Nový portál Vatikánského rozhlasu

8. srpna uběhlo sto let od vydání dekretu Pia X. Quam singulari, který snížil věkovou hranici prvního svatého přijímání na dobu, kdy dítě začíná užívat rozum. Před tím, tedy před rokem 1910, přistupovaly děti k prvnímu svatému příjímání až ve 12 nebo 14 letech. Na učení svatého papeže navazuje ve své pastorační službě poznaňský kněz P. Marcin Węcławski.

?Časné svaté přijímání? - jak tomu máme rozumět, jaký je konkrétní věk?

?To je nutné posuzovat velmi individuálně, každý člověk je jiný. Jsou děti, které ve věku pěti nebo dokonce čtyř let jsou připravené k přijetí eucharistie, ale jsou i takové, na které je ve druhé nebo třetí třídě ještě brzy.?

Odkud se bere vůbec myšlenka časného svatého přijímání, jaké má důvody, proč by se mělo spěchat?

?Je to naplnění dekretu, jehož století jsme si právě připomněli. Naplnění vůle svatého papeže, dosud jediného kanonizovaného papeže 20. století, sv. Pia X. Druhým důvodem jsou plody časného svatého přijímání. Jsem farářem 17 let a po celou tu dobu se o to snažím ve své farnosti a už předtím, 4 roky jako kaplan, jsem takové přípravy vedl a vidím, jak mimořádně dobré plody časné svaté přijímání přináší. Pius X. a po něm Jan Pavel II. zdůrazňovali, že hlavním plodem je osobní svatost dětí. Například Matce Tereze z Kalkaty bylo pět a půl roku, když poprvé přistoupila ke sv. přijímání, stejně jako sestra Lucie z Fatimy. Na dětech, které takto časně přistoupily ke svatému přijímání vidím, jak velmi se v nich rozvíjí Boží život, život víry, právě proto, že Pána Ježíše brzy přijaly.?

Jsou tak malé děti schopné uvědomit si tajemství eucharistie? Jaké s tím máte zkušenosti?

?Pán Ježíš po nás v evangeliu nepožaduje pochopení, žádá od nás víru. Samozřejmě naše víra je rozumná a nemůžeme rozum vylučovat, to by byl fideismus. Je potřeba položit důraz ne na porozumnění, nýbrž na víru. Wilhelm Hünermann v knize Ignis ardens, v životopisné povídce o sv. Piu X. ? těžko říci zda jde o historická fakta nebo o anekdotu ? popisuje, že malý Josef Sarto, pozdější papež Pius X. velmi prosil svého biskupa, aby mohl přistoupit ke svatému příjímání dříve. Tehdy , v polovině 19. století by byl musel čekat do 14 let. A biskup se tehdy zeptal: co tedy, dítě, o tom víš. Malý Josef tenkrát odpověděl: vím, že v hostii je Pán Ježíš - a vy otče biskupe, víte něco víc? Samozřejmě nevíme nic kromě toho, že Ježíš je v hostii. S vírou poklekáme, skláníme hlavu a říkáme: přibližuji se ve své pokoře a malosti. Věřím, věřím... A ty malé děti mají tak živou a hlubokou víru, že jsou velkým povzbuzením pro mě kněze i pro rodiče a další.?

Před 100 lety, před dekretem Pia X., se ke svatému přijímání přistupovalo poprvé ve 12 letech. Papež snížil věk na sedm let. Dnes ale v místních církvích často vidíme, že se čeká déle, praxe se tak v podstatě vrací ke stavu před Piem X. Proč tomu tak je?

?To jsou stále ještě vlivy osvícenského racionalismu a jansenismu. Panuje mylné přesvědčení, že o morální hodnotě člověka svědčí jeho vzdělání a znalosti. Čím víc člověk ví, tím je morálně lepším člověkem. Dobře víme, že tak tomu není. Měli bychom také pamatovat na to, že do 12. století bylo v celé církvi, i na západě zvykem, že se první přijímání udělovalo se křtem. Takovou praxi zachovaly všechny východní církve, včetně těch, které jsou v jednotě s Římem. Tak velké dědictví nemůžeme odbýt mávnutím ruky, tvrdit: my máme pravdu, oni se mýlí. Dnešní děti dozrávají intelektuálně daleko dříve. Už ve školce se učí anglicky a pracují s počítači. Ať mi nikdo neříká, že nejsou schopné splnit podmínku, kterou tak jasně formuloval sv. Pius X. v dekretu Quam singulari. Potřeba je jen náležitě připravit rodiče - a děti, samozřejmě.?

Mluvil P. Marcin Węcławski, farář od P. Marie Královny v Poznani a moderátor internetové strany Wczesna Komunia (www.wczesna-komunia.com.pl).

Přeložila Johana Bronková