Rádio Vaticana

Vírou bez kompromisů čelit relativismu

17.5.2008

Benedikt XVI. při mši sv., Savona

Drazí bratři a sestry,
mám velkou radost z toho, že jsem na slavnost Nejsvětější Trojice tady, abych spolu s vámi slavil eucharistii. Srdečně zdravím vaše pastýře Mons. Vittoria Lupi, jemuž děkuji za slova, kterými mi představil diecézní společenství a především za projevy pastorační lásky a naděje. Děkuji také panu starostovi za srdečný pozdrav, který mi věnoval jménem celého města. Zdravím občanské autority, kněze, řeholníky, jáhny, představitele církevních hnutí a společenství. Všem přeji milost a pokoj v Kristu.

Liturgie nás touto slavností vybízí chválit Boha nikoli jen za divy, které vykonal, ale za to jaký je; za krásu a dobrotu jeho bytí, ze kterého vychází jeho konání. Jsme pozváni kontemplovat takříkajíc Boží Srdce, jeho nejhlubší skutečnost, kterou je Jedinost v Trojici, svrchované a hluboké společenství lásky a života. Celé Písmo svaté o Něm mluví. Ba dokonce je to On sám, který o Sobě mluví a zjevuje se v Písmu jako Stvořitel světa a Pán dějin. Dnes jsme slyšeli úryvek z knihy Exodus, v němž dokonce ? což je zcela neobvyklé ? Bůh pronáší své vlastní jméno! Činí tak v přítomnosti Mojžíše, se nímž rozmlouval tváří v tvář. A jaké je toto Boží jméno? Slyšet jej vyvolává pokaždé dojetí: ?Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný? (Ex 34,6). Jsou to lidská slova, vnuknutá a takřka pronesená Duchem svatým. Sdělují nám pravdu o Bohu: byla pravdivá včera, jsou pravdivá dnes a budou pravdivá vždycky; umožňují nám očima mysli spatřit tvář Neviditelného, říkají nám jméno Nevýslovného. Toto jméno je Milosrdenství, Milost, Věrnost.

Drazí přátelé, jsem-li zde v Savoně, nemohu nemít spolu s vámi radost z toho, že toto jméno představila Panna Maria, když se zde 18.března 1536 dala spatřit zdejšímu rolníkovi a rodákovi tohoto kraje. ?Matka milosrdenství? je titul, kterým je ctěna, a její obraz máme již pár let také ve Vatikánských zahradách. Maria však nemluvila o sobě, nikdy nemluví o sobě, ale vždycky o Bohu, a učinila tak za pomoci tohoto tak starobylého a stále nového jména: milosrdenství, které je synonymem lásky, milosti. Tady je veškerá podstata křesťanství, protože je podstatou Boha samého. Bůh je Jeden, neboť je cele a pouze Láska, ale právě proto, že je Láska, je otevřenost, přijetí, dialog; a ve svém vztahu k nám, hříšným lidem, je milosrdenstvím, soucitem, milostí a odpuštěním. Bůh stvořil všechno, aby to existovalo a jeho vůle je vždycky a pouze život.

Pro toho, kdo se ocitl v nebezpečí, je spásou. Slyšeli jsme to před chvílí v Janově evangeliu: ?Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.? (Jan 3,16): v tomto darování se Boha v Osobě Syna působí celá Trojice: Otec, který nám dává k dispozici to nejdražší; Syn, jenž ve shodě s Otcem odkládá svou slávu, aby se daroval nám; Duch, který vychází z pokojné božské náruče, aby zavlažil pouště lidstva. Bůh se kvůli tomuto dílu svého milosrdenství rozhodl vzít na sebe naše tělo a potřeboval k tomu lidský souhlas, přitakání jedné ženy, která se stala Matkou jeho Vtěleného slova, Ježíše, lidské Tváře božského Milosrdenství. Maria se tak stala a navždy zůstává Matkou milosrdenství. Tak se tady v Savoně dala poznat.

Během dějin církve Panna Maria neusiluje o nic jiného než o to, aby se její děti vrátily k Bohu, svěřily se Mu v modlitbě a s naléhavou důvěřivostí klepaly na bránu Jeho milosrdného Srdce. On si ve skutečnosti nepřeje nic jiného, než aby byla na svět vylita hojnost jeho Milosti. ?Milosrdenství a ne spravedlnost? prosila Maria, přičemž věděla, že zajisté dosáhne vyslyšení u svého Syna Ježíše, ale zároveň si byla vědoma nezbytnosti obrácení srdcí hříšníků. Proto vyzývala k modlitbě a pokání. Moje návštěva v Savoně v den Nejsvětější Trojice je proto - Mariiným prostřednictvím - především poutí k pramenům víry, naděje a lásky. Poutí, která je také připomínkou a holdem mému ctihodnému předchůdci Piu VII., jehož dramatické osudy jsou neoddělitelně spjaty s tímto městem a jeho mariánskou svatyní. Po dvou staletích tak přicházím znovu vyjádřit uznání Svatého stolce a celé církve za víru, lásku a odvahu, s níž vaši spoluobčané podporovali papeže v jeho nuceném pobytu v tomto městě z rozkazu Napoleona Bonaparte. Existují četná svědectví projevů solidarity, kterou obyvatelé Savony papežovi poskytovali nezřídka i za cenu osobního rizika. Jsou to události, na které mohou dnes s hrdostí vzpomínat. Jak právem poznamenal váš biskup, byla mocí Ducha svatého tato temná stránka dějin Evropy obohacena milostmi a poučením i pro naše dny. Učí nás odvaze čelit překážkám, které klade svět: materialismu, relativismu, laicismu a povzbuzuje nás, abychom nikdy nepodléhali kompromisům a byli ochotni i osobně platit za svou věrnost Pánu a jeho církvi. Příklad klidné pevnosti, který dal papež Pius VII. nás vybízí uchovat si i ve zkouškách nezměněnou důvěru v Boha, tj. vědomí, že On, byť dopouští těžké momenty na svou církev, nikdy ji neopouští. Události, které prožil tento velký papež ve vašem kraji nás přivádí k vytrvalé důvěře v přímluvu a mateřskou pomoc Nejsvětější Panny.

Zjevení Panny v tragické chvíli dějin Savony a hrozná zkušenost, kterou učinil Petrův nástupce podávají křesťanským generacím naší doby poselství naděje, povzbuzují k důvěře v nástroje Milosti, které nám Pán dává k dispozici v každé situaci. Z těchto prostředků spásy bych rád připomněl především modlitbu: modlitbu osobní, rodinnou a společnou. V dnešní slavnosti Trojice bych rád podtrhnul dimenze chvály, kontemplace a adorace. Myslím na mladé rodiny a chtěl bych je vyzvat, aby se nebály praktikovat již od prvních let manželství prostý styl domácí modlitby, kterou usnadňuje přítomnost malých dětí, jež se velice spontánně obracejí k Pánu a k Matce Boží. Povzbuzuji farnosti a sdružení, aby dávaly prostor a čas modlitbě, neboť každá činnost je pastoračně sterilní, pokud jí nepředchází, nedoprovází a nepodporuje vytrvalá modlitba.

A co říci o slavení eucharistie, zejména nedělní mše? Den Páně právem tvoří střed pastorační pozornosti italských biskupů: neděli je třeba znovu objevit v jejich křesťanských kořenech, počínaje slavením Vzkříšeného Pána v bohoslužbě slova a jeho rozpoznáním při lámání eucharistického chleba. Stejně tak svátost smíření si žádá, aby byla opětovně doceněna jako základní prostředek duchovního růstu a odvážné i rozhodné odpovědi na soudobé výzvy. Spolu s modlitbou a svátostmi jsou dalšími neoddělitelnými nástroji růstu také charitativní díla, konaná s živou vírou. Tomuto aspektu křesťanského života jsem se také věnoval v encyklice Deus caritas est. V moderním světě, který činí z krásy a fyzické účinnosti ideál hodný následování všemi způsoby, jsme jako křesťané povoláni nacházet tvář Ježíše Krista, ?nejkrásnějšího z lidských synů? (Žl 44,3) právě v lidech trpící a vylučovaných. Existuje dnes, bohužel, nouze morální a materiální, která nás zneklidňuje. V této souvislosti bych rád využil příležitosti a pozdravil vězněné osoby a personál nápravně-výchovného ústavu ?Svatého Augustina?, jež již dlouho žijí v situaci obzvláště nemilé. Vřelý pozdrav patří také nemocným z místní nemocnice a pečovatelských domů.

Zvláště bych se pak chtěl obrátit k vám, drazí kněží, abych vám vyjádřil uznání za vaši tichou práci a náročnou věrnost, s níž ji konáte. Drazí bratři v Kristu, bez ustání věřte v účinnost vaší každodenní kněžské služby! Je cenná v očích Boha i věřících, a její hodnota nemůže být vyčíslena statisticky: její výsledky poznáme teprve v Ráji! Mnozí z vás jsou v pokročilém věku: to mi připomíná onu nádhernou pasáž z proroka Izaiáše, který praví: ?Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí a klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.? (Iz 40,30-31). Spolu se stálými jáhny žijte společenství s biskupem a mezi sebou, a vyjadřujte je aktivní spoluprací, vzájemnou podporou a srdečným pastoračním sdílením. Odvážně a radostně neste vpřed svědectví vaší služby. Hledejte lidi, jako to činil Pán Ježíš: při návštěvě rodin, v kontaktu s nemocnými, v dialogu s mladými, a prezentujte se v každém prostředí života a práce. Vám, drazí řeholníci a řeholnice, děkuji za vaši přítomnost. Žijte své povolání v každodenní věrnosti a ze svých životů čiňte oběť Bohu příjemnou: církev je vám vděčna a povzbuzuje vás k vytrvalosti ve vaší službě.

Zvlášť vroucně chci přirozeně pozdravit vám, drazí mladí přátelé! Dejte své mládí do služeb Bohu a bratřím. Následování Krista vždycky vyžaduje odvahu jít proti proudu. Stojí to však za to a je to život opravdové osobní realizace a tudíž pravého štěstí. Spolu s Kristem se totiž zakouší to, že ?blaženější je dávat než dostávat? (Sk 20,35). Proto vás vybízím, abyste vzali vážně ideál svatosti. Známý francouzský spisovatel nám zanechal ve svém díle větu, kterou bych vám rád zopakoval: ?Existuje jediný smutek, že totiž nejsme svatí? (Leon Bloy, Chudá žena, II, 27). Drazí mladí, osmělte se nasadit své životy k odvážným rozhodnutím ? přirozeně - nikoli sami, ale spolu s Pánem! Dejte tomuto městu elán a nadšení, které vyvěrají z vaší živé zkušenosti víry, zkušenosti, která neumrtvuje touhy lidského života, ale povyšuje je k účasti na zkušenosti samotného Krista.

A to platí také pro křesťany, kteří co do svého věku už nejsou v rozpuku, jako já. Přeji vám všem, aby víra v Boha Jediného a Trojího vlévala každému jedinci a každému společenství vroucnost lásky a naděje, radost ze vzájemné bratrské lásky a z pokorné služby druhým. To je kvas, kterým lidstvo vzkvétá, světlo, které ozařuje svět. Nejsvětější Panna, Matka milosrdenství, spolu s vašimi svatými patrony kéž vám pomáhá uvádět do života pobídku Apoštola, kterou jsme slyšeli v dnešním liturgickém čtení: ?Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh dárce lásky a pokoje bude s vámi? (2 Kor 13,11).
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV