Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Já umím mluvit s bezdomovci, ne do rádia,? řekla sestra Dominika na prosbu o rozhovor. V současnosti je jedinou Misionářkou lásky české národnosti, která u nás působí. Přestože oslavy 100. výročí narození jejích zakladatelky jsou v plném proudu, udělala si čas ke krátkému rozhovoru.

Setkala jste se osobně s Matkou Terezou? Jak na ni vzpomínáte?

?Matku Terezu jsem viděla, když mi bylo deset roků, když přijela ještě za komunistů do Prahy a do Brna. Vzpomínám na to, jak byla hodně prostá, což mne tenkrát moc oslovilo. Mluvila o chudobě v Kalkatě, a vyprávěla takový jeden příběh o malém klučinovi, který si nesladil a schovával cukr, aby jí ho potom mohl dát pro chudé.?

Co Vás přivedlo k Misionářkám lásky? Co ze života Matky Terezy a jejích myšlenek je Vám nejbližší?

?Co mne nejvíce oslovilo, byla její radikalita, že to, co říkala, také žila, že žila pro Boha naplno.?

Vy jste vstoupila do komunity už u nás?

?Formaci jsem dostala v Polsku a trvala čtyři roky od roku 1996. A po prvních slibech jsem byla poslaná do Rumunska. Pak jsem měla věčné sliby v Kalkatě a potom jsem se vrátila sem do Evropy a byla jsem poslána do Ostravy, kde jsme otevřely nový dům.?

Jak se rozvíjí Vaše komunita u nás? Kolik českých sester je dnes v kongregaci založené Matkou Terezou?

?Český sester je dnes, myslím, pět. Ani nevím přesně??

Znamená to, že jsou na různých místech ve světě?

?Ano. Teď v květnu jedna z nich skládala věčné sliby. A dvě skládaly první sliby a také byly poslány na různá místa ve světě.?

Můžete říci, kde zhruba jsou?

?Jedna je ve Varšavě a jedna jela do Anglie. Ta po věčných slibech byla před tím v Etiopii a teď se vrátila tady k nám a je na Slovensku.?

Jak u nás reagují na indické sárí, které nosíte? Poznávají ve vás sestry od Matky Terezy?

?Ne vždycky. Někdy si někdo myslí, že jsme muslimky (smích). Nezřídka když jsme na cestách, slyšíme za sebou takovéto volání ?Alláááh?? A někdy se - hlavně děti ? ptají: Jé, mami, kdo to je? ?

Umějí rodiče odpovídat?

?Nevím, protože ne vždycky se zastaví, aby se nás přímo zeptali, ale někdy slyšíme jejich odpověď: To jsou řeholní sestry. To je různé. Dost často se stává, že si nevybaví hned Matku Terezu.?

V čem vidíte své poslání v České republice? Kdo jsou ti nejposlednější, ke kterým přicházejí Misionářky lásky u nás?

?Já jsem tady u nás, v České republice už čtyři roky, kdy jsme otevřeli dům v Ostravě. A největší chudoba je určitá osamocenost lidí. Přichází k nám lidé, kteří jsou bez domova a kteří z různých důvodů přišly o svoje rodiny. A nedostatek lásky a nepochopení přivádí tyto lidi do osobní samoty, kterou člověk hodně těžko nese.?

Co pro ně děláte?

?Snažíme se jim předat Boha. On je Jediný, který toto může vyléčit. A například tady v Ostravě u nás máme každou neděli adoraci a potom jim dáme oběd. Můžeme si s nimi promluvit a přijímat je takové, jakými jsou, a mít je rádi.?

Váš druhý dům je v Praze? Sestry tam mají stejný apoštolát nebo se něčím liší?

?V Praze dělají přes týden pro tyto lidi ještě více. Vycházíme také do ulic. Tady v Ostravě pracujeme spíše s Romskými rodinami, s dětmi, což je takový hlavní náš apoštolát tady v Ostravě.?

Jak vás přijímají?

?Romské rodiny nás přijímají velmi dobře, protože mají úctu k Bohu. Problém je s určitou pravidelností, ale přijímají nás dobře a máme s nimi dobré zkušenosti. Někdy se vracejí k víře, ke svátostem. Začínají s námi chodit do kostela, což předtím nedělaly. Musím říci, že s nimi máme dobré vztahy.?

S jakými potížemi se setkáváte nejčastěji a co je naopak vaší největší radostí?

?Já? opravdu nevím o žádných potížích. Když se nějaké potíže vyskytnou, tak potom vždycky vedou k dobrému. Bůh všechno může obrátit k dobrému. A naší radostí jsou vlastně všichni ti chudí, kteří k nám přicházejí a kteří nacházejí Boha, protože např. několik lidí z Romských rodin už tady bylo pokřtěno, třeba i dospělých. Buď se vrátili ke svátostem anebo přijali první svaté přijímání anebo uzavřeli manželství v kostele. Zkrátka, to že vnímají ty pravé hodnoty, to jsou naše radosti.?

Chtěla byste na závěr něco vzkázat našim posluchačům?

?Snad to, aby brali vážně všechna ta slova, která nám Matka Tereza zanechala, to že jsme byli stvořeni pro větší věci, abychom milovali a byli milováni,a abychom brali Boha vážně ve svém životě.?

Hovořila z Ostravy sestra Maria Dominika z kongregace Misionářek lásky.

Rozhovor připravila Johana Bronková.

Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.