Rádio Vaticana

Benedikt XVI.: Věda se nesmí stát kritériem dobra

28.1.2008

?Každý vědecký pokrok by měl být pokrokem lásky?, řekl Benedikt XVI. ve své promluvě k účastníkům sympozia, které pořádaly Francouzská akademie věd spolu s Papežskou akademií věd na téma ?Měnící se identita jednotlivce?. Svatého otce pozdravil Gabriel de Broglie kancléř Francouzské akademie, jejímž členem je od roku 1992 také Benedikt XVI., který pak ve své promluvě řekl:

?V naší době, kdy rozvoj věd nabízejícími se možnostmi přitahuje a svádí, je důležitější než kdykoli předtím vychovávat svědomí našich současníků tak, aby se věda nestala kritériem dobra, aby byl člověk respektován jako střed stvoření a nestal se předmětem ideologických manipulací, svévole a převahy silnějších nad slabšími. Tím spíše pak s ohledem na rizika, která se projevila v lidských dějinách, zejména 20.století.?

Každý vědecký rozvoj, řekl dále papež, musí být také rozvojem lásky a má tedy sloužit člověku a lidstvu. V době, kdy exaktní, přírodní a humanitní vědy dosáhly nevídaného pokroku, je třeba se vymanit z pokušení ?definovat úplnou identitu člověka a získat klíč k výkladu nezbadatelného tajemství jeho bytí a jeho poslání?.

?Člověk je vždycky víc než to, co lze vidět a experimentálně vnímat. Ignorovat otázku bytí člověka, vede nevyhnutelně k odmítnutí hledat objektivní pravdu o bytí jako takovém, a ztrácí se tak schopnost rozpoznat základy, na nichž spočívá důstojnost člověka, každého člověka od jeho embryonálního stavu až po jeho přirozený skon. Při tomto hledání si mohou přírodní vědy, filosofe a teologie vzájemně pomáhat ve vnímání identity člověka, který se neustále vyvíjí.?

Člověk není plodem náhody ? řekl dále Benedikt XVI. ? ani shlukem konvergencí či determinismů nebo fyzikálně-chemických reakcí. Člověk je tvor, který se těší svobodě a který svou přirozenost, překračuje, ale zároveň na ni bere ohled. Jeho svoboda je příznakem tajemství jinakosti, kterou se jeho přirozenost vyznačuje. Již Pascal zdůraznil, pokračoval papež, že ?člověk nekonečně překračuje člověka?. Tajemství člověka se ?vyznačuje právě jeho jinakostí?. Člověk je stvořen Bohem, je milován a učiněn proto, aby miloval. Jako člověk není nikdy ?uzavřen do sebe sama?, ale je nositelem této jinakosti a již od svých počátků je v interakci s ostatními lidskými bytostmi. Svoboda, jež je lidské bytosti vlastní, umožňuje lidem, aby ?orientovali svůj život směrem k cíli?. Prostřednictvím svého jednání se člověk může ubírat směrem k dobru, k němuž je povolán na celou věčnost. Tato svoboda dává existenci člověka smysl:

?Uplatňováním své autentické svobody, uskutečňuje lidská osoba svoje povolání a udílí své nejhlubší identitě její formu. Svobodným konáním se tak člověk ujímá odpovědnosti za své činy. V tom je i smysl zvláštní důstojnosti lidské bytosti, která je současně darem Boha a příslibem budoucnosti. Člověk si s sebou nese specifickou schopnost, kterou mu Bůh udělil jako svou pečeť: rozlišovat co je dobrem. Zásady, které mu Stvořitel vepsal do svědomí, jej vedou k tomu, aby konal to, co je dobré, aby svoje svědomí rozvíjel a ve shodě s ním formoval a aby se ve svém životě řídil přirozeným a mravním zákonem.?

Řekl Benedikt XVI. účastníkům sympozia, pořádaného v těchto dnech společně Papežskou a Francouzskou akademií věd.

Milan Glaser