19.3.2008
Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.
Drazí bratři a sestry,
stojíme na prahu Velikonočního tridua. Nadcházející tři dny nesou (v některých jazycích) přívlastek ?svatý?, protože nám znovu dávají prožít ústřední událost našeho Vykoupení; opět nás přivádějí k podstatnému jádru křesťanské víry: utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Jsou to dny, které bychom mohli považovat za jeden jediný den: představují srdce a ohnisko celého liturgického roku jakož i života církve. Na závěr postního období se tak i my chystáme vstoupit do téže atmosféry, jakou prožíval Ježíš kdysi v Jeruzalémě. Chceme v sobě probudit živou vzpomínku na utrpení, které Pán podstoupil pro nás a připravit se na neděli k radostnému slavení ?pravé Paschy, kterou Kristova Krev oděla do slávy, Paschy, v níž církev celebruje Slavnost, která je počátkem všech slavností?, jak říká preface ze dne Zmrtvýchvstání ambrosiánského ritu.
Zítra, na Zelený čtvrtek církev koná památku Poslední večeře, na níž Pán v předvečer svého utrpení a smrti ustanovil svátost eucharistie a svátost služebného kněžství. Ve stejnou noc nám Ježíš zanechal nové přikázání, mandatum novum, přikázání bratrské lásky. Ještě před vstupem do posvátného třídenní, ale již v těsném sepětí s ním, se bude zítra dopoledne v každém diecézním společenství konat mše se svěcením olejů, během níž biskup a kněží jeho diecéze obnovují sliby svého svěcení. Jsou také svěceny oleje pro vysluhování svátostí: olej katechumenů, olej pro pomazání nemocných a posvátné křižma. Je to nejdůležitější moment pro život každého diecézního společenství, které spolu se svým Pastýřem upevňuje vlastní jednotu a věrnost Kristu, jedinému Svrchovanému a Věčnému Knězi. Večer se pak koná mše na památku Večeře Páně, kdy se nám všem Kristus dal jako pokrm spásy, jako lék nesmrtelnosti: tajemství eucharistie je zdrojem a vrcholem křesťanského života. Všem, kteří v Něho věří, Pán v této svátosti nabídnul a uskutečnil nejintimnější možné sjednocení mezi naším a jeho životem. Skromným a výmluvným gestem mytí nohou jsme vybízeni připomenout si, co udělal Pán svým apoštolům: umytím jejich nohou tak konkrétně vyhlásil primát lásky, lásky, která se dává do služby až k sebedarování a předjímá tak také nejvyšší oběť vlastního života, kterou přinese den poté na Kalvárii. Věřící konají podle krásné tradice na závěr Zeleného čtvrtku modlitební vigilii a eucharistickou adoraci, aby co nejintimněji prožili Ježíšovu agónii v Getsemanech.
Velký pátek je dnem památky Ježíšova umučení, ukřižování a smrti. Liturgie církve v tento den neslaví mši svatou, ale křesťanské společenství se shromažďuje, aby rozjímalo o velkém tajemství zla, hříchu a viny, které deptá lidstvo; aby si znovu ve světle Božího Slova a za pomoci dojemných liturgických gest připomnělo Pánovo utrpení, které toto zlo odčiňuje. Po vyslechnutí Kristových pašijí se společenství modlí za všechny potřeby církve a světa, klaní se kříži, přistupuje k eucharistii a přijímá hostie uchované ze mše na památku Pánovy večeře z předešlého dne. Jako poslední nabídku k meditaci o Vykupitelově utrpení a smrti a jako výraz lásky a účasti věřících na Kristově utrpení zavedla křesťanská tradice různé projevy lidové zbožnosti, procesí a posvátná zpodobení, která mají za cíl vtiskovat stále hlouběji do nitra věřících city opravdové účasti na Kristově vykupitelské oběti. Mezi nimi vyčnívá Křížová cesta, pobožnost, která během let přijala rozmanité duchovní a umělecké projevy, jež jsou součástí vnímavosti různých kultur. V mnoha zemích vznikla poutní místa, která nesou jméno ?Kalvárie? a k nimž se přichází po strmém výstupu, který odkazuje na bolestnou pouť Pašijí a věřícím tak umožňuje účastnit Pánova výstupu na horu Kříže, horu Lásky, hnané až do krajnosti.
Bílá sobota je poznamenána hlubokým mlčením. Kostely jsou nevyzdobené a nekonají se zvláštní bohoslužby. Věřící, očekávající velkou událost Vzkříšení, setrvávají s Marií v modlitbě, meditaci a očekávání. Je skutečně potřebný tento den mlčení, aby bylo možno rozjímat o realitě lidského života, o silách zla a velké síle dobra, která vytryskla z Utrpení a Zmrtvýchvstání Páně. Velká důležitost bývá v tento den přikládána účasti na svátosti smíření, neodmyslitelném prostředku očištění srdce a přípravy ke slavení Paschy s obnoveným nitrem. Alespoň jednou za rok potřebujeme toto vnitřní očištění, tuto obnovu nás samotných. Tato sobota mlčení, rozjímání, odpuštění a smíření ústí do Velikonoční vigilie, kterou se začíná nejdůležitější neděle v dějinách, neděle Kristova Zmrtvýchvstání. Církev bdí u rozdělaného požehnaného ohně a rozjímá o velkém příslibu, který je obsažen ve Starém a Novém zákoně a týká se definitivního osvobození od starého otroctví hříchu a smrti. V temnotě noci je od tohoto ohně rozžata velikonoční svíce ? paškál, symbol Krista, který slavně vstává z mrtvých. Kristus, světlo lidstva rozhání temnoty srdce a ducha a osvěcuje každého člověka, který přichází na svět. Kromě velikonoční svíce se církví rozeznívá velká velikonoční zvěst: Kristus opravdu vstal z mrtvých, smrt nad Ním již nemá žádnou moc. Svou smrtí na vždy potřel zlo a daroval všem lidem život Boha samého. Podle starobylé tradice katechumeni během Velikonoční vigilie přijímají křest, aby se zdůraznila účast křesťanů na tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Z rozzářené Velikonoční noci se radost, světlo a pokoj šíří do života věřících v každém křesťanském společenství a dosahují všech míst a dob.
Drazí bratři a sestry, orientujme v těchto jedinečných dnech svůj život směrem k velkodušnému a přesvědčenému přijetí plánu nebeského Otce; obnovme naše přitakání božské vůli jako to učinil Ježíš obětí kříže. Působivé obřady Zeleného čtvrtku, Velkého pátku, výmluvného mlčení modlitby Bílé soboty a slavnostní Velikonoční vigilie nám dávají příležitost prohloubit smysl a hodnotu našeho křesťanského povolání, které pramení z Velikonočního tajemství, a konkretizovat jej věrným následováním Krista za všech okolností, jako to činil On, až k velkodušnému odevzdání naší existence.
Konat památku Kristových tajemství také znamená žít v hlubokém a solidárním přilnutí k dějinnému dnešku v přesvědčení, že to, co slavíme, je živá a aktuální realita. Přinesme tedy do své modlitby dramatičnost faktů a situací, které v těchto dnech sužují mnohé naše bratry a sestry v mnoha částech světa. My víme, že nenávist, rozdělení a násilí nemají v historickém dění nikdy poslední slovo. Oživme v sobě během těchto dnů onu velkou naději: ukřižovaný Kristus vstal z mrtvých a přemohl svět. Láska je silnější než nenávist, zvítězila a k tomuto vítězství lásky se máme přidat. Musíme tedy začít od Krista a ve společenství s Ním se zasazovat o svět, založený na pokoji, spravedlnosti a lásce. V tomto úsilí, které se týká nás všech, se nechme vést Marií, která provázela božského Syna na cestě utrpení a kříže a v síle víry se podílela na uskutečnění jeho spasitelského plánu. S těmito pocity chci již nyní vyjádřit své vroucí přání radostných a požehnaných Velikonoc vám všem, vašim drahým i vašim společenstvím.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.