Pán vinice neuznává nezaměstnanost

21.9.2008 

Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo

Drazí bratři a sestry,
Možná si vzpomenete, když jsem se v den svého zvolení obracel k zástupu na náměstí sv. Petra, bezděčně mne napadlo prezentovat se jako dělník na vinici Páně. Nuže, v dnešním evangeliu (srov. Mt 20, 1- 16a) Ježíš vypráví své podobenství o pánu vinice, který v různé denní hodiny volá dělníky, aby šli pracovat na jeho vinici. Večer dává všem stejný plat. Jeden denár. Vyvolá to protest těch, kteří pracovali už od rána. Je jasné že onen denár reprezentuje věčný život, dar, který Bůh nabízí všem, ba, především těm, kteří jsou považováni za ?poslední?. První poselství tohoto podobenství spočívá ve faktu, že pán takříkajíc neuznává nezaměstnanost; chce, aby na jeho vinici byli zaměstnáni všichni. A být povolán je vlastně už první odměna: moci pracovat na vinici Páně, dát se do jeho služby, spolupracovat na jeho díle je už samo o sobě nedocenitelnou odměnou za jakoukoliv námahu. Ale to chápe pouze ten, kdo miluje Pána a jeho Království; kdy naopak pracuje jedině kvůli platu, nikdy si neuvědomí hodnotu tohoto nedocenitelného pokladu.

Toto podobenství vypráví sv. Matouš, apoštol a evangelista, jehož liturgický svátek připadá právě na dnešek. Rád bych zdůraznil, že Matouš prožil tuto zkušenost sám na sobě. Byl totiž předtím, než ho Ježíš povolal, celníkem, a proto byl považován za veřejného hříšníka, vyloučeného z ?Pánovy vinice?. Ale všechno se změní, když přejde kolem jeho výběrčího stolu, pohlédne na něho a řekne mu: ?Následuj mě?. Matouš vstal a následoval ho. Z veřejného hříšníka se ihned stal Kristovým učedníkem. Z ?posledního? se stal prvním, díky Boží logice, která ? k našemu štěstí - je jiná než logika světa. ? Mé myšlenky nejsou vaše myšlenky ? říká Pán ústy proroka Izaiáše ? a mé cesty nejsou vašimi cestami? (Iz 55, 8) Také sv. Pavel, jehož jubilejní rok slavíme, zakusil radost , když se cítil být povolán Pánem a pracovat na jeho vinici. A kolik práce jen vykonal! Ale jak on sám vyznává, byla to Boží milost, která pracovala v něm, ona milost, která pronasledovatele církve přeměnila v apoštola národů. Takže pak říká: ?Vždyť pro mne život je Kristus a smrt ziskem?. A hned dodává: ?Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit? (Flp 1, 21-22). Pavel dobře pochopil, že pracovat pro Pána je už na této zemi odměna.

Panna Maria, kterou jsem před týdnem s radostí uctil v Lurdech, je dokonalým výhonkem Pánovy vinice. Z ní vypučel požehnaný plod božské lásky, Ježíš, náš Spasitel. Kéž nám vždy a s radostí pomůže odpovídat na volání Pána a nalézat své štěstí v tom, že se můžeme namáhat pro nebeské království.

přeložil Josef Koláček

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.