Bazilika sv. Vavřince za hradbami, jak jsme již řekli v posledním dílu našeho pořadu, měla ve své historii nejméně dvě hlavní fáze. Ke každé z nich patří jiná bazilika.
První konstantinovská nestála přímo nad hrobem mučedníka Vavřince. Stavba ze 4. století dostala později mariánské zasvěcení. To proto, že na konci 6. století papež Pelágius II. vybudoval nový chrám přímo nad hrobem uctívaného jáhna. Jak čteme v Liber pontificalis ?supra corpus basilicam a fundamento constructam et tabulis argenteis ornavit sepulcrum? ? tedy bazilika byla vybudována od základů nová a světcův hrob byl ozdoben stříbrnými pláty. Tato Pelágiova bazilika byla ve středověku nazývána ?minor?, menší, až do doby, kdy původní Konstantinův chrám zanikl (mezi 9. a 12. stoletím).
Ještě dříve než vznikla bazilika ad corpus nad Vavřincovým hrobem, postavil poblíž původní stavby papež Simplicius (468-483) menší baziliku sv. Štěpána. Podle tradovaného příběhu, o němž bude ještě řeč, určil prý prvomučedník křesťanské víry sám místo, kde mají být jeho ostatky uloženy. Dvojice uctívaných jáhnů-mučedníků se tak dostala vedle sebe.
Na přelomu 5. a 6. dal při bazilice papež Symachus vystavět hospic pro žebráky. Zdá se tedy, že se za hradbami při bazilice sv. Vavřince utěšeně dařilo stále novým dílům. Z následujících staletí se zachovala řada zpráv o zvelebování a restaurování nové pelagiovské baziliky z 6. století. Tak například papež Hadrián I. na sklonku osmého století věnoval bazilice vzácné závěsy z hedvábí a plátna, ale také restauroval dva blízké kostelíky, už zmíněnou baziliku sv. Štěpána a další zasvěcenou sv. Agapitovi. Zprávy zmiňují mezi papežskými dary také reliéf znázorňující sv. Vavřince, provedený v ryzím zlatě o váze 15 liber.
V 8. století se z pramenů dozvídáme také o klášteře sv. Cassiana, obývaném řeckými mnichy, kteří zajišťovali ? podobně jako u dalších bazilik za hradbami města ? veškeré bohoslužby. Kolem baziliky sv. Vavřince tak vzniká skutečné ?svaté město?. Zhruba v polovině 10. století byl klášter svěřen clunyjským benediktinům. Spolu s nimi přichází další období rozkvětu na veránském poli.
?Menší? Pelágiova bazilika je stále znovu zdobena a zvelebována, zatímco význam starší stavby klesá. Nad Vavřincovým hrobem vztyčili slavní římští mramoráři v polovině 12. století nové cibórium, v 80. letech pak papež Klement III. postavil románskou křížovou chodbu a tamní opat Pavel nechal celý areál opevnit, takže v té době lze hovořit o ?Laurentiopolis?, městu sv. Vavřince.
V září roku 1217 se stala bazilika svědkem slavné korunovace. Papež Honorius III. položil na hlavu Petra z Courtenay byzantskou císařskou korunu. Za Honoriova pontifikátu byla ve 20. letech 13. století také bazilika prodloužena západním směrem. Původní pelágiovská bazilika se změnila v pouhý presbytář. Základní stavební vývoj chrámu, jak jej dnes známe, tak byl co do své struktury ukončen.
Vypravme se nyní do baziliky na návštěvu. Strohost dnešního průčelí poznamenalo válečné bombardování. Výzdoba štítu nebyla obnovena i proto, že ji před II. světovou válkou charakterizovala nepříliš hodnotná restaurační práce z 19. století. Neplatí to ale pro portikus, ten byl rekonstruován po válce velmi přesně a důkladně. Všechny použitelné originální části se znovu dostaly na svá místa. Nad šesticí jónských sloupů běží krásný ornamentální vlys, na základě podobnosti výzdobě dvora při Lateránské bazilice připisovaný slavnému Vassallettovi.
Atmosféru dávno minulých staletí si podržel také vnitřek portiku. Mezi sarkofágy, které v něm byly umístěny, vynikají dva: první z hlediska ikonografie, druhý díky provedení. Mramorový sarkofág ze IV. století dobře ukazuje, jaké scény ze Starého i Nového Zákona posilovali v tehdejších křesťanech naději a utvrzovaly je ve víře, že smrtí vše nekončí: pozorný divák tedy objeví Vzkříšení Lazara, Rozmnožení chlebů a ryb, Mojžíše přijímajícího desky zákona, Uzdravení chromého nebo Oběť Abrahámovu. Druhý ze sarkofágů pochází až z 6. století. Jeho námět je prostší ? sklizeň na vinici, téma svázané již z doby římské antiky s funerální výzdobou, později nově křesťansky interpretované jako sklizeň na vinici Páně. Plošší a stylizovaný reliéf dobře dokládá vývoj sochařství své doby a ukazuje ke stylu v západním světě rozšířenému po mnoho dalších staletí.
Portikus zachoval rovněž svědectví o době nám bližší. Jedna z mramorových desek připomíná návštěvu Pia XII., který se přišel do chrámu modlit bezprostředně po té, co ho bombardování proměnilo v částečnou ruinu 19. července roku 1943.
Stěny portiku, postaveného na počátku 13. století papežem Honoriem III., zdobí dále freskový cyklus, patrně z poslední čtvrti 13. století. Po mnohých restauračních zásazích je zajímavý zejména ikonograficky.
V levé části je ve dvou pásech znázorněna tzv. historie zázračného stolu. Podle ní v roce 1061 přišel do baziliky sv. Petr v doprovodu dvou jáhnů ? Štěpána a Vavřince ? slavit eucharistii. Svědkem události se stal jeden z tamních mnichů, který pak své vidění vyprávěl papeži Alexandru II. Další cyklus zachycuje příběh sv. Štěpána. Začíná jeho ukamenováním, jak to známe ze Skutků apoštolů, pak následuje pohřeb, nalezení relikvií a jejich přenesení do Konstantinopole a jejich následné vyslání do Říma, kde měly uzdravit císařovnu Eudosii. K našemu místu se váže zejména poslední ilustrace: vůz s relikviemi se zázračně zastavil před bazilikou sv. Vavřince, což bylo interpretováno jako výraz vůle prvomučedníka Štěpána, aby byl uložen v blízkosti slavného římského jáhna-mučedníka Vavřince.
Třetí cyklus je věnován titulárnímu světci, jeho umučení, o němž jsme si už vyprávěli, jeho zázrakům, obrácení římského vojáka a dalším příběhům z jeho života i zázračným zásahům po smrti.
Vůbec nejzajímavější je ale poslední ze znázorněných cyklů. Zachycuje příběh jakéhosi německého loupežného rytíře Henrika. Přestože žil jako zbojník a raubíř, choval nicméně úctu ke sv. Vavřinci a jeho bazilice věnoval zlatý kalich. Po smrti byly jeho zlé a dobré skutky váženy. Ďábel se už už chystal odnést jeho hříšnou duši, když tu se objevil Vavřinec a na váhu přihodil zlatý kalich. Zločince tak kupodivu zlato zachránilo od věčného trestu. Inu, zřejmě jde nejen o to, kdo s čím zachází ... ale také jak.
(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Vavřince za hradbami naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
