VaticanNews.va

   14. 10. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6120
Poslechem z webových stránek.3783
Četbou textů na webových stránkách.6129
Poslechem i četbou.3604


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Kardinál Sarah: Kdo mne staví proti papeži, následuje ďábelskou logiku

Synoda pro Amazonii: „Ekologické hříchy“, ženatí kněží, ale také docenění celibátu

Vatikán dementuje Scalfariho šokující „citace“


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

16.9.2005 

Čest práci (Mt 20,1-16a)

Myšlenka k evangeliu 25. neděle v mezidobí/A

Tomáš Špidlík

Byl jednou jeden kapitál, ala pak přišla ke cti práce? Nemáme chuť opakovat Marxovu pohádku. Ale přesto je pravda, že se v moderní době stala práce hlavním problémem sociologickým, psychologickým, hospodářským. Zajímavé však je, že byla důležitou otázkou náboženskou od počátku křesťanství. Vždyť Ježíš sám byl dělník z rodiny řemeslníka, dělníci byli jeho učedníci, dělníkem byl sv. Pavel. Proto je i většina podobenství evangelia vzata z pracovního prostředí. Všichni křesťané se považují v obrazném slova smyslu za dělníky na vinici Boží.

Mezi církevními Otci se zabývá problémem práce velmi často sv. Jan Zlatoústý. Ptali se ho, pracoval-li Adam v ráji. Vždyť přece úděl jíst chléb v potu tváře stihl lidstvo až jako trest za hřích (Gen 3,19). Ale Zlatoústý se tím nedá splést. V ráji byl člověk stvořen jako Boží obraz (Gen 1,26). Bůh pak je první dělník, který vytvořil svět a jeho krásu v šesti dnech. Jeho dílo pak pokračuje v dějinách světa, jak to dosvědčuje Ježíš: ?Můj Otec pracuje a i já pracuji? (Jan 5,17). Mají tedy povinnost pracovat všichni lidé. V římské říši ovšem byli na práci otroci. K tomu Zlatoústý dodává: Bůh ti dal dvě ruce, otroci jsou ze zloby lidí. A vznešeným dámám, které chodily v Cařihradě na jeho kázání, kazatel dokazuje, že ženy, které pracují jsou hezké, zatím co lenošné tloustnou a stávají se ohyzdnými. Nedivme se, že potíže Zlatoústého s císařským dvorem začaly od dvorních dam.

Určil-li Bůh člověka k práci, pak jí stanovil také jistý cíl. Ten pak je podle Zlatoústého celkem jasný. Stvoření světa bylo jenom začátek obrovského díla, které se uskutečňuje v dějinách. Bůh začal. Ale my jsme povoláni k tomu, abychom jako jeho spolupracovníci dílo dokončili. Konečný výsledek bude Boží i lidský. Prozatím musíme považovat svět za nehotový. Ale jak tomu máme rozumět? Dnešní člověk myslí převážně technicky. Předělávat svět by tedy znamenalo především stavě, obdělávat pole, pěstovat parky a zahrady. Jsem dnes na to pyšní, co jsme za poslední století ze světa učinili, i když velké pochybnosti o tomto úspěchu vyvstávají právě dnes.

Když mluvili o dokončení světa lidskou prací, měli Otcové církve na mysli něco jiného. Bůh netvoří něco jenom proto, aby to bylo. Umělec nemaluje obraz jenom, aby zaplnil rám. Je spokojen, jenom když vytvoří něco krásného. Krása v očích Božích je svatost. Proto také to, co Bůh tvoří, také posvěcuje. Člověk pak je povolaný, aby spolupracoval s tímto posvěcením světa. Můžeme pozorovat, jak se to projevuje např. u světců. Uctíváme jejich ostatky. Jakou moc může mít kousek kosti někoho dávno zemřelého, že bychom se před tou relikvií měli modlit? Samo v sobě by to byla pověra a modloslužba. A přece církev úctu ostatků hájí. Svým svatým životem světci posvětili své tělo a své okolí. Uskutečnili část velkého díla posvěcení světa. Ale v jistém stupni to děláme všichni svou prací.
Samozřejmě si tedy musíme položit otázku: Jak máme pracovat, aby to, co děláme, také sloužilo k posvěcení vesmíru. Dá se to osvětlit zase příkladem malíře. Když velký mistr začne malbu a přenechá učedníkovi její dokončení, projeví tím, že má k němu velkou důvěru. Věří, že je žák schopen pochopit myšlenku, která obraz inspiruje, že tedy nenanese na plátno něco cizího. Přeneseme-li tento obraz do slovníku duchovních knížek, zní docela prostě jako zásada: dělat všecko podle Boží vůle, ta je první princip vší práce.

Její uskutečnění je ovšem různé, protože má každý člověk své specifické poslání ve světě. Klasický španělský dramatik Calderon to vyjádřil ve hře Velké divadlo světa. Tam vystupuje na počátku ředitel hry a rozdává funkce, co má kdo hrát: jeden krále, druhý vojáka, třetí kněze, čtvrtý žebráka atd. Pak následuje hra a na závěr se znovu objeví ředitel, herci svlékají a odevzdávají kostýmy a dostávají zaplaceno. Platy však nejsou stejné. Ředitel je náročný. Zaplatí každému podle stupně, jak se do své úlohy dokázal vžít. Rozhodně nezáleží na tom, hrál-li krále nebo žebráka. Je posuzován podle toho, jak hrál.

Tedy každá lidská práce na každém místě zapadá do Božího plánu a uskutečňuje jej. Ale dílo Boží směřuje i k dobru člověka. Proto je každá práce, je-li na svém místě, skutek lásky k lidem. Mýlíme se, když považujeme za dílo lásky jenom dary, almužny. V tom případě, jak prohlásil jeden holandský sociolog by musel Kristus blahoslavit ne chudé, ale bohaté. Ti totiž mají peníze na rozdávání almužen. Ve skutečnosti však už sv. Jan Zlatoústý ukazuje, jak je podstatným projevem lásky práce. Chudí, kteří pracují, jsou podle něho největší dobrodinci lidstva. Zvláště dnes si uvědomujeme, jaký dar je dobrá práce. Jeden známý se chystal na dlouhou cestu a dal auto zkontrolovat ve velké dílně. Dělník, kterému to bylo svěřeno, to udělal nepořádně. Kolik zavinil známému potíží na cestě a kolik peněz on zbytečně utratil. Chtěl po návratu dílnu žalovat, ale majitel pokrčil rameny. Nezískáte nic a já nic nemohu dělat jiného, než lajdákovi, co auto kontroloval, vyhubovat. Ale i to musím udělat mírně, jinak mne bude žalovat on, že jsem byl k němu hrubý. Neodpovědnost v práci neobyčejně roste. A na úřadech kolik se lidé načekají na dokumenty, na které mají nárok a bez nichž nemohou pokračovat v práci.

Jak si ten úpadek vysvětlíme? Příčin je jistě mnoho. Ale hlavní je duchovní: práce přestala být modlitbou. Stává se jenom prostředkem k vydělání peněz. Samozřejmě netěší toho, kdo ji dělá a poškozuje toho, kdo ji přijímá. Škodí však nejvíc pracovníku samému. Člověk se toiž ponenáhlu stává tím, co dělá. Hraje-li někdo pravidelně v orchestru, je hudebník a je to poznat na jeho chování. Totéž platí o profesoru, o zemědělci. Ale i způsob, jakým kdo pracuje, silně působí na charakter. Poctivý pracovník je poctivý ve všem svém jednání. Naopak se nespolehneme v ničem na toho, kdo odbývá nesvědomitě svou práci.

Ale pro nás věřící z toho plyne důsledek ještě hlubší: kdo dělá práci duchovně, podle Boží vůle posvěcuje sebe, své okolí a celý svět. Všecko, co dělá, se stává nepřetržitou modlitbou.

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Děkování není záležitost zdvořilosti či slušnosti, nýbrž víry

Papež jmenoval svého legáta na intronizaci nového japonského císaře

Papežský vyslanec v OSN: Poučení o lidské pohlavnosti je povinnost rodičů, nikoli institucí

Pět nových světců všeobecné církve

Radost ať je vaší silou, řekl papež italským kapucínům

Synoda: Církev nemůže posvěcovat ani démonizovat každou domorodou praktiku

Polští biskupové chtějí zahájit beatifikační proces Karola a Emilie Wojtylových

Otec Lufti: Sýrie na pokraji nového dramatu

Synoda o Amazonii: Obchod s narkotiky, evangelizace a inkulturace

Kardinál Sarah: Kdo mne staví proti papeži, následuje ďábelskou logiku

Vatikán dementuje Scalfariho šokující „citace“

Zemřel brazilský kardinál Fernandes de Araújo

 Nově na webu
Svatý otec: Víra přibývá rozdáváním a roste rizikem

Publicistika: Naplňovat proroctví

Publicistika: Fungující zákony a mediální lynč

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv říjen 19
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru