zlo, morální prospěšnost či škodlivost příběhu dospívajícího kouzelníka je v přeneseném smyslu sporem mezi ?skeptiky? a ?zapojenými?; mezi těmi, kdo varují před možnými problémy, a těmi, kdo poukazují na zřejmé výhody, aniž by bagatelizovali problematický charakter díla. Výhrady proti Potterovi sepsala celá řada lidí - jsou bez problémů přístupné na internetu, stejně jako obhajoba celé série. Vlastně ani nejsou příliš důležité - literární postava Harryho Pottera existuje, miliony dětí i dospělých čtou o jeho příhodách. Jen těžko lze nyní odůvodněně zakázat jejich četbu. Pragmatický, užitečný přístup zvolili například lidé spojení se společností StarQuest Production Network, kteří vytváří katolické rozhlasové pořady, volně dostupné na internetu (na adrese www.sqpn.com). Příběhy Harryho Pottera důsledně vykládají z křesťanského hlediska, vyzdvihují to dobré, co lze v tomto literárním díle nalézt. Ostatně možné podoby interpretace díla jsou pro literární vědce jednou z nejdůležitějších otázek v posledním půlstoletí.

Bez větších problémů lze tedy vědomě číst Harryho Pottera jako dílo křesťanské. Problematické užívání magie či odkazy na pohanství se tak rázem stanou podružné vzhledem k větším a hlubším motivům díla - vztahům mezi postavami, rozhodnutím, která jsou hrdinové nuceni činit, získané morální zkušenosti. V tomto směru se Harry Potter nijak neliší od postav Tolkienova Pána Prstenů či Letopisů Narnie C. S. Lewise, všeobecně označovaných za křesťanskou literaturu. Poslední díl potterovské heptalogie je toho jasným důkazem. Harry se nenaučí žádné nové úžasné kouzlo, vlastně ani sám nijak zvlášť nekouzlí. Bitvy, které svádí, jsou ne-magického charakteru: musí se vyrovnat s krizí vztahu k autoritám, na něž spoléhal, s vědomím smrti svých blízkých i své vlastní, se svou slabostí a omezeností, s nezbytností důvěry ve společníky v boji proti zlu.

A toto zlo nakonec poráží - láska. Láska v mnoha podobách, která se prolíná všemi sedmi knihami, získává stále více prostoru, až se nakonec stane tím nejdůležitějším tématem Harryho Pottera. Láska a odpuštění, sebeobětování, milosrdenství a pochopení. Lze najít křesťanštější téma? Joan Kate Rowlingová ve svých knihách vytvořila svět, který existuje sám pro sebe, bez větších přesahů do našeho ?skutečného? světa. Toto uzavřené literární univerzum lze číst mnoha způsoby - proč tedy nevyužít křesťanského přístupu k životu? Výstižně to shrnul jeden čtenář v internetové diskusi: ?Kdo chce uctívat ďábla, lesní troly nebo svoje pantofle, Harry Potter ho v tom zřejmě ani nepodpoří, ani mu v tom nezabrání.?

Kdo chce použít Harryho Pottera jako možný nástroj evangelizace, má dveře otevřeny.

Ondřej Krajtl

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.