Pokora je podstatou křesťanského života

28.9.2008 

Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo 28.září

Drazí bratři a sestry,
dnes nám liturgie předkládá evangelní podobenství o dvou synech, které otec poslal na vinici. Jeden z nich ihned přitakává, ale pak nikam nejde. Druhý naopak v té chvíli odmítne, ale pak ho to zamrzí a poslechne otcovo přání. Tímto podobenstvím Ježíš zdůrazňuje svou přednostní lásku vůči hříšníkům, kteří se obracejí, a učí nás, že je zapotřebí daru pokory, abychom přijali dar spásy. Také sv. Pavel nás v úryvku listu Filipanům, který dnes meditujeme, vybízí k pokoře. ?Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího? (Flp 2, 3) Takové je cítění samého Krista, který se zřekl božské slávy z lásky k nám, stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti na kříži? (srov. Flp 5-8). Použité sloveso ? ekenosen ? doslovně znamená ?sám sebe vyprázdnil? a staví do jasného světla Ježíšovu hlubokou pokoru a nekonečnou lásku, On je pokorný Služebník par excellence.

Když jsem uvažoval o těchto biblických textech, vzpomněl jsem si na papeže Jana Pavla I. Na dnešek totiž připadá 30. výročí jeho smrti. Jako biskupské heslo si zvolil to, které používal sv. Karel Boromejský: humilitas ? pokora. Jedno jediné slovo, jež shrnuje podstatu křesťanského života a označuje nezbytnou ctnost toho, kdo je v církvi povolán plnit službu představeného. V jedné ze čtyř generálních audiencí, které během svého velmi krátkého pontifikátu pronesl, řekl ? mimo jiné - svým charakteristickým srdečným tónem: ?Omezím se na to, abych doporučil jedinou ctnost, velmi drahou Pánu, který řekl: ?Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem... I když jste vykonali veliké věci, řekněte: jsme neužiteční služebníci? a poznamenal: Zatímco v nás ve všech je spíše opačný sklon: ukazovat se a vychloubat se.? Pokoru lze považovat za jeho duchovní odkaz.

Právě tato jeho ctnost způsobila, že stačilo jen 33 dní, aby se papež Luciani zapsal lidem do srdce. Ve svých proslovech používal příklady z konkrétního života, ze svých rodinných vzpomínek a z lidové moudrosti. Jeho prostota byla nositelem jeho solidního a bohatého učení, které díky mimořádné paměti a rozsáhlé kultuře bohatě zdobil citáty z děl církevních i světských spisovatelů. Ve stopách sv. Pia X. svého krajana a předchůdce na katedře sv. Marka (Benátky) a pak i na Petrově stolci byl katechetou, který neměl sobě rovna. ?Musíme se cítit před Bohem maličcí,? říkal v téže audienci. A dodal: ?Nestydím se za to, že se cítím jako dítě před maminkou: matce se věří a já věřím Pánu a tomu, co mi zjevil.? Tato slova ukazují celou velikost jeho víry. Zatímco děkujeme Bohu, že ho daroval církvi a světu. Čerpejme z jeho příkladu tím, že se budeme zasazovat o pěstování téže pokory, která mu dala schopnost oslovit všechny, zvláště malé a tak zvaně vzdálené.
Prosme o to nejsvětější P. Marii, pokornou služebnici Pána.

přeložil Josef Koláček.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.