Stojím už ve dveřích koleje. Sestřička na vrátnici na mne volá: „Otče, pomodlete se za jistého mladého kněze, který je v krizi a chystá se opustit kněžskou službu.“ Na to mám teď zrovna čas, říkám si, kouknu na hodinky a zmizím v hluku ulice. Cestou k metru mi to však nedá. Neznám ho, nic nevím o jeho potížích! Co se asi stalo?
Byl čas, říkám si, když jsem jako seminarista uvažoval asi takto: „Pán Bůh musí být rád, že já, ‚takovej mladej fešák‘, na kterého život čeká, se všeho zříkám a obětuji se pro jeho službu!“ Tak mne alespoň musí odměnit nějakou tou církevní kariérou. Z člověka to asi nikdy nevyprchá! Koneckonců, co je na tom špatného? Vlastně nic! Jenom to, že jsou to jakoby postranní dveře do ovčince. Anglického zpěváka Philla Collinse tak znechutili američtí televizní „evangelizátoři“, kteří pod rouškou evangelia tahají z důvěřivých lidí jenom peníze, že je paroduje písní „Ježíš mne zná“ ( Jesus He Knows me )
Text písně zní jako aktuální exegese Janova evangelia (Jan 10,1-10): „Amen, amen pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je, když všechny ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas“.
Ve své homilii z posledního rozloučení s Tomášem Špidlíkem na Velehradě dne 30. dubna 2010 otec biskup Josef Hrdlička toto evangelium vztáhnul na zesnulého kardinála: „V neděli v evangeliu zazněla zmínka o dobrém pastýři, kterého ovce poznají podle hlasu a jdou za ním,“ řekl olomoucký pomocný biskup a pokračoval: „Vzpomínám si na své vůbec první setkání tehdy ještě s P. Špidlíkem na Sv. Hostýně po jeho návratu z dlouhého exilu do vlasti. Když jsme spolu před basilikou živě hovořili o tom, že pocházíme ze stejného kraje, šla kolem skupina venkovských poutníků a jedna žena ze zástupu k němu přišla se slovy: „Nejste vy otec Špidlík?“ On se podivil, odkud ho může znát, když padesát let byl mimo vlast. A ona řekla: „Já jsem vás poznala po hlase.“ Jak víme, on dlouhá léta promlouval na vlnách Vatikánského rozhlasu a svými skvělými duchovními úvahami povzbuzoval církev u nás. Jeho hlas nedokázaly umlčet ani rušičky nepřátel. I Ježíš říká, že ovce poznají dobrého pastýře po hlase. A jdou za ním. Za hlasem cizích nepůjdou, protože jim nevěří. Otec kardinál právě toto uměl, jeho svědectví bylo bytostně živé a v jeho blízkosti se lidská srdce otvírala/otevírala. Kdo ho poznal, viděl či slyšel, s důvěrou k němu tíhnul.“
Kam však dobrý pastýř vyvádí své ovce? Kam je vede? Na dobrou pastvu, vysvětluje v evangeliu sám Pán. Ozvěnou je mu žalm 23: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.“
Apsidu římské basiliky sv. Klimenta zdobí starobylá mosaika, doslova exploze rostlinných motivů, které dohromady vytváří dojem svěží pastviny. A skutečně jeleni se tu napájejí z bystřin. Co však zarazí je, že prameny vod tryskají ze suchého dřeva kříže. Že by kříž byl zdrojem svěžích pastvin? A že by dobrý Pastýř, Kristus, vedl své ovečky právě ke kříži? Přichází zde na mysl slova prvního listu sv. Petra: „On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchu a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci duší.“ (1Petr 2, 20b-25) Ano, je to tak. Onou svěží pastvinou, je Ten, který je přibit na tvrdé dřevo kříže.
Jednou po mši svaté na mne čekal v atriu člověk. „Mohu s vámi hovořit?“ zeptal se tichým hlasem. Nechtěl nic, než svátost smíření. Mluvil dlouho. Když jsme se loučili, zahleděl jsem se mu do očí. Zdálo se mi, že vidím lavinu nevyslovitelného utrpení, které zanechalo v jeho duši spáleniště, na kterém vlastně už nic nemohlo růst. Ale právě proto tam Kristus mohl rozprostřít svou vládu a dát vyrašit novému životu. Ten člověk mi děkoval, ale dlužník jsem byl já, dopřál mi totiž setkat se na živo s Kristem. Kéž by onen nešťastný kněz mohl prožít tuto chvíli. Kněžství by neopustil!
odeslat článek
vytisknout článek
