Rádio Vaticana

Ptačí hnízdo z ostnatých drátů

10.8.2008

K olympiádě v Pekingu

Nevměšovat se, nekomentovat, přihlížet a mlčet. ? A samozřejmě obdivovat všechno, co se dá. To je povoleno v olympijské Číně. Organizátorům třeba přiznat, že se to poslední snažili zajistit s důkladností vlastní asijským kulturám a s pompou typickou pro autoritativní režimy. Poslední rok se Čína snažila vysílat pozitivní signály dokonce i vůči katolické církvi, nebo lépe řečeno vůči Vatikánu. Zda šlo o vějičky, pokusy vyloudit pochvalu od morální autority a od některého ze západních komentátorů, nebo o dlouhodobější trend, se ukáže až olympijský oheň zhasne. Zkušenost s totalitním režimem a dějiny problematických olympiád minulého století mnoho optimismu nepřidává. V roce 1936 v Berlíně sice nakrátko zmizely antisemitské nápisy z obchodů, ale sportovci bezstarostně zdravili pozdviženou pravicí a propagandu nepřemožitelné Třetí říše korunoval technicky brilantní film Leni Riefenstahlové (Olympia, 1938). A na manévry komunistického režimu před akcemi s mezinárodní účastí si leckteří z nás ještě pamatují.

V čínské výkladní skříni se ocitly i demonstrace jakési náboženské svobody. Agentury referovaly o třech kostelech, kde se po dobu Olympiády slouží mše ve světových jazycích. Vedle toho zaniká běžná praxe: že totiž za mší v evropském jazyce je nutné putovat na ambasády. Režim je nedovoluje.

?S rozporuplnými pocity jsem pozvání vlády přijal,? píše v článku pro vatikánský deník biskup koadjutor z Honkongu, John Tong. Pozvánku na zahájení Olympiády dostal místo kardinála Josepha Zena, považovaného státní nomenklaturou za aktivistu bojujícího za lidská práva a disidenta. Cestovat do kontinentální Číny má oficiálně zakázáno. Aby vyvážil svou účast na show, kterou chce režim velkolepě oslepovat, vypočítává biskup Tong některé nejznámější biskupy a kněze držené ve věznicích nebo pod policejním dozorem:
o biskupovi Shi En´xiangovi se nic neví už deset let, biskup Liu Guangdong žije pod policejním dozorem, biskup Su Zhemin je deset let vězněn. V domácím vězením je biskup Julius Jia Zhiguo, zatčený od roku 2004 nejméně devětkrát, podobně také - jak bylo před nedávnem zjištěno - biskup Yao Liang, který zmizel beze stopy v roce 2005. Biskupové Fan Zhongliang a Li Side mají omezenou možnost pohybu. Mnoho kněží podzemní církve věrné Římu se nesmí vzdalovat ze své obce. Další jsou periodicky zatýkáni a propouštěni, aby se zamezilo kontinuitě jejich služby, zvláště na hlavní náboženské svátky. ? V tom směru je místní režim ke katolické církvi věru pozorný.
Daleko méně už, když Papež napíše oficiální list čínským katolíkům, jak tomu bylo před rokem (zveřejněn 30. 6. 07, nese podpis svátku Seslání Ducha sv. 27. 5. 07). Věřící si ho mohli přečíst jen na internetu. Oficiální tisk se tentokrát diskrétně do náboženské tématiky nevměšoval. Slova Benedikta XVI. hlasitě chválili na západě, ke komu dolehla v Číně, je otázkou.

Oficiální odpověď na Bushovy výzvy k otevřenosti, spravedlnosti, náboženské svobodě a propuštění politických vězňů deklaruje, že ?čínská vláda ? sama pečuje o dodržování lidských práv svých obyvatel.? Jak to dělá, je také všeobecně známé: finanční postihy vícedětných rodin, nucené sterilizace, každoročně 13 milionů potratů ? alespoň podle údajů OSN. Důsledky zvrácené kontroly porodnosti na sebe nenechaly čekat. Nechtěné jsou především dívky, a tedy začínají chybět nevěsty. Mladí Číňané si proto pořizují ženy za peníze, například v chudé Barmě. Cena začíná od 600 dolarů, podle krásy a zámožnosti.

Poslední zprávy o počasí nad Pekingem hlásily hustý smog, vysokou vlhkost a 32 stupňů celsia. Nevím co bude atletům platné rozhánění mraků dělostřelectvem při zahajovací ceremonii. Od inhalací zplodin čínského ekonomického zázraku je to neuchrání.
Podobně marná jsou všechna ujišťování, že Olympiáda je výhradně sportovní událostí. A nechme nyní stranou, že právě hostitelská země se svým drastickým receptem na výrobu vrcholových atletů vyvrací všechny představy o zdravé soutěživosti.
Když se tedy z tribun vedle sebe usmívají George Bush, Nicolas Sarkozy, Vladimír Putin, Sonia Gandiová a další potentáti a svorně aplaudujíce triumfátorovi Hu Jintaovi vytěsňují všechno, co slyšeli o popravách bez soudu a represích bez důvodu, těžko je ubránit se pachuti. Pachuti, něčeho, co tady už bylo. Chléb a hry, Koloseum dějin. I my jsme přizváni jako diváci, před stále stejnou obrazovkou, někde v rohu pokoje, kde před pár dny vypovídali svědci nelidských podmínek v komunistických lágrech? Nemůžu si pomoct, ale v architektonicky zdařilém Ptačím hnízdě olympijského stadionu, nedokážu nevidět spletenec ostnatých drátů a místo hýřivé show v aréně mám před očima rozostřenou černobílou fotografii s uspořádanou řadou na zemi klečících vězňů, kterým pistolníci za zády míří na zátylek. Cirkusově předimenzované zahájení jako by bylo oslavou zbabělosti západu, který nakonec obětuje i svá až k modloslužbě zbožňovaná hesla o toleranci a lidských právech. Vždyť přece kdyby se Bush nebo Sarkozy změnil v obyčejného Číňana a začal vyjevovat své názory, nepobyl by na svobodě ani hodinu.

Alexandr Solženicyn, který se před týdnem odebral na věčnost, označil 20. století za ?století Mnichova?, totiž krátkozraké zrady vlastních principů podle pravidla bližší košile než kabát. Tentokrát je ve hře božstvo upadajícího západního blahobytu, které si nesmí pohněvat molocha asijských trhů. Nezbývá než doufat, že ekonomické důvody zcela nezatemní rozum těch, kdo by měli moudře jednat jménem ostatních. A zatím Francie uctívá čínského prezidenta nasvícením Eiffelovky na rudo a všichni svorně nevidí, jak Čína zásobuje zbraněmi Afriku. Nedojde-li k výraznému obrácení k Podstatnému a k řešení problémů tam, kde jsou, jak k tomu vyzývá papež Benedikt, může se stát, že příští století bude stoletím Pekingu, s jeho dvojí tváří.

Johana Bronková