Při staré římské silnici Via Appia stojí bazilika mučedníka svatého Šebestiána, po staletí jeden ze sedmi hlavních poutních cílů města. Místo, na kterém stojí dnešní stavba výrazně upravená na počátku 17. století, má prastarou a slavnou historii. V literárních pramenech se objevuje místní označení catacumbas, slovo pocházející z řeckého kata kumbas, což znamená ?u prohlubní?. Slovo katakomby, které se vžilo jako zcela obecný výraz, se původně vztahovalo právě k tomuto jedinému místu pod dnešní bazilikou sv. Šebestiána. O tom, co mu vyneslo takovou popularitu, uslyšíte v dnešním pokračování našeho sobotního cyklu.
Prohlubně, které místu daly jméno, představovaly terénní zlomy, kolísání terénu. Někdy v I. století našeho letopočtu vznikla pod dnešní bazilikou první nekropole. Po stranách chodby byly budovány nevelké pohřební místnosti, zdobené podle zámožnosti rodin štuky, malbami a mozaikami. Toto první pohřebiště bylo používáno nejméně do III. století. V nejstarší části nekropole objevili archeologové také zbytky tzv. ustrina, předchůdce dnešních krematorií, na jeho místě však byla později vybudována nákladná třípatrová hrobka členů císařského dvora. A nejen to, nalezeny byly také zbytky jakési vily, určené pro návštěvníky hřbitova. Protože prostor pod otevřeným nebem brzy nedostačoval, začalo se na přelomu I. a II. století využívat také zvláštností terénu: prohlubní a jeskyň. Jedno z nejlépe zachovaných mauzoleí, s velkou pravděpodobností patřícího pohřebnímu bratrstvu, které si říkalo Innocentiores, nese jeden ze starých křesťanských symbolů. Do ještě čerstvé omítky kdysi dekoratér vykreslil kříž ve tvaru ?Tau? a řecké slovo ichtys ? ryba, používané prvními křesťany jako akrostich, tedy slovo, jehož písmena byla interpretována jako počáteční písmena vyznání: ?Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel?.
V polovině III. století se podoba nekropole znovu proměnila kvůli sesuvu půdy, který si vyžádal vrstvení dalších pater na vyšších úrovních. V té době byla vybudována také lichoběžníková cihlová stavba, opatřená portikem, která byla objevena v místě zhruba uprostřed pod dnešní bazilikou. Vnitřek cihlové struktury lemovaly lavice, stěny zdobyly rostlinné motivy, které, jak bylo běžné, symbolicky ukazovaly na jakousi rajskou zahradu, jež byla častým repertoárem funerální výzdoby. Na první pohled by se příliš nelišila od jiných římských hrobek, ve kterých se scházely celé rodiny k pohřebním hostinám za zemřelé. Toto místo, nazvané svým novodobým objevitelem, archeologem Stygerem ?Triclia?, však nese stovky nápisů k poctě svatých apoštolů Petra a Pavla, datovaných od poloviny III. století až po založení baziliky. Latinské i řecké invokace, místy dokonce hybridní, totiž latinské psané řeckou alfabetou, připomínají shromáždění křesťanů v den památky obou apoštolů a prosí o přímluvu například slovy: ?Petře a Pavle, mějte nás ve svých modlitbách a v duchu.? Sláva místa přesáhla římskou křesťanskou komunitu. Některé nápisy byly identifikovány jako grafitti poutníků, dokonce i z oblasti severní Afriky, jak naznačují jejich prosby o dobrou cestu po moři.
Dokumenty takového rozsahu nenechávají na pochybách o tom, že v nekropoli při třetím milníku Via Appia bylo už ve třetím století důležité místo úcty obou římských mučedníků. Archeologové tak potvrdily zprávy zachované v pozdějších dokumentech, zejména v nejstarším církevním kalendáři, sestaveném kolem roku 336. Toto tzv. Depositio martyrum připomíná v den 29. června svátek sv. Petra in Catacumbas a sv. Pavla u Via Ostiense. Detailněji pak popisuje tradici martyrologium z V. století, připisované sv. Jeronýmovi, kde se v den svátku obou apoštolů připomínají jak místa jejich umučení (tedy Ostijská silnice, kde byl sťat sv. Pavel, a Vatikán, místo Petrova ukřižování), tak i připomínka obou při Via Appia. Dokumenty objasňují také motivy historické důvody místa kultu obou apoštolů při silnici vedoucí do Neapole. Shodně uvádějí rok 258, resp. dobu konzulů Tusca a Bassa, období krutého Valeriánova pronásledování křesťanů.
Přestože mezi badateli není zcela shoda o tom, zda se úcta k apoštolům přesunula k Via Appia jen jako jejich připomínka kvůli nedostupnosti míst mučednictví, nebo zda byla těla apoštolů na nějaký čas přemístěna, jisté je, že nápisy potvrzují hlubokou úctu rané křesťanské obce v Římě k oběma apoštolům.
Také bazilika, vybudovaná císařem Konstantinem po ediktu milánském, byla nazývána Basilica Apostolorum. Zasvěcení sv. Šebestiánovi, mučedníkovi, pohřbenému v těsné blízkosti Triclia, je pozdějšího data. O něm a o dalších osudech baziliky nad jeho hrobem uslyšíte v dalším pokračování našeho pořadu za týden.
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma