50 000 osob, školáků, rodičů a učitelů na setkání s Benediktem XVI.

23.2.2008 

Benedikt XVI. se dnes dopoledne setkal s žáky, rodiči a učiteli římských škol. Setkání se původně mělo uskutečnit v aule Pavla VI., ale nakonec se pro velký zájem konalo přímo na náměstí svatého Petra, kde se sešlo více než 50 tisíc osob. Účelem setkání bylo poukázat na rozměr výchovy v dnešní situaci, která bývá označována za kritickou.
?Navzdory nejistotám a mediálnímu vnucování znetvořených životních vzorů,? řekl při té příležitosti Benedikt XVI., ?je i v naší době možné vychovávat dobře?. Úvahy na téma stavu a smyslu výchovně-vzdělávacího procesu vyjádřil Svatý otec v dopise z 21.ledna t.r., který byl v počtu jednoho milionu výtisků již dříve rozdán věřícím římské diecéze a na dnešním setkání byl jím samotným symbolicky předán všem Římanům.

Dnešní slova Svatého otce promlouvala k srdcím jednotlivých kategorii posluchačů, když přebíral a rozvíjel některé z úvah, obsažených ve zmíněné dopise. Klíčová koncepce listu i dnešní promluvy Benedikta XVI. byla tatáž.
Dnes, řekl papež, je rozšířena obava před situací, jež bývá označována za krizi či stav nouze ve výchovném procesu a která jakoby vychovatele mátla a nutila je spíše k ústupu než k přijetí této výzvy:

?Vychovávat nebylo nikdy snadné a dnes se to zdá být ještě těžším, takže nemálo rodičů a učitelů je pokoušeno se svého poslání vzdát a často nedovedou ani porozumět tomu, jaký je jeho skutečný smysl. Mnoho nejistot, mnoho pochyb totiž obíhá v naší společnosti a kultuře, mnoho zkreslených obrazů je šířeno hromadnými sdělovacími prostředky, takže se stává obtížným předkládat novým generacím cokoli platného a jistého, tedy pravidla jednání i cíl, kvůli kterému stojí za to žít.?

Avšak jsme-li dnes tady, pokračoval papež, ?je to proto, že se cítíme posilováni velkou nadějí a mocnou důvěrou?. Naděje a důvěra se rodí z víry v Krista a hodnot evangelia a odpovídají na touhu těch, kteří ? v rodině, ve škole v církvi ? zakoušejí komplikace při předávání dědictví ?víry a kultury?, které je v Římě obzvláště bohaté. Dnes Benedikt XVI. na rozdíl od svého listu, ve kterém nabízí konkrétní ukazatele, dal přednost spíše povzbuzování jednotlivých kategorií tohoto sociálního sektoru. Rodiče vybídl, aby v první řadě ?zůstávali pevní ve vzájemné lásce?, protože tato věrnost dává dětem vnitřní klid:

?Vaše láska k dětem vás musí vybavit i stylem a odvahou opravdového vychovatele, důsledným svědectvím života a také pevností nutnou pro utužování charakteru nových generací, abyste jim pomáhali jasně rozlišovat dobro od zla, aby si oni sami mohli budovat pevná životní pravidla, která je podrží v budoucích zkouškách. Tak obohatíte vaše děti tím nejcennějším a trvalým dědictvím, které spočívá v příkladu každodenně žité víry.?

Nedorozumění a zklamání, oslovil pak papež učitele, nesmějí odrazovat ty, kteří jsou povoláni předávat mladým poznatky a nejenom poznatky:

?Váš úkol se nemůže omezovat na to, že budete poskytovat pojmy a informace, a přitom ponecháte stranou velkou otázku po pravdě, zejména oné pravdě, která může být v životě vodítkem. Jste totiž vychovatelé v plném smyslu toho slova: vám je v těsném souladu s rodiči propůjčeno šlechetné umění formace osoby.?

Papež se pak obrátil ke katechetům, kněžím a řádovým sestrám, aby pak na závěr oslovil velké množství přítomné mládeže, tedy žáky a žákyně. Podstatný důraz přitom položil na to, že nejsou předměty výchovného procesu, ale především jeho protagonisty:

?Vy sami jste povoláni k tomu, abyste se stali tvůrci svého vlastního morálního, kulturního a duchovního růstu. Je tedy na vás, abyste přijali svobodně srdcem, rozumem a životem poklad pravdy, dobroty a krásy, který se vytvářel během staletí a který má v Ježíši Kristu svůj úhelný kámen. Je na vás, abyste dále obnovili a rozvinuli tento poklad a vysvobodili jej z mnoha lží a ohavností, které jej často činí nepoznatelným a vyvolávají ve vás nedůvěru a zklamání.?

Benedikt XVI. pak mladým zdůraznil, že na této nesnadné cestě nejsou nikdy sami, neboť jsou nablízku rodiče, učitelé, kněží, přátelé, ale především Bůh, který je stvořil, přebývá ve skrytu našich srdcí, osvěcuje naši inteligenci, orientuje naši nezřídka křehkou a nestálou svobodu k dobru.

?On je naše pravá naděje a pevný základ našeho života. Především Jemu můžeme důvěřovat.?

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.