VaticanNews.va

   12. 8. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.7724
Poslechem z webových stránek.4819
Četbou textů na webových stránkách.7375
Poslechem i četbou.4534


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský biskup “zrušil” křestní a biřmovací kmotrovství

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

  

2.4.2005 

Rozhovor s Gianfrankem Ravasim o končícím pontifikátu

Česká sekce RV

Zašli jsme za mons. Gianfrankem Ravasim, biblistou a prefektem Ambrosiánské knihovny v Miláně. Je odpoledne 1. dubna a náš rozhovor je jakousi přestávkou v úvahách nad zprávami o zdraví Svatého Otce, jež se hromadí a jsou stále přesnější. A svět se modlí. Mnoho lidí už jede vlaky do Říma, jakoby ho nechtěli nechat samotného v tak těžké chvíli.

Monsignore, jaký smysl má papežovo utrpení vysílané televizí, do podrobností ukazované, komentované lékaři i novináři?

R: Zdá se mi, že můžeme vyhmátnout dva aspekty. První se týká faktu, že ve větší části současného světa se utrpení a bolest považuje za něco pohoršlivého, ba nestoudného, co se nemá ukazovat. Jan Pavel II. naopak dosvědčoval, že se člověk nemá stydět ve chvílích slabosti. Smrt je přirozenějším aktem každého života...?

A druhý aspekt?

R: Ten se týká nás Evropanů, kteří máme v tradici obřadný pláč. Dobrá, v tomto případě jakoby papež chtěl znovu číst a zvovu vysvětlovat bolest, tímže ji chápe v opravdovější, křesťanském světle. Pro každého křesťana, totiž tajemství vykoupení prochází skrze utrpení a smrt Boha...

Pro filozofy Bůh netrpí a neumírá...

R: Ano, pro některé filozofy... Avšak Kristus trpí a umírá. V jeho poselství je zvrat, který filozofie může vyhmátnout pouze vírou: Bůh neuzavírá svou pozemskou existenci jako hrdina, ale volí přechod temným tunelem bolesti a smrti. V této fázi nepřestává být Bohem a zanechává semeno věčnosti a nekonečna právě uvnitř našeho lidství.

To znamená, že Jan Pavel II. přidal ke svým četným poselstvím také tohle?

R: V jistém smyslu je to jeho poslednín poselství a také nejsilnější. Vyjádřil je svým vlastním utrpením, tímže je neskrýval, jak jsme řekli, a zároveň nám jasně řekl, že bolest a smrt po příchodu Krista nejsou už jako dříve. Prostě, že bolest a smrt je legitimace člověka. Bůh vstupuje to temné oblasti, v níž bydlí člověk. A místo Boha Stvořitele nastupuje Bůh Vykupitel, který se setkává se samou existencí, s životem svého tvora.

Svatý Otec tedy ukázal, že bolest a utrpení nejsou eixstenciální otázkou , nýbrž teologickou...

R: Ano, a naprosto jasně neodvolatelně. Řekl bych že jsou srdcem křesťanského poselství.

Monsignore, ohlédneme-li se zpátky, co vám tak přichází na mysl o tomto pontifikátu?

R: Příliš mnoho věcí, nesmírné množství. Bylo by třeba mít nezměrně mnoho času, aby se jen uspořádaly. Jan Pavel II. obrátil naruby zvyky a obyčeje jako málo kdo. První věc, na niž si vzpomínám v mezináboženském dialogu, který zahájil. Vzpomínáte si na Assisi? Psal se rok 1986. On byl tam, uprostřed představitelů všech vyznání, neseděl na trůně, s olivovou ratolestí v ruce. Světová náboženství se v té chvíli stávala prameny pokoje. A v Jeruzalémě? Byl rok 2000. S hůlčičkou v ruce se shrbený papež přiblížil ke Zdi nářků a do škvíry mezi kvádry vložil list s modlitbou, v níž prosil o odpuštění za jednání některých křesťanů v průběhu dějin.

Už v roce 2000...

R: Ano, právě ve Svatém roce. Vzpomínáte si při otvírání Svaté brány v basilice sv. Pavla za hradbami? Měl po boku anglikánského primasa, arcibiskupa z Canterbury a metropolitu z konstantinopolského patriarchátu...

Tak se tedy papež obrátil na různá náboženství, pak na ?starší bratry?, židy a pak na křesťany? R: Právě tak. Ale nesmí se zapomínat na rok 1985 v Casablance. Tehdy pozdravil vedoucí představitele islámu a políbil Korán...

Tedy mocný ekuemnismus?

R: Vedl jej tak že stál vždy na hranici a stále hleděl za ni, nicméně pevně stál ve vlastní identitě.

Avšak zůstala hořká příchuť v ekumenismu?

R: Snad ano, myslíme-li na dva cíle, které nemohl dosáhnout: Moskvu a Peking.

A jakou církev po sobě zanechává?

R: Velmi různorodou, která má v sobě všechny odstíny světa. Zanechává církev méně rozprášenou jako předtím, pevně sevřenou a ne soustřeďenou na Evropu. Je to církev, jež trpí se současným světem, který cítí ve svém nitru krizi a těžkosti, ale je také skutečností, zakotvenou na pevné ose, na níž se mohou připoutat loďky místních církví.

A nástupce?

R: Ten bude stát před naléhavým dědictvím. Všichni papežové zanechali stopu, ale tento Petrův nástupce změnil epochu. Jistě bude moci dělat rozhodnutí, nastupovat cesty... vložme to do rukou Prozřetelnosti, konec konců je to její záležitost než naše.

A nadcházející konkláve?

R: Kardinálové budou ubytování s větším pohodlím v nově rekonstruovaném domu sv. Marty, ale přísně doděleni od vnějšího světa. Místo volby bude ovšem Sixtinská kaple. Budou mít k dispozici telematické nástroje, jaké dřív nikdy neměli, i když je nebudou užívat a bude jich značný počet (117). Jsou to představitelé celosvětové katolické reality.

Afričan? Nebo Jihoameričan?

R: Co na to odpovědět, všechno je možné. Mohu říci, že v konkláve budou dva moji spolužáci kuriální kardinál Attilio Nicora a Norberto Rivera z Cittá di Mesico. Můžeme dodat, že po jeho svolání se brzo dočkáme nového nástupce apoštola Petra. V posledních dvou staletích byla konkláve krátká.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež pokřtil dvě děvčátka ze Středoafrické republiky

Nebýt němými hlasateli, říká nový misijní biskup Mongolska

Nestyďme se křičet jako Petr: Pane zachraň mě!

Náš život je milostí Ducha svatého povolán stát se modlitbou

Papež: Hume byl ušlechtilá duše ve službách míru

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Papež: Užití atomovové energie k válečným cílům je nemorální

Papežský reskript o jurisdikci východních katolických patriarchů pro Arábii

Svatý otec provedl personální obměnu Ekonomické rady

Papež: Církev není znalkyní prevencí či terapií pandemie

Maronitský patriarcha prosí o pomoc

 Nově na webu
Svatý otec: Ježíš je podaná ruka Otcova

Publicistika: Čeho se bát a čeho ne

Publicistika: Klimatické změny v minulých dobách

Rozhovory: Kardinál Koch: Ekumena dnes potřebuje především vědět, kam chce dojít

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv srpen 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása