Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelní epizoda (srov. Mk 12,38-44) uzavírá sérii ponaučení, která pronesl Ježíš v jeruzalémském chrámu, a klade důraz na dvě protikladné postavy: učitele Zákona a vdovu. Proč protikladné? Učitel Zákona zastupuje významné, bohaté a vlivné osoby; vdova zastupuje ty poslední, chudé a slabé. Ježíšův rezolutní soud nad učiteli Zákona se netýká celé této kategorie, nýbrž jenom těch, kteří stavějí na odiv svoje společenské postavení, osobují si oslovení „rabbi“ čili „mistře“, mají rádi pocty a zaujímají přední místa (srov. 38-39). Nejhorší je, že jejich okázalost má náboženskou povahu, protože se modlí, aby byli vidět (srov. v.40) – jak říká Ježíš – a používají Boha, aby se akreditovali jakožto obhájci Jeho Zákona. Tato nadřazenost a marnivost je vede k pohrdání těmi, kteří jsou bezvýznamní nebo mají ekonomicky nevýhodné postavení jako je případ vdov.
Ježíš demaskuje tento perverzní mechanismus, pranýřuje utiskování slabých praktikované účelově na základě náboženských motivací a jasně prohlašuje, že Bůh stojí na straně těch posledních. Ve snaze dobře vtisknout toto poučení učedníkům do mysli, podává jim Ježíš živý příklad: chudou vdovu, jejíž sociální postavení bylo bezvýznamné, protože bez manžela, který by mohl bránit její práva, se snadno stávala kořistí některého z oněch bezskrupulózních věřitelů, kteří se domáhají od slabých, aby jim platili. Tato žena jde do chrámové pokladny vhodit pár halířů, tedy vše, co měla, a snaží se svůj dar dát nepozorovaně, skoro se studem. Právě touto pokorou však prokazuje skutek obrovského náboženského a duchovního významu. Toto obětavé gesto neunikne Ježíšově pozornosti. Spatřuje v něm projev naprostého sebedarování, ke kterému chce vychovat svoje učedníky.
Poučení, které Ježíš dnes nabízí, nám pomáhá obnovit to, co je v našem životě podstatné, a usnadňuje konkrétní a všední vztah k Bohu. Bratři a sestry, Pánovo bilancování se liší od toho našeho. On zvažuje lidi a jejich gesta jinak. Bůh neměří kvantitu, nýbrž kvalitu, zkoumá srdce a hledí na čistotu úmyslů. To znamená, že naše „dary“ Bohu v modlitbě a druhým ve skutcích lásky se musejí vždycky vyhýbat rituálnosti a formalismu, jakož i logice vypočítavosti a musejí vyjadřovat nezištnost.
Jako to učinil Ježíš ve vztahu k nám, zachránil nás nezištně, nedal si od nás zaplatit za naše vykoupení. Spasil nás zdarma. I my máme jednat nezištně. Ježíš tedy ukazuje onu chudou a velkodušnou vdovu jako vzor křesťanského života, hodného následování. Neznáme její jméno, známe však její srdce a to je to, co u Boha platí. Nalezneme ji v nebi a určitě jí půjdeme poděkovat. Když jsme pokoušeni touhou vystavovat se na odiv a zaúčtovávat svoje altruistické skutky, když se příliš zajímáme o pohledy druhých a – dovolte mi to slovo – když se naparujeme, vzpomeňme si na tuto ženu. Prospěje nám to a pomůže zbavit se toho, co je nadbytečné, abychom vyšli k tomu, na čem opravdu záleží, a zůstali pokorní.
Panny Maria, chudá žena, která se cele darovala Bohu, ať je nám oporou v předsevzetí dávat Pánu a bratřím nejenom něco ze svého, nýbrž sebe samotné v pokorném a velkodušném daru.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
