Svatý otec - podrubrika Angelus
Bůh je středem a smyslem života Evangelium této neděle (srov. Mt 22,15-21) nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků. Ti mu zpočátku skládají četné komplimenty, ale potom mu kladou úskočnou otázku, kterou jej chtějí přivést do úzkých a diskreditovat před lidem. Evangelium není rezervováno vyvoleným Podobenstvím o svatební hostině z dnešního evangelia (srov. Mt 22,1-14) načrtává Ježíš plán, který má s lidstvem Bůh. Je to příběh krále, který »vystrojil svému synu svatbu« (v.2) a je obrazem Otce, jenž zamýšlí uspořádat pro celou lidskou rodinu úžasnou slavnost lásky a společenství se Svým jednorozeným Synem. Vinice je Pánova, nikoli naše V dnešním evangeliu (srov. Mt 21,33-43) Ježíš předpovídá svoje umučení a smrt vyprávěním podobenství o proradných vinařích. Napomíná tak velekněze a starší z lidu, kteří se chystají vykročit špatnou cestou. Mají totiž s Ježíšem špatné úmysly a hledají způsob, jak Jej odstranit. Obrácení je milost, o kterou musíme neustále prosit Boží jednání je víc než spravedlivé Dnešní evangelium (srov. Mt 20,1-16) vypráví podobenství o dělnících, kteří jsou v průběhu dne hospodářem povoláni, aby pracovali na jeho vinici. Tímto příběhem nám Ježíš ukazuje překvapivý způsob Božího jednání, představovaný dvojím přístupem hospodáře, který povolává a odměňuje. Lepší je odpustit, aby bylo odpuštěno nám V podobenství z dnešního evangelia (Mt 18,21-35) o slitovném králi se vyskytuje dvakrát úpěnlivá prosba dlužníka: »Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím« (v. 26.29). Poprvé je pronesena služebníkem, který dluží králi deset tisíc hřiven, což je enormní suma. O pedagogice získávání chybujícího bratra Evangelium této neděle (srov. Mt 18,15-20) je vzato ze čtvrté Ježíšovy promluvy v Matoušově podání, známé jako „komunitní“ nebo „církevní“ poučování apoštolů. Dnešní úryvek mluví o bratrském napomenutí a vybízí nás uvažovat o dvojí dimenzi křesťanského života: té komunitní, jež vyžaduje ochranu společenství, jednoty církve, a té osobní, která ukládá pozornost a respekt vůči každému individuálnímu svědomí. Nést svůj kříž znamená mít s Kristem podíl na spáse světa Dnešní evangelium (srov. Mt 16,21-27) navazuje na to z minulé neděle (srov. Mt 16,13-20). Potom, co Petr, také jménem ostatních apoštolů, vyznal víru v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího, začne k nim Ježíš mluvit o svém umučení. Cestou do Jeruzaléma otevřeně vysvětluje svým přátelům, co Jej ve Svatém městě nakonec čeká, a předpovídá tajemství svojí smrti a svého zmrtvýchvstání, ponížení a slávy. Víra je skálou, na níž Syn Boží buduje církev Evangelium této neděle (srov. Mt 16,13-20) prezentuje moment, kdy Petr vyznává svoji víru v Ježíše jakožto Mesiáše, Syna Božího. Toto apoštolovo vyznání vyprovokoval sám Ježíš, který chce svoje učedníky přimět, aby ve vztahu k Němu učinili rozhodující krok. Ježíšovo srdce v sobě nosí naše bolesti Evangelium této neděle (srov. Mt 15,21-28) popisuje setkání Ježíše s kananejskou ženou. Ježíš se nacházel v cizině, na severu Galileje a žena nebyla židovka, nýbrž kananejka. Ježíš tam přebýval se svými učedníky trochu mimo zástupy lidí, kteří jej vyhledávali ve stále větším počtu. A přistoupila k němu žena, která úpěnlivě prosila o pomoc pro svoji nemocnou dceru: »Smiluj se nade mnou, Pane!« (v.22). < předcházející další >
| 
