V polovině 5. století nechal papež Lev I. vyzdobit baziliku nad hrobem sv. Pavla rozsáhlým cyklem starozákonních a novozákonních scén ? concordantia veteris et novi testamenti. V původní podobě jej mohli poutníci vidět až do konce 13. století. Tehdy cyklus obnovil věhlasný gotický malíř Pietro Cavallini. Dobře zachované části do své práce zahrnul a respektoval přesně také ikonografický záměr, které cyklu dali umělci a teologové 5. století.
Program mozaikového cyklu se inspiroval velkolepým cyklem Vatikánské baziliky, provedeným pod patronátem téhož papeže. Na pravé stěně se rozvíjely starozákonní příběhy, levá byla věnována scénám z evangelií, Skutků apoštolských a z apokryfů. Tak jako ve Vatikánské bazilice byla postava svatého Petra přiřazena k Mojžíšovi, svatý Pavel je ve své bazilice za hradbami města postaven jako protějšek Árona. Concordia, shoda mezi oběma apoštoly, tak byla znovu slavnostně potvrzena.
Výzdobu stěn doplňovaly velké sochy apoštolů a proroků, umístěné mezi okny, a zejména slavný cyklus papežských portrétů, v kruhových rámcích nad kladím. První série portrétů ? od sv. Petra po Inocence I. ? byla s velkou pravděpodobností realizována právě za papeže Lva I. Některé její fragmenty se zachovaly a jsou uloženy v muzeu baziliky.
V době papeže Simplicia, v druhé polovině V. století, je doložena existence baptisteria, i to však mohlo být dílem leoniánského období. Další důležité novinky v bazilice sv. Pavla za hradbami a v její blízkosti klade Liber pontificalis do doby papeže Symacha: tehdy byla vybudována tzv. habitacula, útulky pro chudé a pro poutníky, restaurována byla apsida, upravena byla krypta pod oltářem, vzniklo matroneum ? místo vyhrazené ženám ? o jehož přesném umístění nejsou bližší zprávy. To vše bylo součástí rozsáhlého projektu papeže Symacha, který měl v úmyslu vybavit předměstské regiony Říma sítí budov a služeb potřebných pro poutníky.
Svatý papež Řehoř Veliký podnikl významné změny kolem oltáře nad hrobem Apoštola národů. Archeologové potvrzují, že ruku v ruce s úpravou hrobu sv. Petra byla také u sv. Pavla nově vyzdobena krypta a oltář nad hrobem. Součástí této významné přestavby bylo také vyvýšení celého prostoru presbytáře na úroveň lodi chrámu. Změny toho druhu dosvědčují jeden z důležitých prvků středověkého křesťanství: nesmírnou úctu k relikviím. Na místa, kde spočívala těla těch, o kterých se věřilo, že jsou již ve společenství nebešťanů, putovali prostí i přední lidé celé Evropy. Všichni důležití panovníci se ucházeli o získání vzácných relikvií ? a podařilo-li se to, mohli si být jisti, že místo jejich odpočinku vynikne. Ne každá relikvie však musela být fragmentem sebraným z hrobu významného světce. Aby se tomu předešlo, rozvinula se z dnešního hlediska nezvyklá praxe, která umožnilo každému poutníkovi získat posvátný předmět: skrze mříž u světcova hrobu se provlékalo pláténko, zvané brandeum. Jak uvádějí letopisy, nestačilo ovšem jen pláténko dotýkané na posvátném místě, ale bylo třeba také zbožné modlitby.
V době papeže Řehoře I. dokládá Liber pontificalis další detaily vylepšující baziliku: vedle restauračních prací jak na architektonických strukturách, tak na dekoracích, jsou uvedeny také nové veřeje pro brány, opatřené solidními mřížemi proti zlodějům.
V době vrcholného středověku se všechny významnější změny v bazilice sv. Pavla týkají restaurování a zkrášlování dary papežů. Mezi nimi vynikají úpravy a dary papeže Lva III., který kromě řady devočních obrazů zpevnil celou konstrukci, poničenou zemětřesením roku 801. Při té příležitosti dal také po vzoru svatého Petra vyzdobit apsidu mozaikou. Ta pak byla ve 13. stoletím nahrazena mozaikou novou, zachovanou do značné míry doposud.
Zkázu a znesvěcení přinášely bazilikám za městskými hradbami hordy nájezdníků. Nejhůře postihli baziliku svatého Pavla saracéni roku 846. Ničivý výpad vedl papeže Jana VII. k vybudování pevnosti, nazvané podle jeho jména Giovannipoli.
Z dalších středověkých přístaveb stojí za zmínku zvonice z roku 1349, která nahradila starší z 11. století. Přestože nebyla osudovým požárem v 19. století příliš zasažena, byla stržena s ostatními zbytky.
Další změny přinesl až konec 16. a počátek 17. století, kdy vznikly nové kaple navazující na transept baziliky. Nejvýznamnější z nich, kapli Nejsvětější svátosti, navrhl roku 1615 raně barokní architekt Carlo Maderna.
(Zajímavou fotogalerii baziliky svatého Pavla za hradbami naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
