Rádio Vaticana

Vždy je těžké trpět

12.8.2008

3.odpověď Benedikta XVI. ze setkání s klérem v Brixenu

Otázka: Svatý Otče, já jsem P.Willi Fusaro, mám 42 let a jsem nemocný už od prvního roku po svém kněžském svěcení. Byl jsem vysvěcen v červnu 1991 a pak v září mi byla diagnostikována roztroušená skleróza. Jsem kaplanem ve farnosti Těla Páně v Bolzanu. Velmi mě oslovila postava Jana Pavla II. Především v posledních letech jeho pontifikátu, když s odvahou a pokorou nesl před celým světem svou lidskou slabost. Vidím Vaši blízkost vašemu milovanému předchůdci. Na základě vašich osobních zkušeností, jaká slova mi můžete dát mě a nám všem, aby opravdu pomohla starým, nemocným kněžím žít dobře a plodně své kněžství v kněžském a křesťanském společenství? Děkuji.

Odpověď Benedikta XVI.:

Díky, důstojný pane. Také já musím říci, že pro mne jsou obě dvě části pontifikátu Jana Pavla II. stejně důležité. První část, v níž jsme ho viděli jako obra víry: on totiž s neuvěřitelnou odvahou, mimořádnou sílou, pravou radostí víry, velkou jasností zanesl poselství evangelia do všech koutů světa. Mluvil se všemi, otevřel nové cesty hnutími, mezináboženským dialogem, ekumenickým setkáním, prohloubeným nasloucháním Božímu slovu, vším... svou láskou k posvátné liturgii. On opravdu ? můžeme říci ? způsobil, že nepadly hradby Jericha, nýbrž zdi mezi dvěma světy a to právě silou víry a toto svědectví zůstane nezapomenutelné, zůstane světlem pro toto nové tisíciletí.
Ale musím říci, že pro mne také tyto poslední roky jeho pontifikátu nebyly o nic méně důležité, právě kvůli tomuto pokornému svědectví jeho utrpení. Jak nesl kříž Pána před námi a jak uskutečnil Pánova slova: ?Následujte mě tím, že se mnou ponesete kříž.? Tato pokora a tato trpělivost, s jakou přijal téměř zničení svého těla, rostoucí neschopnost užívat slova, on který byl mistrem slova. A tak nám ukázal ? myslím si ? viditelně tuto hlubokou pravdu, že Pán nás vykoupil svým křížem a svým utrpením jako krajním úkonem své lásky. Ukázal nám, že utrpení není nějaké ?NE?, něco negativního, nedostatek něčeho, nýbrž kladná skutečnost. Že utrpení přijaté z lásky ke Kristu a ke druhým je vykupitelská forma, síla lásky a neméně mocná jako velké činy, jež vykonal v první části svého pontifikátu. Naučil nás nové lásce k trpícím a dal nám pochopit, co to znamená, že ?jsme byli spaseni Křížem a skrze Kříž.? Také v Pánově životě se objevují tyto dva aspekty. První část, kde učí radosti Božího království, přináší své dary lidem ? a pak v druhé části, se noří do utrpení až k poslednímu výkřiku na kříži. A právě tak nás učil, kdo je Bůh, že Bůh je láska a že v tom jak se ztotožňuje s naším utrpením lidských bytostí nás bere do svých rukou a noří nás do své lásky, a jedině láska je lázní, očištěním, vykoupením a znovuzrozením.
Proto si myslím, že my všichni ? a stále znovu ve světě aktivismu, mládí, snahy být mladý, silný, krásný, dokázat vykonat velké věci ? se musíme naučit pravdě lásky, která se stává utrpením a právě tak vykupuje člověka a spojuje s Bohem, který je Láska. Rád bych tedy poděkoval těm, kteří přijímají utrpení, kteří trpí s Pánem a chtěl bych povzbudit nás všechny abychom měli srdce otevřené pro trpící, pro staré osoby a chápali, že právě jejich utrpení je pramenem obnovy lidstva a rozdmychává v nás lásku a spojuje nás s Pánem. Avšak koneckonců je vždy těžké trpět. Vzpomínám si na sestru kardinála Meyera. Byla velmi nemocná a on říkával, když byla netrpělivá: ?Hleď, vždyť ty jsi nyní s Pánem.? A ona odpověděla: ?Tobě se to snadno řekne, protože jsi zdravý, ale já trpím.? Je to pravda, v utrpení se stává obtížným skutečně se spojit s Pánem a zůstávat v tomto spojení s trpícím Pánem. Prosme tedy za všechny trpící a udělejme všechno, co můžeme, abychom jim pomáhali, s velkou úctou k hodnotě lidského života, právě trpícího života až do konce. Máme milovat trpící nejen slovy nýbrž celou svou činností a svým nasazením. Ve své encyklice Spe salvi jsem napsal, že schopnost přijímat utrpení a trpící, je měřítkem toho, jakou kdo má lidskost. Kde chybí tato schopnost, je člověk zmenšený a zkrácený. Proto prosme Pána, aby nám pomáhal v našem utrpení a aby nás vedl k tomu, abychom byli nablízku všem trpícím na tomto světě.

Přeložil Josef Koláček.

Česká sekce RV