17.2.2008
K volbě prezidenta
Volba nového prezidenta České republiky se stala jedním z nejkomentovanějších témat za posledních několik měsíců. O prezidentských kandidátech, o způsobu a průběhu volby mezi nimi bylo napsáno dost a dost. Jak se tyto události a osoba (staro)nového prezidenta jeví z pohledu křesťanů?
Nejprve se sluší poznamenat, že na tolik vysmívané a kritizované volbě není nic až zas tak divného či nezvyklého. Ve světě se při podobných událostech odehrávají často mnohem horší věci. Alespoň se poslanci a senátoři neservali, jak se to občas přiházívá v asijských parlamentech. Volby jsou odrazem politické kultury země a prezident je její součástí i spolutvůrcem. Asi nás trochu zaskočilo vidět demokratické rozhodovací procesy v jejich nahotě, ale byla to cenná zkušenost.
Jeden moment za všechny přesto stojí za zmínku. Miroslav Kalousek po druhém kole voleb prohlásil, že za podporu lidovců Václavu Klausovi může nepřímo kněz Tomáš Halík. Prý je nevybíravým způsobem přesvědčoval o vlastním názoru, že prezidentem má být Jan Švejnar. Ty nerozhodnuté intenzívním tlakem natolik znechutil, že nakonec hlasovali pro Klause. Veřejnosti není známo, jak takový nevybíravý způsob přesvědčování vypadá. Pochybuji, že si Tomáš Halík nasadil boxerské rukavice nebo že lidoveckým poslancům vyhrožoval pekelným ohněm a věčným zatracením. Pokud je ale Kalouskem prezentovaná historka o rozhodování nerozhodnutých pravdivá, pak se upřímně děsím, jakým všemožným tlakům a protitlakům naši zástupci v parlamentu podléhají. A že nemají možnost chovat se podle vlastního názoru a svědomí...
Odhlédněme ale od volby samotné a zkusme se podívat, co Václav Klaus nabízí v druhém poločase výkonu prezidentské funkce. Ve svém projevu po zvolení mluvil například o národní soudržnosti. Zní to hezky, ale určit a vymezit národ a národní identitu je dnes problémem větším než kdy dříve. Mnohem více než společný - proměnlivý - jazyk a dějiny, z nichž jsme vyloučili všechny nepohodlné, nás totiž spojují stejné hodnoty; hodnoty, tvořící základ toho, čemu říkáme Evropa. Je to důraz na rodinu, úctu ke stáří, ochrana nenarozeného života, práva a svoboda jednotlivce. Odvolává-li se na tyto hodnoty Václav Klaus, dochází tím k zajímavému a trochu paradoxnímu vývoji. Prezident stále zřejmě odmítá byrokratickou a formální podobu společenství evropských národů, ale jednoznačně se svým povolebním projevem přihlásil k myšlence duchovních kořenů Evropy, o nichž mluví Giovanni Reale či Martin Cajthaml, k evropskému společenství stejných hodnot. Klaus tak, vědomě či nevědomě, na tom nesejde, mimoděk vyřešil i problém s preambulí kdysi navrhované evropské ústavy. Jednoznačně prohlásil, že naše civilizace stojí na křesťanských hodnotách. Pokud se takto veřejně dovolává křesťanství, můžeme doufat, že stejně veřejně bude vystupovat i na půdě eurounijních institucí nebo při podepisování zákonů, které jsou v rozporu s křesťanskou morálkou.
Je to nevyzpytatelná otázka, jakým prezidentem bude Václav Klaus na druhý pokus. Částečně odpověděl vlastně hned po svém znovuzvolení: ?Víte, co ode mě můžete čekat.? Doufejme však, že nevíme a že jeho opěvovaná jasnost postojů a čitelnost a pevnost názorů je jen zdánlivá. S optimismem očekávejme, že stejně nekompromisně, jako se věnuje diskusi o globálním oteplování, začne brojit proti korupci na všech úrovních společnosti, že se zapojí do vyčištění zahnívajících rybníčků v české justici, nebo také že objeví kouzlo moderní architektury. Můžeme snad i očekávat, že začne respektovat rozhodnutí soudů, odborných komisí a výběrových řízení soudů. Počkejme si například na to, jak se staronový prezident postaví k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a zda pro něj dokáže získat i své spolustraníky z ODS, neskrývající výhrady. A vyčkejme, až bude snad konečně uzavřena diplomatická smlouva s Vatikánem.
Je tedy dobře nebo špatně, že byl prezidentem zvolen Václav Klaus? Platí skutečně, že Klause buď podporujete nebo nenávidíte, jak se lze občas dočíst? Dovolím si tvrdit, že je to vlastně jedno. Z úst některých dotázaných osobností zaznělo, že prodloužení Klausova prezidentského mandátu do dalšího období je zárukou stability a transparentnosti. Znamená to, že kdyby nebyl zvolen Klaus, hrozí naší zemi nestabilita a netransparentnost - a čeho přesně se tyto pojmy týkají? Současný vývoj a nastavení společnosti se jen těžko změní. A podobně jako mnozí pochybují o smyslu a významu senátu, lze mít pochybnosti o smyslu nájemníka Pražského hradu. Ostatně, při nedávné návštěvě prezidenta USA vyplavala pravda na povrch jako mastná skvrna: Světu tam venku je to úplně jedno; premiér a prezident České republiky jim splynul v ?Klause Topolanka?.
Zvlášť v době postní, kterou teď prožíváme, si máme připomínat, že jsme jen prach a popel a bez Boží lásky a milosrdenství nejsme ničím. Projevujme tedy i svým bližním lásku a milosrdenství. Mezilidské vztahy a naše osobní jednání jsou skutečně důležité pro spokojený život v naší zemi, nikoliv prezidentská volba. A za své politiky se modleme - nejen v době těžkého rozhodování a zkoušek, ale stále. Tito lidé potřebují Boží vedení více než mnoho jiných.
Ondřej Krajtl
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.