Když zpytuješ svědomí, pamatuj si, že to není seznam položek, nejde o inventuru. Není nutné zaregistrovat všechno. Zpytování svědomí musí být ze své podstaty výběrové. Samozřejmě, těžké hříchy, pokud je máme na svědomí, je nutné vyznat. Ale ve způsobu zpytování svědomí musíme respektovat samu strukturu duchovního života.
Duchovní život je život s Bohem. Bůh působí skrze svou milost a milost v duši se podobá vlně narážející na překážky, které v duši jsou. Při těchto úderech je osvětluje, ukazuje nám ona místa, ve kterých se setkává s odporem. A právě na tato místo je potřeba mířit, právě tam jsou překážky, které je potřeba odstranit, aby Boží milost mohla jít dále. Tak bude naše zpytování svědomí v harmonickém vztahu vnitřní spolupráce s Bohem. Tehdy zahlédneme, co chce Bůh, a právě toto vědomí Boží vůle je nejlepším výsledkem zpytování svědomí. Právě tehdy nás zpytování svědomí staví do osobního vztahu k Bohu a Jeho vůli.
Zpověď je aktem osobního vztahu k Bohu ? ukazuje na klíčová místa. Nemá smysl ztrácet se v různých hříších, kterých jsi ? samozřejmě ? udělal dost a dost; své duchovní úsilí nemůžeš rozptylovat do mnoha drobných záležitostí, to by nebylo k ničemu. Nutné je soustředění. Musíš sám v sobě zahlédnout strukturu svého duchovního života a působení milosti.
Další články z podrubriky Postní zamyšlení
odeslat článek
vytisknout článek
