Rádio Vaticana

Církev může mít z mládeže radost

21.7.2008

Benedikt XVI. na rozloučenou, Sydney

Drazí přátelé,
než se rozloučím, chtěl bych ještě říci svým hostitelům, jak mne tato návštěva potěšila a jak jsem vděčný za přijetí, kterého se mi dostalo. Děkuji panu premiéru Kevinu Ruddovi za jeho slova i panu generálnímu guvernérovi, generálmajorovi Michael Jefferymu, za jeho přítomnost zde a za zdvořilé přijetí na generální admiralitě na začátku oficiální části mého pobytu. Federální vláda a vláda Nového Jižního Walesu i jeho obyvatelé a svaz podnikatelů ze Sydney velkoryse spolupracovali na podpoře Světového dne mladých. Událost tohoto druhu vyžaduje nesmírně náročnou přípravu a organizaci a vím, že hovořím jménem mnoha tisíc mladých lidí, když vyjadřuji své uznání a vděčnost vám všem. Srdečně ? v australském stylu ? jste přijali obrovský počet mladých poutníků, kteří sem přijeli ze všech koutů světa. Rodinám v Austrálii a na Novém Zélandu, které poskytly pohostinství a daly mladým prostor ve svých domech, jsem obzvlášť vděčný. Otevřeli jste své dveře a svá srdce mladým lidem z celého světa a já vám jménem těchto mladých lidí děkuji.

V minulých dnech byli hlavním aktérem na scéně samozřejmě mladí lidé. Světový den mládeže patří jim. Právě oni vytvořili z těchto dnů církevní událost globálního charakteru, velkou slavnost mládeže, velkou oslavu toho, čím má být církev: lidem Božím, jež je uprostřed světa sjednocen ve víře a lásce a v síle Ducha svatého vydává svědectví o vzkříšeném Kristu do všech končin země. Děkuji jim za to, že přišli, děkuji za jejich účast a modlím se, aby se bezpečně vrátili domů. Vím, že mladí lidé, jejich rodiny a jejich blízcí přinesli v mnoha případech velké oběti, aby si mohli dovolit cestu do Austrálie. Za to vše je jim vděčná celá církev.

Pohlédneme-li zpět na tyto dojemné dny, vybavují se mi některé příznačné scény. Velmi mne dojala návštěva u hrobu Marie MacKillop a děkuji sestrám sv. Josefa, že jsem měl možnost modlit se ve svatyni jejich spoluzakladatelky. Zastavení křížové cesty v ulicích města nám jasně připomněla, že Kristus nás miloval ?až do konce? a sdílel naše utrpení, abychom my mohli sdílet jeho slávu. Setkání s mladými v Darlinghurst bylo chvílí radosti a velké naděje, znamením, že Kristus nás může utěšit i v těch nejsvízelnějších situacích, může nám vrátit naši důstojnost a umožnit nám dívat se směrem k lepší budoucnosti. Ekumenické a mezináboženské setkání se neslo v duchu ryzího bratrství a hluboké touhy po větší spolupráci v rámci úsilí o vybudování spravedlivějšího a mírumilovnějšího světa. Vrcholnými body mé návštěvy jsou bezpochyby setkání v Barangaroo a u Jižního Kříže. Tyto zkušenosti modlitby a našeho radostného slavení eucharistie byly výmluvným svědectvím oživujícího díla Ducha Svatého, přítomného a působícího v srdcích našich mladých lidí. Světový den mládeže ukázal, že církev může mít z dnešní mládeže radost a být přitom naplněna nadějí s ohledem na budoucnost světa.

Drazí přátelé, loučím se se Sydney a prosím Boha, aby laskavě shlédl na toto město, tuto zemi a její obyvatele. Modlím se, aby se inspirovali příkladem soucitu a služby blahoslavené Marie MacKillop. S pocity hluboké vděčnosti, jež si odnáším v srdci, vás znovu zdravím: Bůh žehnej lidu Austrálie!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV