Rádio Vaticana

Vánoční opium

16.12.2007

Odborný časopis věnovaný dětské zdravotní péči - Archives of Disease in Childhood - otiskl před časem zajímavou studii italských vědců. Ti se zaměřili u skupiny bezmála sedmdesáti dětí ve věku od sedmi do dvanácti let na to, jak spolu souvisí sledování televize a pocit bolesti. Vědci se zajímali především o bolest, kterou děti cítí při odběru krve. Ty, které při zákroku sledovaly kreslené seriály, bolest téměř necítily. Naopak děti, které se ve stejné situaci nemohly dívat na televizi, prožívaly bolest třikrát silněji. Vedlejším zjištěním výzkumu bylo, že přítomnost matky v takové situaci není žádoucí. Pokud se totiž snaží svého potomka uklidnit a v místnosti hraje televize, ruší jej při sledování a pocit bolesti u dítěte tak roste.

Autoři výzkumu soudí, že za snížením pocitu bolesti stojí odpoutání pozornosti od odběru krve. Svou roli také hraje potěšení, s nímž dítě sleduje oblíbené seriály. Tělo v té chvíli vylučuje více hormonu endorfinu, který dokáže vyvolat opojení a tlumí bolest. S trochou nadsázky tak můžeme účinky televize přirovnat k působení drog. Objevíme i další podobnosti - také dlouhodobé sledování televizních pořadů, například seriálů, může u některých jedinců vyvolat závislost.

Z jediného a úzce zaměřeného výzkumu jistě nelze vyvozovat dalekosáhlé důsledky. Nedá se autoritativně prohlásit, že televize pouze otupuje a ohlupuje, že dětem poskytuje falešné útočiště před okolním světem, že svou ?péčí? dokáže nahradit rodiče. Taková interpretace by byla příliš zobecňující a zavádějící. Vždyť i televize může v řadě případů posloužit dobré věci, může pomáhat a být užitečná. Ale je to vždy chleba o dvou kůrkách, jak dokázali, byť možná nechtěně, italští vědci.

S blížícím se koncem adventního usebrání a ztišení se také blíží doba, kdy televize budou nabízet desítky vánočních pořadů, filmů či pohádek. Nejen dětem, ale i dospělým. Dost často s podobným účinkem jako v ordinacích dětských lékařů. Vždyť co může být vánočnějšího než blažené lenošení a povalování před televizní obrazovkou s přehršlí líbivých obrázků, které po divákovi nic nechtějí. Ba naopak - vybízejí ho, aby vypnul myšlení, odpoutal pozornost od svých starostí a opájel se vánoční pohodou.

V televizním opojení je pak snadné přehlédnout, že například i staré dobré osvědčené pohádky nejsou tak nevinné, jak by se mohlo zdát. Odráží se v nich doba a ideologie, která obklopovala jejich vznik. Typickým příkladem jsou Hrátky s čertem režiséra Josefa Macha z roku 1956, podle anotací ?úsměvná pohádková komedie?. Autor literární předlohy Jan Drda nebyl zcela bez příčiny téměř stálým obyvatelem ráje komunistických spisovatelů na zámku v Dobříši. V pohádce najdeme útoky proti náboženství, zesměšňování církevních představitelů zosobněných poustevníkem Školastykem. Zobrazuje třídní boj ve vztahu prostého vojáka z lidu k panstvu a šlechtě. Líčí anděly jako poněkud slabomyslné jedince, které člověk ve skutečnosti nepotřebuje, než mu pořádně teče do bot. Martin Kabát, hlavní hrdina pohádky, bývalý voják s rukama od krve, zase ztělesňuje prototyp lidového agnostika - na Boha si vzpomene až v nouzi nejvyšší, jinak jej k ničemu nepotřebuje, se vším si poradí sám, trousí kolem sebe moudrost jako opsanou z Komunistického manifestu, zachraňuje svět a hříšníky přivádí zpět na správnou cestu. Boží milosrdenství a láska nakonec vítězí nad pekelnými úklady a lidskou nízkostí, podivná pachuť ale přetrvává.

Jistě, málokdo se bude v pohádkách takto pitvat a ideologický rozměr vyprávění dnes sotva představuje vážné nebezpečí. Ale to, že pozadí našich oblíbených televizních opiátů přehlížíme, neznamená, že žádné nemají. O důvod víc, aby u televizorů seděli spolu s dětmi také rodiče a komentovali a vysvětlovali. Jen málokteré popkulturní dílo je totiž apriori zlé; v kombinaci s jinými faktory však může přinést nepříjemné problémy.

Co z toho všeho vyplývá? Jak praví jeden z tuzemských bavičů, je nutno být ?furt ve střehu, protože pořád se něco děje?. Ani chvíle blažené televizní otupělosti nemusí zůstat bez následků.

Milostiplný zbytek adventu a požehnané svátky narození Božího Syna.

Ondřej Krajtl