VaticanNews.va

   19. 4. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5597
Poslechem z webových stránek.3564
Četbou textů na webových stránkách.5626
Poslechem i četbou.3364


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Církev a skandál zneužívání

Papež k požáru pařížské katedrály

Papež: Když Bůh vychází do boje, je třeba nechat jednat Jeho


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

20.5.2012 

Voličské nálady

Stanislav Balík

Evropa právě prožívá zhroucení jednoho ze svých snů – snů o možnosti neustálého pokroku, zvyšování životní úrovně a snižování obtížností života. Ekonomická krize, s níž se již několik let potýkáme a které se asi hned tak nezbavíme, byla vyvolána nezdravým přístupem k financím, především žitím na dluh. Žily a stále tak žijí státy i jednotlivci. Když to prasklo, málokdo ze zodpovědných politiků měl tolik odvahy přiznat voličům, že takto už dál žít nemůžeme. Raději se všichni snažili a snaží zachránit, co se dá, v důvěře, že to nějak dopadne a předešlé chimérické žití se zase vrátí. Nevrátí, jakkoli se s tím nikdo nechce smířit.

I proto jsme nyní svědky jednoho vládního volebního výprasku za druhým. Vzpomeňme jen na pár posledních. Prohra francouzského prezidenta a nástup jeho soupeře z výrazně levé části politického spektra. Totální propad slovenských vládních, pravostředových stran. Vysoká prohra britských konzervativců a liberálů v místních volbách; obdobně prohrály místní volby někdejší italské pravicové vládní strany. Prohra německých křesťanských demokratů v zemských volbách. Bezpříkladná porážka hlavních řeckých stran pravice i levice v předčasných parlamentních volbách. Podobným výčtem bychom mohli pokračovat ještě nějakou dobu.

Všimnout si můžeme několika skutečností. Prohrávají především strany, které o sobě říkají, že jsou pravostředové. Nejsou v tom však samy – v Řecku ztratila hlavní levicové strana za tři roky přes třicet procent hlasů. Zdá se tak, že hlavním poraženým v jakýchkoli současných volbách je momentálně vládnoucí strana, ať už je levá, nebo pravá. Je to zřejmě výraz bezradnosti s řešením hlubokých ekonomických a společenských problémů.

Hlavní problém je, zdá se, v připuštění si toho, že jsme si dlouho žili nad poměry, aniž jsme na to měli. Když by to teď mělo skončit, jsme zděšeni a zkoušíme cokoli. Volíme staré, nové, umírněné i extremisty. A ono nic. Obnova žitého snu relativně snadného života bez námahy se stále více ztrácí v mlze. Nechceme uvěřit, že to, co jsme si zvykli považovat za samozřejmost, za nutný standard, který nám musí stát zajistit, samozřejmé není.

Příznačná jsou v tomto směru slova naší někdejší ústavní soudkyně, která řekla, že základní práva jsou víc než vyrovnaný rozpočet. To je jistě pravda. Jde ale o to, co za ona základní práva považujeme. Až příliš často k nim totiž řadíme i práva sociální, hospodářská, jakousi garanci minimálního životního standardu ze strany státu. Není to dlouho, kdy ústavní soud za takové právo prohlásil i právo na kabelovou televizi. A v tom už je problém. Kdo četl Káju Maříka, pamatuje si, že Kájova maminka kromě řady dalších moudrých věcí říkávala: „Jen jak peřina stačí“. Tedy že nemůžeme mít všechno hned. A když na něco nemáme, tak prostě nemáme.

Varující by měla být narůstající podpora extremistických sil. Ve francouzských prezidentských volbách kandidáti extrémně nacionalističtí či explicitně komunističtí dosáhli téměř třiceti procent hlasů. V Řecku jsou komunisté a neonacisté zatím na čtyřiceti procentech, přičemž od předčasných voleb, jež mají být příští měsíc, se očekává jejich další nárůst. Člověku je až úzko při pomyšlení, jak moc se situace v některých zemích podobá konci výmarského Německa a nástupu Adolfa Hitlera. Ne, nechci strašit, jen je dobře si uvědomit, že i jeho, podobně jako poválečné komunisty ve střední Evropě, vyneslo vzhůru zklamání z obtížně fungující demokracie, kolabujícího hospodářství a sliby zatočit se všemi zlořády světa.

Přitom stále platí, že se máme jako národ a jako Evropa nejlépe, jak jsme se kdy měli. Jistě, dlouhodobě nezaměstnaní či lidé bez přístřeší si to nemyslí. Když se ale rozhlédneme kolem sebe, vidíme stále hodně vysoký životní standard, na jaký jsme před pětadvaceti lety ani nepomysleli. Jenomže žijeme v začarovaném kruhu představ, že se musíme mít stále lépe. Leckdo by mohl namítnout, že v samotném základu těchto snů a tužeb leží křesťanské chápání světa. Totiž že člověk je nadán rozumem a svobodnou vůlí, které mu pomáhají v plnění Božího plánu pro člověka – podmanění si světa. Že to je právě křesťanské vnímání dějin jako lineárního, nikoli cyklického vývoje směřujícího od počátku k cíli. To všechno je pravda. Jen se někde v toku evropských dějin a vývoje naší společnosti všeobecně vytratilo křesťanské povědomí o životě jako slzavém údolí, o životě, který je sice odleskem věčnosti, ale právě jenom odleskem. Ztratili jsme povědomí o životě, který nám byl dán jako dar určený k dalšímu tvořivému rozvíjení, nikoli k zahálčivému lenošení.

Jestliže nás v současnosti v něčem předbíhají neevropské společnosti, pak je to především ve snaživosti, pracovitosti a v nespoléhání se na stát. My jsme zpohodlněli do té míry, že část společnosti považuje za normální nemít děti; jiná požaduje obrovské státní přerozdělování, tak aby téměř vše bylo takzvaně zadarmo; a ještě jiný díl společnosti nad převážnou částí pobídek k větší aktivitě mávne rukou a řekne – to mně za to nestojí.

Kde jsou křesťané? Neměli by být ani v jedné z těchto a jim podobných skupin. Vědí, že spoléhat se mají na Boha a na sebe, případně na blízké lidi kolem sebe – v rodině, ve farnosti. Že extrémní spoléhání se na stát je vlastně velmi nekřesťanské.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
13.4.19 Gesto Služebníka Božích služebníků
24.3.19 O užívání pojmu církev v kauzách zneužívání
21.3.19 Jean Guitton, Boží myslitel
17.3.19 O rovnosti před zákonem
10.3.19 O Božím dopuštění



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Nejsme distributoři oleje v nádobách

Papež František se vydal sloužit památku Večeře Páně mezi vězně ve Velletri

Donald Trump zatelefonoval papeži Františkovi

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

Papež: Slávou Boží je láska

Obraz česko-rakouského malíře ve Vatikánském pavilónu na pekingském Expo

Papež František zatelefonoval prezidentu Macronovi

Rektor Notre Dame: Naše Paní bděla nad záchranářskou akcí

Papež k požáru pařížské katedrály

Petrův nástupce popřál Benediktovi XVI. k 92. narozeninám

Kniha dialogů Benedikta XVI. s rabínem Folgerem

Arcibiskup Aupetit: Zdá se, že se podařilo zachránit varhany

 Nově na webu
Svatý otec: Když pomazáváme, jsme znovu pomazáváni vírou svého lidu

Publicistika: Pravé smíření nelze uskutečnit verbálně

Publicistika: Gesto Služebníka Božích služebníků

Rozhovory: Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv duben 19
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930     

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru