Rádio Vaticana

S pěticí kardinálských titulů, udělených při dnešní konzistoři, dosáhl počet kardinálů jmenovaných papežem Františkem jedenašedesáti – z toho 49 jsou volitelé, zatímco 12, starších osmdesáti let, nemá právo účasti na případném konkláve. Katolický tisk se shoduje v tom, že také tentokrát padla volba na periferie, ačkoli, jak poznamenává Andrea Riccardi, zakladatel italské komunity Sant´Egidio, není řečeno, že právě tito „periferní“ kardinálové budou nutně zastávat bergogliovskou linii, protože kupříkladu Afrika zaznamenává jistý odstup od tohoto pontifikátu (Corriere della Sera, 22.5.17).

Ten však není patrný na pastoračním stylu prvního ze seznamu nových biretů - mons. Jeana Zerbo, arcibiskupa diecéze Bamako v Mali. Jak oznámil Svatý stolec, nový africký kardinál, ročník 1943, studoval na římském Biblickém institutu a ve své vlasti vždy „podporoval smíření a solidaritu jejích obyvatel“. Před pěti lety byl členem občanské delegace, která se účastnila vyjednávání mezi vojenskou juntou a opozičními stranami. Tato politická role dosvědčuje, jaké vážnosti se arcibiskup Zerbo těší navzdory tomu, že zastupuje nepatrné náboženské společenství (katolíci tvoří méně než 2 procenta obyvatel) v drtivé muslimské většině. Jeho jmenování, soudí deník La Stampa (22.5.17) může být poselstvím zemi, která navzdory formálním prohlášením nikdy nedospěla k míru a ve které jsou dosud vojensky aktivní francouzské jednotky, zapojené do boje proti islamistickým teroristům.

Stejně jako Mali bude také latinskoamerický Salvador slavit prvního rodilého kardinála ve svých dějinách – poněkud neobvykle, ale zcela ve shodě s kanonickým právem, se jím stává pomocný biskup hlavního města, mons. Gregorio Rosa Chávez, kterého do úřadu jmenoval v dalekém dvaaosmdesátém roce papež Jan Pavel II. V mládí byl přítelem a blízkým spolupracovníkem blahoslaveného arcibiskupa a mučedníka Oscara Arnulfa Romera, kterému, jak prohlásil pro agenturu SIR (24.5.17), věnuje svůj kardinálský titul: „Modlil jsem se na kolenou u jeho hrobu, aby mne doprovodil v této nové etapě pastorace“, řekl. Avšak první salvadorský purpur není jen uznáním církve mučedníků, nýbrž také latinskoamerických chudých, vzhledem k tomu, že biskup Chávez vede národní Charitu i sdružení Charit v Latinské Americe a Karibiku.

Jediným novým kardinálem z tradičního katolického centra je barcelonský arcibiskup mons. Juan José Omella, avšak také on se vyznačuje otevřeností vůči „existenciálním a náboženským periferiím“ a „sociální vnímavostí“ (Religión digital, 22/5). Jak pro papeže Bergoglia, tak pro katalánského arcibiskupa je kardinalát „úřadem namířeným dospodu, ke službě a budování bratrství a lidskosti ve světě, který jich má zapotřebí. Všichni máme usilovat o svornost a pokoj a bránit střetům mezi civilizacemi, náboženstvími a kulturami“, prohlásil. Z Omellova životopisu se dovídáme, že kromě filosofické a teologické formace v zaragozském semináři studoval v Lovani a Jeruzalémě u misionářské kongregace Bílých otců, jejichž prostřednictvím vstoupil do kontaktu s muslimským světem. A jeho zájem o katalánského blahoslaveného Raimonda Lulla (1232-1315) dosvědčuje, že dbá na hledání nových cest a prostředků křesťansko-muslimské komunikace.

Prvním laoským kardinálem se stal biskup Louis-Marie Ling Mangkhanekhoun (nar. 8. dubna 1944), apoštolský administrátor Paksé, jednoho ze čtyř vikariátů v této zemi. Katolická komunita Laosu čítá pouhých 50 tisíc věřících z celkového počtu téměř 6,5 milionů obyvatel, mezi nimiž je nejpočetnější buddhistická komunita (60%), následovaná animisty (40%). „Naše církev je ještě holčička, žije prvním hlásáním, které se obrací zejména k domorodým kmenům a animistům,“ říká laoský kardinál. Je to církev žijící uprostřed pronásledování a nejrůznějších protivenství. Neodostává se kněží ani kvalitní formace, dodává kardinál Ling. „Narodil jsem se na horách, můj otec zemřel, když mi bylo 10 měsíců a vyrůstal jsem s matkou. Byli jsme chudí. Do školy jsem musel chodit šest kilometrů,“ vypráví v rozhovoru pro agenturu Asianews. Na počátku jeho povolání byla otázka biskupa, zda se nechce stát knězem. „Nikdy jsem na to nepomyslel, zdálo se mi, že je to pro mne příliš velká věc,“ říká laoský biskup. Následovala studia v Kanadě, aby se vrátil do vlasti ovládané komunisty z Vlastenecké fronty Laosu (Pathet Lao). Byl narychlo vysvěcen v uprchlickém táboře (1972) a posléze jako šiřitel „Ježíšovy propagandy“ na tři roky uvězněn (1984-1987). Tato zkušenost, sdílená s jiným laoským biskupem, mu dala pochopit, že „také pobyt ve vězení je formou apoštolátu, nezbytnou ke konverzi a očištění jak vlastní, tak ostatních“. V roce 2000 Jan Pavel II. jmenoval Louise-Marie Linga Manghanekhouna apoštolským vikářem Paksé a o půl roku později (22. dubna 2001) byl vysvěcen na biskupa. Krátce po návštěvě laoských biskupů ad Limina letos v lednu byl jmenován apoštolským administrátorem hlavního města Vientiane (2. února 2017). „Za motto jsem si zvolil „Všechno mé je tvé“ (Jan 17,10), protože si uvědomuji, že jsem byl po celý svůj život veden, abych jednal podle Boží vůle“ – říká první laoský kardinál v dějinách.

Druhým z Evropanů, kteří dnes dostali kardinálský biret, je stockholmský biskup Anders Arborelius, vůbec první rodilý Švéd na tomto stolci od časů reformace a první kardinál ve švédských dějinách. „Myslím, že pro papeže Františka je typické, že hledí na ty části světa, které jsou vzdálené, a chce povzbudit menšiny rozptýlené po celém světě, aby ukázal, že v Božích očích jsou důležité“ – říká biskup Arborelius. Přestože podle statistik je registrovaných členů katolické církve ve Švédsku pouhé jedno procento, podle stockoholmského biskupa jich bude díky přistěhovalcům jednou tolik než oficiálních 115 tisíc. Anders Arborelius se narodil v roce 1949 a byl vychován v oficiální lutheránské církvi. Ke katolicismu konvertoval v devatenácti letech. „Vždy jsem cítil touhu po životě modlitby a tiché adorace,“ říká. Cestu do katolické církve mu ukázaly sestry brigitinky, s nimiž se stýkala jeho rodina. Dva roky po přestupu do katolické církve vstoupil k bosým karmelitánům, kde v roce 1977 složil sliby a o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Biskupem jej jmenoval Jan Pavel II. v roce 1998.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky