12.1.2008 

říká prefekt Kongregace pro svatořečení kard. Martins

Kongregace pro svatořečení vydala 46 stránkovou instrukci nazvanou Sanctorum Mater. Je adresována všem biskupům světa, které vybízí, aby věnovali maximální pozornost první fázi procesů beatifikace, zejména pokud jde o shromažďování projevů úcty křesťanského společenství a spontánní pověsti svatosti dotyčného věřícího, jež je nutná k otevření diecézní fáze procesu blahořečení. Instrukce shrnuje indikace Benedikta XVI., poukazuje na různé fáze postupu procesu a zdůrazňuje povinnost seriózního zkoumání, které má být konáno s ?opatrností a přesností?. Dokument komentuje v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas prefekt Kongregace pro svatořečení kard. Jose Saraiva Martins:

?Tím kdo začíná proces není Řím. Iniciativa vychází od místního diecézního biskupa, který má velmi důležitou a rozhodující roli. Jsou proto zapotřebí velmi jasné směrnice a přesné normy, které regulují postup biskupů v této první fázi diecézního procesu. Instrukce chce připomenout diecézním biskupům tento jejich úkol, jeho šíři a způsob jeho plnění. Tato instrukce nečiní v podstatě nic jiného než, že připomíná velmi konkrétní normy stanovené již roku 1983. Biskup se zaměřuje především na heroické ctnosti kandidáta oltářní úcty a dále na všechny elementy týkající osoby kandidáta, týkající se jeho spirituality, jeho svatosti? Zaměřuje se také na případy eventuálního zázraku, ke kterému mohlo dojít na přímluvu kandidáta, jakož i na mučednictví, tedy zda se jedná o věřící, bratry ve víře, kteří dali svůj život pro evangelium.?

Mění se tedy touto instrukcí něco konkrétního?
?Nemění se v podstatě nic, protože jak už bylo řečeno, chtěli jsme jen připomenout biskupům jejich úkol a položit důraz na rostoucí rigorositu jeho plnění, neboť z hlediska života církve jde o velmi vážnou věc. Církev se zajímá pouze o historickou pravdu, jak připomněl nedávno Benedikt XVI. na našem plenárním zasedání koncem minulého roku.?

V nové instrukci se praví, že pověst svatosti musí být spontánní a nikoli uměle vytvářená..
?Ano, instrukce zdůrazňuje velmi mocně právě tuto pravdu. Musí být spontánní, vzniklá spontánně, tzn. ve společenství věřících. To je svrchovaně důležité, protože, není-li tato pověst svatosti spontánní mezi věřícími daného společenství, biskup nemůže, i kdyby chtěl, iniciovat kauzu blahořečení. To znamená, že musí existovat věřící a společenství, kteří řeknou biskupovi: ?Podle nás je tento věřící služebníkem Božím a vnímáme jej jako světce!? Dnes se mnoho diskutuje o roli laiků v církvi. A právě zde máme z církevního hlediska extrémně důležitý případ, kdy jsou laici, společenství věřících těmi, kteří činí první krok. Biskup potom nedělá nic jiného než že ověřuje opodstatněnost oné pověsti svatosti, dokládá a potom předává do Říma. Je to tedy velmi důležitý krok. Prvními protagonisty každého beatifikačního procesu jsou vždycky věřící.

Pokud jde o svaté laiky, byl nedávno promulgován dekret heroických ctností Antoinetty Meo ? zvané Nennolina ? která zemřela ve věku sotva 6 a půl roku. Mohla by se stát nejmladší kandidátkou oltářní úcty, což dokazuje, že svatost je opravdu pro všechny.. Svatost je pro všechny! Případ Nennolily je zajisté dalším potvrzením této pravdy, na kterou důrazně upozornil 2.vatikánský koncil. Svatost není jen pro někoho, ale je naléhavou povinností všech pokřtěných. Zejména laická svatost je krajně důležitá a tuto pravdu vždy velmi důrazně vyzdvihoval Jan Pavel II. Vzpomínám si v souvislosti s tím také na Giorgio La Piru, který říkával ?Charakteristikou svatosti dvacátého - a můžeme dodat i 21.století - je laickost?. Říkával také, že za 50 let nalezneme mezi světci mnohé z lidí, které potkáváme na ulici: univerzitní profesory, politiky, ekonomy atd. Případ Nennoliny je tedy dalším potvrzením této laické svatosti.

Říká prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál José Saraiva Martins v souvislosti s novou instrukcí o zahajování diecézních fází beatifikačních procesů.