Drazí bratři a sestry,
Dnešní liturgie podává slova, jež patří k těm nejdojemnějším z Písma svatého. Duch svatý nám je daroval z pera takzvaného ?druhého Izaiáše?, který utěšuje Jeruzalém, postižený neštěstím, takto: ?Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece nezapomenu? (
Iz 49,15). Toto vybídnutí k důvěře v bezchybnou lásku Boží je postaveno vedle podobně působivého úryvku z Matoušova evangelia, ve kterém Ježíš nabádá svoje učedníky, aby se svěřili do prozřetelnosti nebeského Otce, který živí nebeské ptactvo, odívá polní lilie a ví o každé naší potřebě (srov.
Mt 6,24-34). Mistr praví: ?Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete?.
Vzhledem k situaci mnoha lidí, blízkých i vzdálených, kteří žijí v bídě, by se tato Ježíšova řeč mohla jevit jako málo realistická, ne-li vyhýbavá. Ve skutečnosti však Pán chce dát jasně na srozuměnou, že nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a bohatství. Kdo věří v Boha, Otce naplněného láskou vůči svým dětem, klade na první místo hledání jeho království, jeho vůle. A to je pravý opak fatalismu a naivního irénismu. Víra v Prozřetelnost totiž neoprošťuje od namáhavého boje za důstojný život, ale osvobozuje od pachtění se po věcech a od strachu ze zítřka. Je zřejmé, že toto Ježíšovo učení, třebaže zůstává stále platné a pravdivé pro všechny, je praktikováno různými způsoby podle odlišných povolání: františkán jej může následovat radikálněji, zatímco otec rodiny musí brát v úvahu své povinnosti vůči manželce a dětem. V každém případě se však křesťan vyznačuje absolutní důvěrou v nebeského Otce, jako tomu bylo u Ježíše. Právě vztah k Bohu Otci dává smysl celému Kristovu životu, jeho slovům, jeho spásonosným gestům, až k jeho utrpení, smrti a vzkříšení. Ježíš nám ukázal, co znamená žít s nohama na zemi, pozorně ke konkrétním situacím bližního a současně se srdcem stále zakotveným v Nebi, ponořeni do Božího milosrdenství.
Drazí přátelé, ve světle Božího Slova z této neděle, vás vybízím, abyste vzývali Pannu Marii jménem Matka božské Prozřetelnosti. Jí svěřme náš život, putování církve a události dějin. Prosme ji zejména, abychom se na její přímluvu všichni naučili žít jednodušeji a skromněji v každodenní činnosti a v respektu ke stvoření, které Bůh svěřil do naší péče.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus