VaticanNews.va

   14. 10. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6120
Poslechem z webových stránek.3783
Četbou textů na webových stránkách.6128
Poslechem i četbou.3604


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Kardinál Sarah: Kdo mne staví proti papeži, následuje ďábelskou logiku

Synoda pro Amazonii: „Ekologické hříchy“, ženatí kněží, ale také docenění celibátu

Vatikán dementuje Scalfariho šokující „citace“


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

16.6.2013 

O čtyřruční encyklice

Vittorio Messori

Vatikánští mluvčí se snažili trochu zastřít skutečnost, když mluvili o dokumentu, který zčásti načrtnul Benedikt XVI. a papež František se jej měl ujmout a doplnit; mluvili o náčrtu, který emeritní papež zanechal a ten nynější zpracoval.

Namísto toho však půjde o encykliku „čtyřruční“. Doslova tak to veřejně prohlásil papež Bergoglio na setkání se členy generálního sekretariátu biskupského synodu (13.června). Jde tedy o další prvotinu argentinského papeže, o věroučný dokument primární důležitosti, neboť pojednává přímo o víře – tedy o samotných základech víry. Byl zamýšlený, promyšlený a z větší části napsaný jedním papežem a bude podepsaný dalším, tím, který při zmíněné příležitosti oznámil, že adresátům okružního listu, tedy encykliky určené celému křesťanstvu, sám sdělí, že „ji obdržel od Benedikta XVI. a že jde o veliké dílo, které přijímá a považuje za vynikající“.

Každý papež ve svých psaných dokumentech samozřejmě cituje své předchůdce, ale v poznámkách pod čarou a nikoli jako spoluautory. S hořkou ironií lze přitom vzpomenout na úděl abdikujícího Celestina V., kterého jeho nástupce, Bonifác VIII., nechal věznit až do smrti na skrytém místě ze strachu před schizmatem.

Snažme se však pochopit nynější situaci, která nemá obdoby. Primární starostí Josepha Ratzingera jako profesora, kardinála a nakonec papeže bylo vždycky hledání základů, znovu objevování základů křesťanství a podávání vhodné apologetiky současnému člověku. Proto pojal plán vydat trilogii o vyšších, tzv. teologálních ctnostech. Jedna encyklika o lásce a jedna o naději. Zbývá ta o víře, s jejíž publikací počítal do letošního podzimu v rámci roku, věnovanému znovu objevování důvodů víry v evangelium. Práce byla již v pokročilém stadiu, když zjistil, že mu pokročilý věk už nedovolí nést tíži pontifikátu dále. Snad by mu po sejmutí závazků římského biskupa stačily síly k jejímu dokončení a zveřejnění, ale papežská encyklika by tak byla „deklasována“ na pouhou studii. Učinil to tak ostatně již se třemi svými spisy, které věnoval Ježíšově historicitě; nejsou součástí magisteria, nýbrž jsou otevřeny odborné diskusi.

Je pravděpodobné, že se radil s papežem Františkem a je stejně tak pravděpodobné, že to byl právě tento papež, který se rád ujal dokončení započatého díla, pod něž se podepíše. V určitých církevních kruzích zavládla bezradnost. Pomyšlení na společně redigovaný papežský dokument takové důležitosti na tak zásadní téma někoho konsternuje. Nám se však, nakolik je to pravda, celá věc líbí. Tato novota je dokonce velmi cenná, protože může pomoci nahlédnout perspektivu, na niž mnozí věřící jakoby zapomínali, totiž onu perspektivu víry, v níž není důležitá osobnost papeže, který má konkrétní jméno, historii, kulturu, národnost a charakter. Důležité je papežství, instituce, kterou chtěl samotný Kristus a jejímž posláním je vést stádce dějinami prostřednictvím dobrých pastýřů, aby nesešlo ze správné cesty.

Papež (viděno očima víry) je učitelem víry a mravnosti, nevede si však „svou“, nýbrž pomáhá chápat Boží vůli, zvěstuje věčný život, který každého čeká na konci pozemské pouti, a bdí, aby se neupadlo do propasti bludu. Kvůli tomu je jištěn asistencí Ducha svatého, který jej chrání před zblouděním. Římský papež není „autorem“ mimořádných kvalit. Dokonce by se zpronevěřoval svojí roli, kdyby říkal okouzlující a originální věci, jež by nebyly v linii Písma a Tradice. Není mu dáno říkat „podle mne“, což je naopak vlastní heretikům. Krajně zjednodušeně bychom mohli říci, že „papež jako papež“, neboť nakonec není důležitá jeho osobnost, ale jeho učenlivost a věrnost být nástrojem evangelní zvěsti. Historky o papežích a jejich každodenním životě mohou být zajímavé, ale nemají vliv na jejich poslání. To na čem opravdu záleží, je papežství jako instituce, která nepomine až do parusie, do konce dějin a návratu Krista; instituce, která pro katolíka není břemenem, jež musí nést, nýbrž darem, za který je vděčný. Ať už je nám momentální papež lidsky „sympatický“, jeho povaha a styl jsou nám milé či nikoli, Joseph Ratzinger a Jorge Bergoglio jsou jako všichni lidé vzájemně odlišní, ale nemohou se rozcházet (a nebe nad tím bdí) v tom, co říkají o Kristu a jeho učení jakožto učitelé víry a mravnosti. Jako nástroje - „nepatrný a skromný dělník na Pánově vinici“, jak o sobě řekl Benedikt XVI. ve své první promluvě – jsou vlastně zaměnitelní. Mohou prohloubit význam evangelia, pomoci jej ve svojí době lépe chápat, ale vždycky ve stopách Písma a Tradice; není jim dovoleno být „kreativní“. Nejsou to spisovatelé, ale vůdci vedení Někým Jiným.

Právě proto nám není vůbec nemilá, ba dokonce považujeme za cennou onu okolnost, před kterou nás nyní staví tato „dějinná peripetie“, jak by řekl Hegel. Právě tímto dokumentem, který opětovně hlásá víru, tedy základ všeho, ukazují emeritní i nynější papež, že lidé jsou odlišní, ale perspektiva toho, kdo je povolán vést Katolicitu je stejná, směr zůstává stejný. A stejná jsou v podstatě slova předkládající sázku na pravdivost křesťanství. „Čtyřruká“ encyklika tedy nijak nepohoršuje.

Článek z listu Corriere della Sera z 15. června 2013
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
22.9.19 Naplňovat proroctví
1.9.19 O rozjásaném nihilismu
25.8.19 Elektromagnetickým vlněním proti gender předsudkům?
11.8.19 Krize papeže
30.6.19 O revoluci v církevním magisteriu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Děkování není záležitost zdvořilosti či slušnosti, nýbrž víry

Papež jmenoval svého legáta na intronizaci nového japonského císaře

Papežský vyslanec v OSN: Poučení o lidské pohlavnosti je povinnost rodičů, nikoli institucí

Pět nových světců všeobecné církve

Radost ať je vaší silou, řekl papež italským kapucínům

Synoda: Církev nemůže posvěcovat ani démonizovat každou domorodou praktiku

Polští biskupové chtějí zahájit beatifikační proces Karola a Emilie Wojtylových

Otec Lufti: Sýrie na pokraji nového dramatu

Synoda o Amazonii: Obchod s narkotiky, evangelizace a inkulturace

Kardinál Sarah: Kdo mne staví proti papeži, následuje ďábelskou logiku

Vatikán dementuje Scalfariho šokující „citace“

Zemřel brazilský kardinál Fernandes de Araújo

 Nově na webu
Svatý otec: Víra přibývá rozdáváním a roste rizikem

Publicistika: Naplňovat proroctví

Publicistika: Fungující zákony a mediální lynč

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv říjen 19
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru