VaticanNews.va

   11. 11. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6214
Poslechem z webových stránek.3842
Četbou textů na webových stránkách.6190
Poslechem i četbou.3644


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Všichni hřešíme odmítáním toho, co zdarma nabízí Bůh

Neexistuje lidské srdce, ve kterém se Kristus nechce a nemůže znovu zrodit

Sledování pouze lidské logiky vede k zoufalství, řekl papež jezuitům


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

15.6.2010 

Benedikt XVI.: Celibát je znamením víry a přítomnosti Boha ve světě

Vatikán. Přinášíme odpověď, kterou dal Benedikt XVI. na otázku po kněžském celibátu, položenou během setkání s kněžími při vigilii na zakončení Kněžského roku.

Otázka:

Svatý otče, jsem Karol Mikloško, kněz pocházející z Evropy, přesněji ze Slovenska, a jsem misionářem v Rusku. Když sloužím mši svatou, nacházím sebe samého a chápu svou identitu, kořen a energii své služby. Oběť kříže mi odhaluje Dobrého Pastýře, který dává všechno za svoje stádce, za každou ovci, a když říkám: „Toto je moje tělo, toto je moje krev“ daná a prolitá jako oběť za vás, pak chápu krásu celibátu i poslušnosti, kterou jsem svobodně slíbil při svěcení. Navzdory přirozeným těžkostem, mi celibát při pohledu na Krista připadá jako samozřejmost, a už mne unavuje neustále číst světské kritiky tohoto daru. Prosíme vás, Svatý otče, abyste nám přiblížil hloubku a autentický smysl církevního celibátu.

Benedikt XVI.:

Děkuji za obě části vaší otázky. První z nich se týká trvalého a vitálního základu našeho celibátu; druhá se týká těžkostí, s nimiž se střetáváme v naší době.

Důležitá je ta první část, že totiž středem našeho života skutečně musí být každodenní slavení posvátné eucharistie. A zde mají ústřední význam slova proměnění: „Toto je moje tělo, toto je má krev“. Pronášíme je „in persona Christi“. Kristus nám dovoluje užívat Jeho „já“, mluvíme v Kristově „já“. Kristus nás „táhne do sebe“ a dovoluje nám sjednotit se, sjednocuje nás s Jeho „já“. Tímto úkonem, tímto faktem, že nás „táhne“ do sebe takovým způsobem, že se naše „já“ a Jeho „já“ stávají jedno, realizuje se stálost a jedinečnost Jeho kněžství. On je tak skutečně jediným knězem. A přesto je mocně přítomen ve světě, protože nás „táhne“ do sebe a tak zpřítomňuje svoje kněžské poslání. To znamená, že jsme „taženi“ do Boha, Krista. A toto sjednocení s Jeho „já“ se uskutečňuje ve slovech proměnění.

Také ve slovech „já tě rozhřešuji“ existuje Kristovo, Boží „já“, které odpouští hříchy, protože nikdo z nás by nemohl odpouštět hříchy. Toto sjednocení Jeho „já“ s tím naším v sobě zahrnuje, že jsme „taženi“ také do Jeho reality vzkříšení a jdeme vstříc plnému životu vzkříšení, o němž Ježíš mluví k saduceům u Matouše ve 22. kapitole. Je to „nový“ život, ve kterém už jsme mimo manželství (srov. Mt 22,23-32). Důležité je, abychom se stále znovu nechávali pronikat tímto ztotožněním Kristova „já“ s naším „já“, tímto „tažením mimo“, tedy do světa vzkříšení.

V tomto smyslu je celibát anticipací. Transcendujeme tento čas a jdeme kupředu a tak „táhneme“ sami sebe a naši dobu vstříc světu vzkříšení, vstříc novosti Krista, vstříc novému a pravému životu. Celibát je anticipací, která je umožněna milostí Pána, který nás „táhne“ k sobě do světa vzkříšení; stále znovu nás zve, abychom transcendovali sami sebe i tuto přítomnost vstříc pravé přítomnosti budoucna, jež se stává přítomností dnes.

Zde se nacházíme ve velmi důležitém bodě. Velkým problémem křesťanství v dnešním světě je to, že už se nemyslí na budoucnost Boha. Zdá se, že přítomnost tohoto světa postačuje. Chceme mít pouze tento svět, žít pouze v tomto světě. Zavíráme tak brány pro opravdovou velikost svojí existence. Smysl celibátu jako anticipace budoucnosti spočívá právě v otevírání těchto bran, zvětšování tohoto světa, ukazování reality budoucnosti, kterou my už žijeme jako přítomnost. A tedy žít ve svědectví víry: věříme skutečně, že Bůh je, že Bůh patří do mého života, že mohu zakládat svůj život na Kristu, na budoucím životě.

Známe světské kritiky, o kterých jste mluvil. Je pravdou, že pro agnostický svět, tedy svět, do kterého Bůh nepatří, je celibát velkým pohoršením, protože ukazuje právě na to, že Bůh je chápán a prožíván jako realita. Eschatologickým životem celibátu vstupuje do reality naší doby budoucí svět Boha. A to by mělo zmizet!

V jistém smyslu může tato neustávající kritika celibátu překvapovat v době, kdy je stále více v módě neuzavírat sňatek. Avšak toto neuzavírání sňatku je něčím naprosto a zásadně jiným než celibát, protože se zakládá na vůli žít jen sami pro sebe, nepřijímat žádný definitivní závazek, mít v životě neustále plnou autonomii, v každé chvíli se rozhodovat, jak a co si od života vzít; je to odmítnutí závazku, odmítání definitivnosti a žádost vlastnit život jenom pro sebe.
Avšak celibát je pravým opakem. Znamená přitakat definitivně, nechat se Bohem vzít za ruku, odevzdat se do rukou Páně, do Jeho „já“. Je to tedy akt věrnosti a důvěry, úkon, který je také předpokladem věrnosti manželství; je to pravý opak onoho odmítnutí, oné autonomie, která se nechce zavazovat, která nechce vstoupit do vztahu. Právě definitivní ?ano? potvrzuje definitivnost souhlasu manželství. A manželství je biblická forma, přirozená forma bytí muže a ženy, základ velké křesťanské kultury, velkých kultur světa. Kdyby mělo zmizet, byl by zničen kořen naší kultury.

Celibát proto potvrzuje onen souhlas manželství tím, že přitakává budoucímu světu. Takto tedy chceme jít kupředu a zpřítomňovat toto pohoršení víry, která vkládá veškerou existenci v Boha. Víme, že vedle tohoto velkého pohoršení, které svět nechce vidět, jsou také druhotná pohoršení našich nedostatků, našich hříchů, které zatemňují to pravé a velké pohoršení, a sugerují: „Vždyť oni ve skutečnosti nezakládají svůj život na Bohu“. Existuje však mnoho věrnosti! Celibát, a právě jeho kritiky to dokazují, je velkým znamením víry, přítomnosti Boha ve světě. Prosme Pána, aby nám pomohl osvobodit se od oněch druhotných pohoršení a aby zpřítomnil ono velké pohoršení naší víry: důvěru, moc našeho života založeného na Bohu, na Ježíši Kristu.

PLNÉ ZNĚNÍ VŠECH ODPOVĚDÍ Benedikta XVI. na otázky kněží je ZDE

(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.2.16 Celibát není dogma, ale dar
24.10.11 Důvodem celibátu je jeho bezdůvodnost
10.7.11 „Zdobrovolnění“ celibátu a východní tradice
25.1.11 Dopis politiků za zrušení celibátu
29.5.10 Zrušení celibátu?



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Uznejme etické rozměry hospodářského života, vyzval papež světové byznysmeny

Papež: Oceán dobra nalézá v médiích prostor jen stěží

Blahoslavená María Emilia Riquelme – dar pro církev i pro chudé

Liturgie v bazilice S. Maria Maggiore zahájila českou národní pouť

Papež: Pokud žiju sám pro sebe, zasévám do svého srdce smrt

Cokoli vložené do základů církve namísto evangelia povede k jejímu zhroucení

Petrův nástupce: Umění dovoluje poznávat Boží skutečnost

Papež František předal Ratzingrovu cenu kanadskému filosofovi a africkému teologovi

Papež František: Neexistuje lidský trest bez horizontu

Římský biskup přijal vedení Armády spásy

Papež hovořil s litevským prezidentem o podpoře rodiny

Iniciativa „Společně pro Evropu“ slaví dvacet let

 Nově na webu
Svatý otec: Vzkříšení se zakládá na věrnosti Boha

Publicistika: O ztracené a nalezené navigaci

Publicistika: Modlitba je dechem nového života

Rozhovory: Jediná svízel jsou senzacechtiví spisovatelé,

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv listopad 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru