Rádio Vaticana

Vatikán. Problémy katolické Nikaraguy Vatikán. Evangelizace ve všech vrstvách společnosti, byla tématem promluvy Svatého otce k nikaragujským biskupům, kteří jsou v Římě na návštěvě ad limina Apostolorum. Benedikt XVI. ocenil práci katechetů a delegátů působících na místech, kde chybí pravidelná služba kněze. Zdůraznil, že tito hlasatelé evangelia si zaslouží podporu svých Pastýřů, kteří mají také bdít nad jejich teologickou připraveností a průběžnou formací, aby ?zachovali věrnost a netknutost učení církve.?
O důležitosti kvalitní teologické průpravy mluvil Svatý otec také v souvislosti se školením kandidátů kněžství. Zmínil roli církve v oblasti výchovy a vzdělání. V Nikaragui je většina vzdělávacích zařízení v rukou církevních institucí. Jak řekl Papež, katolické školství by se nemělo bát ?otevřeně zdůrazňovat transcendentní a náboženský rozměr lidské bytosti.? Benedikt XVI. pochválil nikaragujské biskupy za úspěchy v dialogu s představiteli společnosti, ve kterém důsledně hájí lidská práva, otevřeně mluví o nespravedlnostech a vyžadují koncepci politiky sloužící obecnému dobru.

Nikaragua je středoamerický stát téměř dvakrát větší než Česká republika, s necelými pěti miliony obyvatel. Většina z nich, kolem 90%, patří do katolické církve. Z hlediska církevní správy tvoří jedinou provincii, totiž arcidiecézi hlavního města Managuy, šest diecézí a jeden apoštolský vikariát. Evangelizace území sahá do první poloviny 16. století, kdy byly ustanoveny také první diecéze. Po získání nezávislosti v 19. století se katolicismus stal státním náboženstvím. Brzy na něj ale dolehly laicizační procesy v rámci ideologické modernizace země. Náboženská svoboda byla vyhlášena až v roce 1948. Stabilitu země ovšem nadále narušovala diktátorská vláda rodiny Somozů a později levicového hnutí sandinistů, v kterém se angažovali mimo jiné představitelé tzv. teologie osvobození. Po návratu demokracie sehrála církev důležitou roli v procesu národního smíření. V roce 2005 vyjednávání zprostředkované církví odvrátilo vážnou politickou krizi.

Nikaragua čelí typickým problémům svého regionu, kde modernizační procesy přinášejí pokrok i konkrétní nebezpečí. Jak zdůrazňuje arcibiskup Brenes, nikaragujská církev k tomu přistupuje v misijním duchu:
?Víme, že hrozí nebezpečí v podobě kampaně za legalizaci interrupcí. Je to problém, se kterým se potýkáme. Rodina je v Nikaraguy silnou institucí a my ji chceme podporovat. Na jedné straně jsme se podíleli na zákonu, který by interrupce trestal, na druhé straně se snažíme posilovat na různých úrovních pastoraci rodin. Soustředíme se také na katechezi mladých, kteří budou v budoucnosti rodiny zakládat. Starost o rodinu je vedle vzdělávání jednou z našich priorit.?

Církev v Nikaraguy sleduje také další sociální otázky. Biskupové je nedávno shrnuly v poměrně kritickém pastýřském listu před volbami do místních zastupitelství, kde analyzovali světla a stíny současné situace v zemi.
?Mezi světlé stránky jsme započítali zažehnání dramatické energetické krize, vládní program na pomoc drobným podnikatelům, zlepšení školní infrastruktury, bezplatné vzdělání, úroveň učitelských platů a podporu farních vzdělávacích projektů. To jsou pozitivní věci. Jsou tady ale také stíny. Mezi ně patří nedostatečná transparence v nakládání s humanitární pomocí. Jsou to věci, které leží na srdci nám jako pastýřům a které jsme chtěli představit nejen vládě, ale celé společnosti," říká nikaragujský arcibiskup.

(job)